Kapitola LXII - POPRVÝ, PODRUHÝ A POTŘETÍ

Sedim tady v pokoji nad sbalenejma kuframa a přemítám o celym školnim roku. I když... vlastně jenom o uplynulym tejdnu... A nebo jenom o včerejšku? Nevim, nemám tušení, co sem napsat. Ne že by se toho stalo zrovna málo...

Zkoušky. Začínali jsme hned v pondělí první hodinu a rovnou s jasnovidectvim. Samozřejmě, tenhle předmět beru spíš jen tak ze srandy, ale i tak jsme se museli nějakou tu teorii naučit. Moje jediný štěstí bylo, že jsme nemuseli věštit z orbity a stačil jí jenom test. To nejlepší? Mám Véčko. 

Stejně tak proběhly i další zkoušky - na některý jsem šla, na některý ne a z některejch ještě nejsou známky zapsaný. Po tom všem utrpení jsem se dopracovala ke čtyřem Véčkům a jsem za ně fakt ráda - hlavně za to z lektvarů!

Když se zamyslim dál, dostávám se až ke kouzlům... Kdo by to byl do mě řek, že se zvládnu ještě do zkoušky z obrany doučit druhý Lambertovo? Byla to dlouhá a náročná cesta, ale díky Shyamovi tohleto problematický kouzlo umim. A teď to ještě musim naučit *jedno slovo přeškrtané*. Taky jsem se dopracovala k iluzi králika a Shyam je tentokrát ten, díky komu vim, že je to takhle dobře... No, uvidim. Zkoušky z formulí a obrany si půjdu dodělat v září...

Včera večer jsme s Jamesem dopisovali poslední eseje - ty eseje, který nás měly zachránit. Vlastně nás ty eseje zachránily, ale tak trochu před něčim jinym než před prohrou. Nebo si to tak jenom přebírám? Těžko říct... Každopádně, James mi bohatě vynahradil to, že jsme spolu poslední dobou netrávili tolik času. Nejsem si moc jistá tim, jak bych to tu rozepsala, ale... je to prostě o důvěře. Celej ten náš vztah. Založenej na dlouhodobym kamarádství, který přerostlo ve velkou lásku... *na tomto místě je kaňka* Už s tim zase začínám... *dopsáno drobnějšim písmem*

Teď se vrátim k dnešku. Ráno bylo takový... výjimečný. Jiný než ty ostatní. A to se nic zvláštního nestalo. Jediný co mě čekalo, bylo odevzdání těch našich esejí Moonstoneovi. Každýmu z nás, mně a Jamesovi, dal 3 body a Véčko... To neni možný, James měl tu esej mnohem lepší a hlavně se nepřepsal a nenapsal podobnou blbost jako to, že je bezoár jed. Dopoledne jsem strávila balenim. Po obědě byla zkouška z numerologie, pro všechny ročníky společná. Ještě aby kvůli jedinýmu člověku dělali speciální zkoušku, že jo. A právě během týhle dvouhodinovky se stalo něco nemožnýho. Ještě ráno jsme prohrávali a najednou... Bylo v nádobě s rubínama mnohem víc než v tý se safírama. Následovalo hromadný připravování na to, že podruhý co jsem na týhle škole vyhrajem pohár. Nastrojila jsem se do svýho jedinýho svátečního ohozu, doplnila jsem to šperkama od Jamese a hodinkama od Kris a vydala jsem se na nebelvírskej sraz v nebelvírský spolce. 

Pokračovali jsme na hostinu. Po tom, co do velký síně přišel ředitel, nám oznámil, že všichni budou oblečený v uniformách... Následovalo hromadný převlíkání do uniforem. Totiž hromadný nebelvírský převlíkání do uniforem. Pak už se toho moc nedělo. Rozdali nám vysvědčení, vyhlásili vítěze poháru a byla večeře. Červenýmu pití jsem se pro jistotu vyhla a nalila jsem si něco, co mi připomínalo máslovej ležák. Všechno se zdálo bejt v pohodě, až do tý doby, než jsme se dozvěděli o nepořádku před naší kolejí - pasti, starý jídlo, hnojůvky... Vevnitř to nebylo o moc lepší - navíc rozházený papíry. A to nejhorší? Dokonce se vloupali Shyamovi do pokoje. Zajímalo by mě, kdo to udělal...

Je hrozně zvláštní, že už jsem na hradě strávila tři roky. Tolik se toho za tu dobu stalo... Letos je tu naposled Nicol a myslim si, že se mi po ní bude stýskat. I když... Nikdy jsem se s ní nebavila tolik jako s Mattem. Ne, asi bych měla jít spát...

Kapitola LXI - LOU

Nemám na to. Nemám na to, abych famfrpálkou někoho majzla po hlavě. A to sakra všude hrdě rozhlašuju, že hraju na postu odrážeče! Když se člověk nevyvzteká fyzicky a slovama mu to nestačí, většinou jde k Jimbovi a sesílá na něj opravdu krásný kletby... Pomohlo to? Omyl. Takže jsem musela otevřít zase tuhle knížku...

Kdybych první část tejdne nestrávila s Jamesem, pravděpodobně bych ani neměla co pozitivního napsat. Nevim, mám v něj nějak čim dál větší důvěru, takže až na jednu věc (která zůstane snad navždycky mezi mnou a Marry) mu řikám tak nějak všechno. A počítám s tim, že naopak je to aspoň podobně. Ono totiž... 

V neděli se prej hrála flaška - já ji úspěšně prospala. A v pondělí se Marry i James tvářili nějak zaraženě. Chvíli vedli nic neříkající konverzaci a pak se James zved, že prej se půjdeme projít. Fajn, kdyby tohle udělal někdy jindy, brala bych to úplně normálně, ale za celej ten rok mě jen tak nevytáh ven... Před kolejí mi začal vyprávět, co se vlastně dělo. Věřila jsem mu, že mi tam nevykládá nějaký výmysly, ale furt mi nesedí, proč nechtěli, aby mi to řek ten druhej... No, budu si muset poslechnout asi i Marryinu verzi.

Pak jsme se domluvili na plánu, že mi jako řikal něco úplně jinýho. Ten den to po mně nikdo vědět ani nechtěl, takže poslední věc, která se stala, bylo líbání uprostřed velký síně. Totiž, očekávala jsem, jak tam bude přecpáno, když to bylo v době oběda, ale nikdo tam nebyl... Až v úterý se to s tou flaškou dořešilo. Jedinej problém byl, že jsem většinu těch informací zapomněla a ani mi to na Marry nešlo moc zahrát, ztrácela jsem se v tom...

Ve středu jsme se dopoledne zvládly zabavit jednoduše. Úkol na jasnovidectví. Marry tvrdila, že mě Proctter za to, že mám u většiny symbolů napsaný smrt, nebezpečí a podobný věci, nejspíš pochválí. K našemu zklamání, žádná hodina jasnovidectví nebyla. Jenom si nás ve čtvrtek zavolala do kabinetu a dala nám látku... Přežily jsme, těžko uvěřit.

Pomalu se blížim ke konci. Kouzla... Největší překážka v tom, abych prošla do dalšího ročníku... Horší je, že k tomu, abych jednou byla lektvarolog, budu potřebovat co nejlepší známky - ideálně Véčka. Začíná to bejt zlý. James mi s tim poradit neumí, Shyam taky ne a nikoho dalšího se mi ptát nechce... Kdyby tu byl Matt, nejspíš bych se to všechno naučila hned - nešla mi destabilita, poradil mi, najednou mi šla, nešlo mi první Lambertovo, poradil mi, zase mi to šlo... Může si o něm každej tvrdit co chce, můžou si o něm v Dennim Věštci taky psát co chtěj, můžou se mi všechny vzpomínky míchat do sebe, ale za jednim názorem si budu stát stejně - takovej jasnovidec, kterej je ale největší realista, jakýho jsem zatim poznala, se jen tak nenajde...

A konečně to, kvůli čemu jsem původně chtěla tenhle deník roztrhat, místo psaní... Ano, Lou. Objevila se tu po hrozně dlouhý době - už si ani nevzpomínám, kdy mě naposled vraždila pohledem. Přivedla ji Star s tim, že jsme přišli o 20 bodů... Výborně, Havr jsme zase dohnali, ale nikdo z toho nebyl moc nadšenej... A v pátek... Nás připravila o 50 bodů... Je to ještě vůbec možný? Dá se opravdu za dva večery připravit kolej o 70 bodů? Už prvně jsme se za ní vloupaly - s Marry, Katie a Wennys - s famfrpálkama v ruce... Bohužel, mezi tim usnula. Když se to opakovalo, Marry tam naštěstí nebyla. Mám totiž ten dojem, že by jí tou famfrpálkou na jednu ránu zabila.

Včera se to řešilo se Shyamem, kterej celej den marně sháněl Thorinsona nebo Senter... Nakonec, po tom, co nám přišly výsledky z numerologie, za Senter šel... Zjistilo se, že Lou byla ve Zmijozelu a bude se to řešit s ředitelem... Ale jsme dobrý, včera jsme zase získali kupu bodů...

Asi jdu ještě dospat a psychicky se tak připravit na další den. Už jenom dvě eseje, sehnat Proctter a bude hotovo.

Kapitola LX - TĚŽCE TRHLEJ PÁR

Naposled jsem si našla čas na zapsání několika řádků na ošetřovně. Jako by to bylo strašně dávno a nikdy tam skoro půlka hradu neležela. Nikdy. Jenže ten zhruba měsíc, kterej jsme tam strávili se za prvý v tý době krátkej nezdál vůbec a za druhý jsem toho musela strašně moc dohnat, takže jsem se k tobě dostala až teď, když ještě Kris (a skoro předpokládám, že i celej hrad) spí.

Hned po propuštění se ke mně dostalo několik novinek. Dostala jsem (další) dárek k Valentýnu, pokecala jsem s hromadou lidí a pak jsem se dozvěděla ještě něco, nad čim poslední dobou uvažuju furt dokola. Článek z Denního Věštce s nápisem: "Rituální vražda". Ve chvíli kdy jsem to uviděla mi hlavou problesklo tolik myšlenek a zastavilo se to u... Matta. Samozřejmě si to hodně spojuju s článkem z léta a hlavně s tim, jak mi sliboval nějaký vyvolávání duchů, nebo co to mělo bejt. Ovšem pořád se snažim věřit tý variantě, že je to jenom blbá náhoda a on je v tom (aspoň) tentokrát naprosto nevinně...

Když už jsem u toho, pomalu ale jistě přestávám těmhle věcem jako jsou nějaký rituály, věštění z orbity a konec konců i tomu věštění z Tarotu věřit. Vidět to teta, asi mě na místě zabije, jenže já si prostě nemůžu pomoct. Jak to tak totiž bejvá, ve středu jsme se zase s Marry vydaly do tý růžový učebny v přízemí, abychom si poslechly obsáhlou přednášku o tom, jak nám chybí vnitřní oko. I když vlastně ne. Jenom jsme sledovaly orbitu a já jsem v ní nakonec uviděla vidličku s jednim vylomenym hrotem. A Proctter z toho udělala to, že jsem viděla ďáblovu vidlici, čeká mě strašný nebezpečí a podobný kecy. Následně se do ní Marry pustila, proč mě jako ta ježibaba straší, Proctter se chytla za srdce a hrála tam strašný přecitlivění. A tenhle tejden jsem tohleto "věštění" zkoušela na koleji. Jako by tam stála Proctter a čarovala mi do ní nějaký iluze, protože jsem v tý kouli samozřejmě viděla strašidelnou kočku... Kdybych tu věšteckou kouli nedostala od Jamese, asi bych ji už dávno zahodila - i přes to, že na Příčný stojí přes 7 galeonů.

Radši přejdu k něčemu veselejšímu. Tak třeba ty dvě prvačky, Katie a Wennys. Jsou sice takový trochu zvláštní, ale připadaj mi opravdu fajn. No, prostě prvačky. Což mi připomíná, že máme na koleji ještě Eleanor, kterou jsem ovšem dlouho neviděla. A to jsem s ní na pokoji... Včera se Danny zmínil, že je El asi na ošetřovně. Zajímalo by mě, co se jí stalo...

Ne, už to zase začíná mít "trochu" negativní nádech. Co třeba taková Liga pro ochranu sov? Jak to tak vypadá, Annie měla podobnej nápad jako já a jedno odpoledne na mě čekala před Nebelvírem. Zase jsme o kus pokročily - mimo toho, že máme odznáčky (a to doslova) pro další členy, je pomalu na cestě i výběr místnosti pro LPOS! Jo a ještě je tu jedna novinka - překecala jsem Jamese k tomu, aby se k LPOSu přidal do konce roku. Ve skutečnosti to bylo součástí nejmenovaný akce (pro jistotu). A teď mi vlastně došlo, že o tom Annie ještě neví. 

Když už nejdu chronologicky, ale podle témat, budu pokračovat Jamesem. Jistě, co by to bylo za zápis bez tohohle jména? Ale to jsem sem psát nechtěla... Je to vlastně furt stejný - pusa na uvítanou, pusa na rozloučenou, každodenní konverzace plný toho faktu, že si rozumíme a občas i... Ne, to sem radši psát nebudu... Každopádně se mi hrozně líběj ty Jamesovy plány budoucnosti. Strašně bych si přála, aby to jednou nezůstalo jenom u těch myšlenek a slov, ale... To už plácám blbosti. 

Jenže já znám samozřejmě i tu jeho těžce trhlou stránku (jak o sobě sám tvrdí), takže se k němu vždycky ještě trhlejc zapojim. Nějak se mi nevybavuje kdy to bylo. Podstatný je, že jsme byli ve spolce a trochu jsme se škádlili a pak se to trochu zvrtlo a... Najednou jsme si všimli Marry, která seděla u stolu v rohu a celou tu dobu nás sledovala. Takhle trapně jsem se před ní ještě necejtila. Teda do tý doby... Když pak odešla ze spolky, vlastně to pokračovalo. No, na odrážečku mám asi malou sílu, jelikož mě James přepral opravdu snadno. Kdyby někdo do spolky přišel ve chvíli, kdy mě líbal *něco začmáráno*, nejspíš bych se těm dotyčnejm nedokázala kouknout do očí opravdu hodně dlouho... Přiznávám, tohle asi vyznělo trochu zle. James je přece úžasnej kluk!

Jenže tyhle zhruba dva měsíce se odehrávaly v hroznym zmatkování, co se školy týče. Dopsala jsem několik esejí, naučila jsem se kouzla na odstranění zdi a dovařila jsem si čtyři lektvary za jeden den... Původně jsem je chtěla přinýst ukázat Moonstoneovi, ovšem nikdy jsme ho s Marry nezastihly v kabinetu. Jednou jsme dokonce čekaly zhruba v době večerky, povídaly jsme si a najednou mi v uších začal řvát hlas... Znala jsem ho, určitě jsem znala toho člověka, kterýmu ten hlas patřil, ale jako bych si nemohla vzpomenout. Nebyl ničí z koleje, tim si jsem jistá. A jak jsem tak koukala kolem, ani tam nikdo nebyl. Marry samozřejmě neslyšela to co já... I když možná taky měla nějaký ty slyšiny, podle toho jak se tvářila. Já jsem hrozně líná osoba, takže jsem se po nějaký době čekání vydala na kolej. Hned za mnou šla Marry, u vchodu zmizela a když vtrhla do spolky, kde byli myslim Jen a James, udělala něco, čim u mě na nějakou dobu poklesla. Obhajovala se někym, kdo ji před vchodem odchyt a vyhrožoval, že se něco stane Nicol. Upřímně řečeno, ještě, že tam u toho nebyl David...

A abych nezapomněla - lektvary jsem si včera úspěšně uvařila. Kdyby takhle vstřícní byli všichni profesoři a ne jenom Moonstone, neměla bych asi na škole problém pomalu s žádnym předmětem. Ty lektvary jsem si mohla dovařit na hodině čtvrťáků a samozřejmě jsem za ně dostala plnej počet bodů, takže mi na dlouho stouplo sebevědomí. Plus ještě jsem se v průběžnym pořadí nacházela na prvnim místě (spolu s Jamesem)... Jestli se mi splní sen a opravdu jednou budu lektvarolog, tak se mi prostě splní sen a budu lektvarolog!

Kapitola LIX - NOČNÍ MŮRA

"Můžete kašlat krev, kusy plic, tahle nemoc je smrtelná... Ale neděste se toho - máme přece lektvar."

Takhle nějak nás uvítali na ošetřovně, když přišly výsledky. Takže super, ležim tam. Myslim, že když budu mít štěstí, mohla bych odtamtud brzo zmizet - ani jsem moc nekašlala a když už, tak ne krev a rozhodně ne kousky plic... Obrací se mi žaludek vždycky, když si na úvodní proslov vzpomenu.

Celou tu dobu vlastně jenom ležim, sedim, piju, jim, spim a přemejšlim. Nic jinýho nedělám. Samozřejmě se ty dlouhodobý myšlenky ještě prohlubujou. Asi nejdelší dobu jsem strávila uvažovánim nad tim, kde je vlastně James a jestli se mu něco nestalo. Naštěstí byl měl bejt v pořádku, jak jsem včera zjistila...

Bavim se tu s úplně jinejma lidma, než jsem zvyklá. Například s Vin nebo s Dannym. Naopak s Marry jsem za poslední dobu moc slov neprohodila... No, až nás pustěj, bude zase všechno jako dřív...

Včera byl Valentýn. Sice jsem to původně ani nevěděla, jelikož nemám pomalu ponětí ani o tom, jestli je den či noc. Ovšem jak přilít nějakej takovej... jak se jim řiká... Amorek, bylo mi to hned jasný. Připadala jsem si trochu divně, když mi uprostřed jídelny začal recitovat básničku. A navíc určitě od Jamese, to já prostě poznám! Je mi strašně líto, že já mu nic dát nemohla a hlavně to, že jsem ho hrozně dlouho neviděla.

Abych nezapomněla - prodávalo se další číslo Denního Věštce. Vim, píšu o tom pokaždý... Jenže tentokrát jsem si ho nemohla jít koupit, takže jsem o hodně vyděšenější, jestli se náhodou něco nestane... Marry by mi sice řekla, že jsem paranoidní, ale to mi je celkem jedno.

No nic, jdu se vrátit do svých "úžasných" myšlenek při sledování toho ohavnýho oranžovýho závěsu...

Kapitola LVIII - MOROVÁ EPIDEMIE

Dobře, mor v Bradavicích asi fakt nemáme, ovšem nějakou infekční nemoc jo. Vlastně vůbec netušim, jak se takovej mor může projevovat, ale hádám, že kašlem to nebude. No, snad taky nejsem nakažená...

Tenhle tejden se zdál nějakou dobu víc než pozitivní - začly mi jít kouzla, body se jenom sypaly a konečně jsme měli tu numerologii, na kterou jsem se tak těšila. Jenže jak tu tak sedim v prázdnym pokoji, řikám si, že se snad slovo "pozitivní" v tomhle zápisu v kladnym smyslu nemůže objevit.. Nebo jo?

Asi bych měla napsat, co mi dělá úplně největší starost a musim o tom pořád přemejšlet... Naposled jsem Jamese viděla v úterý a myslim si, že to byl opravdu hezky strávenej den... Akorát... Pak prostě zmizel. Snad se taky nenakazil morem tou nemocí. A navíc v tuhle chvíli mi tu hrozně chybí. A ne kvůli kouzlům a tomu našemu večernímu blbnutí... Prostě obecně. Chtěla bych s nim mluvit, potřebuju od něj zvednout náladu... On má totiž pravdu - na týhle koleji jsme jediný normální. Nebo mi aspoň nikdo tak nerozumí a jelikož zmizela i Marry, ani se nemám s kym smát...

Divný mi vlastně přišlo už jenom to, že v pátek na drakologii nebyl mimo mě nikdo. Star se sice netvářila, že by to bylo něco neobvyklýho, ale mě se něco takovýho běžně nestává... Astronomie nebyla, takže jsem se vydala směr ošetřovna. Ony se totiž první zprávy o tom moru objevily na tabuli ve spolce, když jsme se vrátili z tréninku a bylo tam napsáno, ať se v pátek dostavíme na ošetřovnu.

A teď zpátky - taková fronta snad bejvá jenom u Malkinový. Z tý hromady lidí, kteří před ošetřovnou stáli se vrátila jenom menšina zpátky. A já naštěstí mezi nima!

Dneska večer jsem se už vážně nudila... Popadla jsem tu kytaru a zkusila zahrát nějaký melodie. Nešlo mi to, takže jsem se rozhodla vydat do DK - je tam takový úžasný pianino! No, takhle dobře jsem si dlouho nezahrála. Budu ale muset trochu trénovat.

Teď už jdu spát, jelikož jsem fakt vyčerpaná. Z kouzel, vaření lektvarů a hlavně samoty...

Kapitola LVII - VÁNOCE 1999

*celý zápis je napsán nepravidelným písmem*

Proč mám na začátek každýho zápisu tendenci psát, že se toho stalo hodně? Tentokrát jsou navíc ty události tak pestrý... Některý bych asi nejradši smazala - například páteční večer...

Vánoce vlastně začaly celkem opravdu pěkně. Dlouho očekávaná návštěva Prasinek všechny moje očekávání předčila. Největší (a taky nejhromadnější) nákup, jsme udělali v obchodě s žertovnejma předmětama. Po tom, co si většina z naší skvělý party koupila šperhák, nás prodavač podezíral z velkoplánu na vykrádání hradu. Ale my, takoví slušní studenti, bychom přece na krádež ani nepomysleli! (Nebo možná jo, ale stejně je ten šperhák na dvě věci...)

Samozřejmě jsme nemohli vynechat posezení u ležáku. A vůbec mi nevadilo, že jsem tam z nich byla nejmladší - už jsem si na to tak nějak zvykla... Celej den jsme s Jamesem "zakončili" procházkou po zbytku Prasinek, dokoupili jsme nějaký dárky a skončili jsme v záhadnym domě, ze kterýho se údajně nedalo dostat a zjistila jsem v něm, že jsme s Jamesem stejně hluchý...

Události následujících dní se mi tak nějak motaj dohromady... Nějakej večer jsme hráli flašku; jindy jsme s Jen psaly nejmenovanej dopis, nebo dokonce čekaly na sraz s *šmouha*, jenže nikdo nepřišel.

Taky byly předvánoční trhy. Měla jsem celkem slušnou sbírku nadbytečnejch věcí, ale nic moc jsem neprodala... I když, prváci od nás z koleje se dali překecat poměrně snadno, ač to bylo mimo trhy... A abych nezapomněla, byl taky divadelní klub...

Tímhle se dostávám k druhýmu důležitýmu dni - 24. prosince. Ráno jsem vstala jako obvykle - mimo toho, že byla vyzdobená spolka, se nic nezměnilo. No, z letošní výzdoby nejsem zrovna dvakrát nadšená, připadám si jak v obřim iglů... Ale vrátim se k Vánocům. Cestou na snídani jsem objevila punčochu a tak jsem do ní nakoukla - k mýmu překvapení jsem z ní vytáhla dárkovou krabici. Pokračovala jsem v hledání, jelikož snídaně stejně žádná nebyla. Světe div se, objevila jsem jich všech 24... Takže si můžu zatleskat (nonRP odkaz pro nejmenovanou spoluhráčku :D) a říct si: "Ano, vyznám se na hradě hodně dobře."

Následovala slavnostní hostina a po ní návštěva našeho kolejního na koleji... Už jenom Jamesovy otázky bohatě stačily k pobavení. A Thorinson se netvářil moc nadšeně, že si s nim chceme zahrát flašku... Nakonec jsme splácali pohádku, která byla ve výsledku hlavně Jamesova práce, ale podíleli jsme se na ní i já s Marry. A jedním slovem nám přispěl i Thorinson!

A ohledně posledního dne mám hodně výpadků... Budu se muset před tim, než do sebe naleju bezesnej spánek, pořádně fláknout a následně zbytek dne prospat...

Začátek dne byl naprosto dokonalej - až mě překvapilo, kolik lidí mi poslalo dárek... Jeden z nich byl anonymní a absolutně netušim, kdo by mi ho moh dát (nějakej slamák a vysoký boty mám ten dojem). Každopádně mi všichni udělali radost. A pak mě překvapil dárek od Blackburnů heh... No co, aspoň mám tak na dva roky zásobu dárkovejch krabic.

Taky nesmim zapomenout napsat o LPOSu. Annie ten odznak taky nosí a sehnala nám nějaký další odznaky pro další členy, což je super!

A teď něco nakonec... Ano, opila jsem se... Nejspíš i Marry a David nás možná půjde napráskat... Původně jsem Marry ukazovala kytaru od tety a strejdy a ona na ni hrála písničky. Hraje fakt dobře, to se musí uznat. Pak vytáhla láhev vína a od tý chvíle si pamatuju jenom několik věcí - víno, Marry *začmáráno tak, až je to skoro prodřený skrz* a Davida, jak mi vzal hůlku. Jestli se to, co jsem tak dokonale začárala provalí, moh by se se mnou James možná i rozejít... Kvůli takový blbosti, by moh skončit náš vztah plnej budoucnosti? Ne, to se nesmí stát...

Kapitola LVI - UŽ SE TO BLÍŽÍ

Najednou to utíká až moc rychle. Před chvílí jsme přijeli do Bradavic a teď už by se doba do Vánoc dala počítat na dny... Mezi tim proběhlo celkem dost událostí - oslava Halloweenu, pečení cukroví, vymejšlení lumpáren, marná snaha naučit se kouzla z obrany...

A taky vydání Denního Věštce. Jako by mi šestej smysl našeptával, že se tam nic psát nebude... Jenže já stejně každý nový číslo doslova hltám, ač ne jako souvislej text - jdu po jménech. Zatim je to "hledání" marný. Takže dál žiju ve strachu, jestli to všechno nemá souvislost - hlavně s tou věštbou.

Poslední výtisk vyšel dokonce na Předvečer všech svatých, což by mohlo znamenat, že se jednalo o nějakou srandu s napadením ministerstva. I když si to nemyslim, jelikož takovýhle vtipy by seděly spíš k Aprílu (nebo červenci - kdo ví?). A když se k tomu Halloweenu vrátim... Profesoři jsou fakt zvláštní - Proctter se převlíkla za nějakýho trubače, Thorinson za královnu (nejdřiv měl snad dokonce nějaký křídla) a Cavallero vypadal jako zelenej skřítek a dal mi se slovy: "Hoďte to po Jamesovi!" jakousi bouchací kuličku. Cíl byl jasnej - osvobodit uvězněnou princeznu z mučírny. Ale byly k tomu potřeba hádanky a na ty já moc nejsem... Jinak se nic moc nedělo - ani ples nebyl, jenom slavnostní hostina.

V pondělí se odehrávala velká pátrací akce. Formule jsme měli mít v učebně u druhý zkouškový místnosti. Samozřejmě, nikdo asi ze sedmi lidí nevěděl, kde druhá zkoušková místnost je. Narazila jsem na tu učebnu formulí úplnou náhodou až o několik hodin dýl... A abych nezapomněla - hrozně lituju výběru volitelnejch předmětů. Bylo by fajn, kdybych se co nejdřiv mohla zbavit Mudlů. Je to nudnější než dějiny s Cavallerem, bylinkářství s Blackburnem a obecně hodiny s Dworkinem dohromady. Profesorka je asi hodná a možná to pro někoho může bejt užitečný, ale mě to tam prostě nebaví! Už chápu, proč tam chodíme jenom čtyři... 

A kouzla z OPČM, to byl taky zážitek. Když Hazel Dworkinovi řekla, že propadla jenom kvůli těmhle kouzlům, došlo mi, že to asi opravdu tak jednoduchý nebude. Ptala jsem se několika lidí, jestli neznaj takový to kouzlo, přes který by se to dalo naučit. Sice jsem měla původně v plánu zeptat se na to Jamese, jenže po tom jako by se slehla zem. Viděla jsem ho až na astronomii, ale tam jsem přišla pozdě a hned po skončení hodiny jsem zase spěchala na pečení vánočního cukroví... Takže kouzla na obranu se asi opravdu jen tak nenaučim. Aspoň ty přeměny jsou tak primitivní, že jsem je všechny uměla za necelou půlhodinu. 

Co mi tak ještě chybí... No jasně! To blbnutí na koleji! Chtělo by to založit novou organizaci, i když si nejsem tak úplně jistá, jestli by to vůbec mělo cenu. Nejlepší bude už ani nepočítat, kolikátej spolek se za ty dva roky a nějaký měsíce, co na hradě jsem, zakládá. Ale my prostě budeme originální! A vystrašení Shyama bylo to nejmenší, co jsme mohly udělat.

Nakonec jsem se dokopala i k tomu pečení cukroví. Perníčky byly asi nejlehčí - prostě splácejte těsto, rozválejte ho a vykrajujte z toho co chcete... Karamelky už byly o něco těžší. I když se vařily podobně jako lektvar - nalejt do kotlíku, zahřát na určenou teplotu, zamíchat, vylejt do formiček a nechat ztuhnout - nebylo to jenom o splácání všeho dohromady. A největší boj jsem svedla asi s čokoládou, ale i ta se mi nakonec povedla! Ještě, že ty skřítky byly tak ochotný nám se všim pomoct... Jo a pekla jsem se dvěma prvačkama od nás z koleje - s Wennys a Katie, myslim. A jedna z nich tam byla místo Felixe Sceana, kterej je prej ze Zmijozelu... Já si řikala, že jsem ho nějak dlouho neviděla...

Vánoce se kvapem blížej, doufám, že i návštěva Prasinek a až seženu pro všechny dárky, můžu se jenom radovat z blížícího se příchodu novýho století a tisíciletí - roku 2000...

Kapitola LV - LEKTVARY NA VŠECHNY ZPŮSOBY

Dlouho jsem nenapsala, jelikož nebylo moc času... Dopoledne se učim, odpoledne si dodělávám zkoušky, po večerech trénuju kouzla a po nocích poslouchám pohádky. Totiž, "pohádky". Ale postupně...

Sice jsem zmeškala zahajovací hostinu, ovšem vlak do Bradavic jsem si ujet nenechala. Ve škole se na první pohled nic nezměnilo - vstupní síň plná tabulí, tajný chodby pořád stejný a kolej bych radši ani nerozebírala... Možná jenom - měli by tu ceduli nad krbem přepsat! 

Jenže když se člověk po hradě nějakou tu dobu pohybuje, zjistí, že je tu změn opravdu hodně. Tak například - Shyam je prefekt a Nicol je primuska! Myslim si, že oba dva si to zasloužej. A Shyam si tu roli náramně užívá - po večerech chodí krátce po večerce hledat lidi, co porušujou školní řád. Další novinkou je hromada novejch profesorů. Z prváku nám zbyli snad jenom Carrington s Aquarinem. Už nemáme ani Alerta a to co mě štve nejvíc, Phyre prej pracuje na ministerstvu, nebo co... Ale třeba náš novej profesor lektvarů, Moonstone, je super. Možná si to řikám jenom proto, že mi hodnotí práci jako "skvělou" a dává mi Véčka. Jo, v lektvarech jsem se od prváku neskutečně zlepšila. Skoro si řikám, že je to nemožný. A taky, že se na tom podílelo opravdu hodně lidí - hlavně Kristene. 

Pak jsou tady ty horší změny. Profesor bylinek (s Nortonem je nesrovnatelnej), kterej nám strhává body za nenošení klobouků, Dworkin (to jsem si radši šla dodělat zkoušku z OPČM k Alertovi...) a Proctter, která mi předpověděla nebezpečí. Začínám tomu pomalu věřit... Občas mě chytnou takový nápady, jako třeba, že *rozmazaná šmouha*... Jak jsem řikala - měli by tu ceduli nad krbem přepsat...

Zkoušky jsem si nakonec dodělala a tak mi vysvědčení zdobí Péčko, který se neskutečně vyjímá mezi těma Véčkama... Ale může za to Phyre - z obrany nám chybělo opravdu hodně učiva. Vybrala jsem si všechny volitelný předměty mimo POKT a zatim jsem spokojená. Pokud budu chodit na Numerologii sama pokaždý, bude sbírání bodů celkem jednoduchý...

Teď bych se vrátila k lektvarům. Láskonoš *slovo několikrát zvýrazněno*. Ano, tenhle lektvar už nechci vidět. Když jsem přišla na kolej, měla jsem hroznou žízeň a na stole ležel hrníček s "jahodovym džusem". Přesně tak, byl to ten Láskonoš... Což jsem samozřejmě nevěděla a tak jsem se toho napila. Pak jsem uviděla Marry, stalo se něco fakt divnýho, následně se tam objevili myslim ještě James s Jen a mě došlo, co se mi to právě povedlo. Naštěstí to trvalo jenom tři dny a pak se všechno vrátilo do normálu. To co mě na tom nejvíc překvapilo bylo, že tohle pití vzali na hostině. Takže od teď se jahodovejm džusům budu vyhejbat.

A k tomu co dělám, když neni vyučování... Po odpoledních jsem marně sháněla Alerta, abych si mohla dodělat zkoušku. A mimo těch zkoušek vlastně většinou trénuju kouzla, nebo chodim do klubů, do kterejch jsem se zapsala. A o víkendu jsem si vyzkoušela souboj s Jamesem... Asi takhle - až bude příště chtít souboj, ať mě hlavně netahá do Lotroskopu. Hold bych se měla zlepšit, je to se mnou zlý...

Samozřejmě jsme během doby strávený na hradě, hráli taky tu naši úžasnou Flašku. Vyšel na mě úkol, ať prej pošlu Alertovi nějakej vzkaz, jak moc ho mám ráda... Tak jsem mu napsala, že jsem si ho moc oblíbila a proto si myslim, že by měl pořádat čajový dýchánky v neděli v pět. Netvářil se zrovna nadšeně, takže můžu bejt jedině ráda, že jsem vyvázla jenom s napomenutim a tim pitomym Péčkem.

Jo a málem bych zapomněla - James mi dal klíč od jeho pokoje, takže jsem u něj jednou přespávala. Na jeho pohádku na dobrou noc asi nikdy nezapomenu. Vymejšlí pohádky tak nějak podobně jako básničky - prostě na úrovni! Pojmenovala bych to: "O princezně, Honzovi a "prstenu"". Už se nemůžu dočkat, až mu budu vyprávět pohádku já!

Včera bylo 1. kolo náboru do famfrpálovýho týmu. Střelec ze mě asi nebude, tak doufám, že se mi povede obhájit si toho odrážeče. Ten trénink byl ale zajímavej, to musim uznat. Shyam je dobrej kapitán.

To by asi stačilo Deníku, zase někdy napíšu.