V pondělí jsem po večerce trénovala na koleji kouzla. Byl tam ještě Amai Himawari, s kterým se poslední dobou docela bavim. I když mi dřív připadal divnej, teď se mi zdá celkem v pohodě. Tak jsme tam tak kouzlili, několik kouzel mě naučil, protože je fakt dobrej a nějak jsem si ho nevšímala, protože to kouzlo, který on umí perfektně mi samozřejmě vůbec nešlo. Když jsem už byla unavená, sedla jsem si a chvíli ho pozorovala... Měl něco s nohou... Chvíli kulhal sem a tam a pak sebou švihnul. Takže se rozhod, že asi v půl dvanáctý zajde na ošetřovnu. Chtěla jsem ho doprovodit a tak jsme sundali pláště a vyrazili jsme. Nejdřív jsem se hrozně bála, ale když jsme nějakou tajnou chodbou došli až k ošetřovně, přestala jsem se bát úplně, Nejen, že na chodbách nikdo nebyl, ale dokonce ani na ošetřovně. Ještě nevim, jak s tou nohou dopad, takže se ho co nejdřív zeptám. Ale byl to skvělej zážitek...
V tu chvíli by mě samozřejmě nenapadlo, že moje porušování školního řádu bude další den pokračovat. I když byla posunutá večerka, s Artairem jsme se rozhodli, že v opuštěný místnosti zůstanem dýl. Na kolej už se mi ten den vrátit nechtělo, jednak jsem se bála prefektů a profesorů a hlavně kvůli němu. Byl to zatím nejlepší večer, který jsem v Bradavicích zažila. Chvíli jsme trénovali kouzla, ale pak se stalo něco, co bych asi nečekala. Nepamatuju si, jak to bylo za sebou, ale Artair mi řek, že se do mě asi zamiloval, já jsem ho políbila, on pak naoplátku mě a celou dobu jsme se objímali. Přála jsem si, abych takhle mohla stát navždycky, ale to samozřejmě nešlo, i když jsme byli tam, kde nikdo nechodí... Asi po hodině jsme šli spát. Ráno jsem mu na stole nechala lísteček se vzkazem, že ho mám ráda, vzala si věci a odešla.
Žádné komentáře:
Okomentovat