Nejdříve jsem se této kapitole snažila vyhnout jak jen to půjde, ale nakonec ji prostě napsat musim. Ten den byla neděle a já si ze zvyku trochu přispala. Dolů jsem se vydala někdy mezi snídaní a obědem, nevím, kolik hodin přesně bylo. Chvíli vše vypadalo normálně, ale pak, ve vstupní síni jsem uviděla prapodivnou výzdobu a asi 4 učitele, sedící v maskách u vchodu do jídelny. Než jsem se stihla vzpamatovat, nějaká holka už se ptala, co to má za smysl, že všichni pobíhají sem a tam. Aquarin jí řekl, že se hledají masky. A tak jsem se taky pustila do hledání. V té době jsem byla v Bradavicích krátce a hrad jsem ještě vůbec neznala - měla jsem problém trefit na většinu hodin a tak pro mě bylo obtížné hledat něco schované po hradu. Chodila jsem až skoro do večera sem a tam, ale pořád jsem nemohla nic najít. Mám pocit, že jsem se dokonce několikrát ztratila, ale nakonec jsem se zvládla vrátit zpět na "hlavní cestu". Když už jsem si myslela, že nemám šanci něco najít, ocitla jsem se v jakémsi divadle...a...hele! Kostým krále/královny! Tak jsem se s radostí vracela zpátky kudy jsem přišla. Tedy alespoň myslím. A cestou jsem našla ještě jeden kostým - mám dojem, že smrtku. Od té doby jsem našla ještě několik kostýmů (poslední někdy těsně po Vánocích) a i když to bylo zakázáno, nechala jsem si je všechny. Jsem si téměř 200% jistá, že zmizí, ale při mý smůle moc možností, co na sebe navlíct nemám, takže je nosim i přes tohle riziko. Ale to už je mimo děj. Došla jsem tedy zpátky do vstupní síně, kde se akorát připravoval program na večer. Nějaký učitel (kterýho teď máme na dějiny, mám ten dojem) stál uprostřed dveří a hlídal nás, abychom nechodili do jídelny. Já se mezitím snažila najít nějakou známou tvář, ale v těch maskách jsem téměř nikoho nepoznala. Nakonec si mě našel David Wolf, o kterym jsem se ještě nezmiňovala, ale mám k tomu důvod. Zeptal se mě, jestli už jsem s někym domluvená a nakonec jsme tedy šli spolu. Musim říct, že mě to s nim absolutně nebavilo, nevim proč, ale něco mi na něm vadí... I když je celkem v pohodě. Dali jsme si jídlo a pití. Byl opravdu risk strčit to do pusy, protože všechno se jmenovalo tak prapodivně a stejně prapodivně to i vypadalo. Ale protože jsem schopná do sebe nacpat téměř cokoliv, bez problémů jsem do sebe nějaký sušenky a zvláštní pití naházela. Během toho všeho byla diskotéka, tancovat moc neumim a David upřímně taky ne, vypadal u toho hrozně komicky. Docela jsem se nudila, protože mě šíleně mrzelo, že tam někdo chybí... Takhle jsem si Halloween opravdu nepředstavovala. Když rádio Fénix dohrálo, odebrali jsme se na kolej a dál už si to nepamatuju... Byl to zajímavej den, ale ne tak úplně podle mých představ...
Žádné komentáře:
Okomentovat