Při psaní tohohle zápisu jen tak sedim na nějaký lavičce v Londýně, kufr mám položenej vedle sebe s nadějí, že ještě seženu pokoj; s hromadou myšlenek, zklamáním, že takhle jsem si prázdniny nepředstavovala a jenom pevně doufám, že mě tu nikdo hledat nebude. Ale pěkně popořadě...
Když jsem dopsala poslední zápis, chtěla jsem jít spát, ale nemohla jsem usnout. Ještě pořád mě drtilo to, že o prázdninách nebudu moct použít ani jedno jediný kouzlo. Maximálně se tak proletět letaxem. I když ten mě hned druhej den prázdnin hodně zklamal. Ty vesnice, do kterejch to přemísťuje jsou hrozně malý a vlastně v nich nic pořádnýho neni. Fajn, trochu přeskakuju. Ale tak co. Nakonec jsem teda s námahou usla, ale celou noc se mi zdály noční můry. Nic moc skvělýho...
Ráno jsem se probudila - na postelích ležely nějaký pytlíčky. Tak jsem ten svůj (aspoň předpokládám, že byl na mojí posteli pro mě :D) otevřela a našla v něm 4 čokoládový žabky, bombu a vzkaz.
Jo, to mě opravdu potěšilo :)
Posbírala jsem poslední věci z pokoje, naposled jsem si užila ten pohled na náš v podstatě prázdnej pokoj, naposled jsem se ohlídla za pohárem a tou nejužitečnější tajnou chodbou zamířila do vstupní síně. Měli jsme tam s Artairem sraz. Chvíli jsme tam jenom tak stáli, ale pak jsem se z ničeho nic objevila na nádraží, on chvíli po mě. No jasně, nástupiště 9 a 3/4! Ještě najít cestu ven... A pak do Kotle. To jsme dokonale zvládli. Teda - sama bych tam asi nikdy netrefila.
Chtěli jsme se ubytovat, ale tady nastal první velkej problém. Brigádník nikde. Proseděla jsem tam takhle s kufrem dva dny, tak doufám, že třetí nebude tak hroznej.
Jako by už to, že nemám vysvědčení, ani pokoj nestačilo. Artair mi sdělil, že za chvíli jede domů. Od tý příhody při trénování na zkoušky jsme se spolu moc nebavili. Ale tohle mě fakt vzalo, v podstatě tam nikdo nezbyl... On jede pryč, Lou ještě nepřijela a ostatní maj jiný kamarády...
Po tom, co jsme se ne moc záživně rozloučili jsem seděla u baru a čekala na brigádníka. Ale on už nepřišel. Za celkem krátkou dobu se v Kotli objevila Marry, taky neměla kde spát, tak jsme si povídaly, tak nějak vlastně čekaly spolu a marně.
Taky jsem potkala Davida. udělali jsme si menší výlet letaxem a nejspíš naposled. Už s nim sama nikam neletim, tak trochu překročil hranice. Ale nechci se znova naštvat, takže se nebudu moc rozepisovat. Má asi štěstí, že jsem na všechny tak hodná, s každym mám tu trpělivost a moc ráda dávám nový šance... Přemejšlim, že bych svoje chování měla trochu změnit, ale to si ještě milionkrát rozmyslim...
Jako by už to, že nemám vysvědčení, ani pokoj nestačilo. Artair mi sdělil, že za chvíli jede domů. Od tý příhody při trénování na zkoušky jsme se spolu moc nebavili. Ale tohle mě fakt vzalo, v podstatě tam nikdo nezbyl... On jede pryč, Lou ještě nepřijela a ostatní maj jiný kamarády...
Po tom, co jsme se ne moc záživně rozloučili jsem seděla u baru a čekala na brigádníka. Ale on už nepřišel. Za celkem krátkou dobu se v Kotli objevila Marry, taky neměla kde spát, tak jsme si povídaly, tak nějak vlastně čekaly spolu a marně.
Taky jsem potkala Davida. udělali jsme si menší výlet letaxem a nejspíš naposled. Už s nim sama nikam neletim, tak trochu překročil hranice. Ale nechci se znova naštvat, takže se nebudu moc rozepisovat. Má asi štěstí, že jsem na všechny tak hodná, s každym mám tu trpělivost a moc ráda dávám nový šance... Přemejšlim, že bych svoje chování měla trochu změnit, ale to si ještě milionkrát rozmyslim...
Žádné komentáře:
Okomentovat