Hlavně mi to nerozmlouvejte. Při prvních hodinách jsem si myslela, že jsem celkem průměrný student bradavické školy. Další týden jsem zjistila, že jsem se spletla. Na hodinu lektvarů jsem se opravdu těšila už od chvíle, kdy jsem obdržela dopis. A konečně tu byl den, kdy jsem si mohla uvařit první lektvar! Sice jenom čaj, ale i tak nebyla o zážitky nouze. Do hodiny jsem přišla asi o 2 minuty později, protože se něco stalo před kolejí. Všichni už vařili, já jsem se pokoušela napustit láhev vodou, ale ani to mi nešlo. Ach jo, v Británii je všechno tak složité... Dneska už to naštěstí umím. A pak následoval další problém. Nedokázala jsem při správné teplotě vhodit čajový pytlík. Když už jsem se s tím poprala, nedokázala jsem to zamíchat. No, profesorka mě už asi měla dost, to bylo poznat. Na asi 100. pokus jsem ten čaj konečně uvařila. O týden později jsme vařili poněkud těžší lektvar. Nejdřív to nešlo nikomu, ale za chvíli to měli všichni hotové a já jediná jsem ještě neměla ani základ. Tak jsem radši utekla. Jo a ještě jsem si vzpomněla, že budou Vánoce a já nezískala pro kolej ani bod. Jsem vážně neschopná...
Žádné komentáře:
Okomentovat