Kapitola XII - VŠECHNO MOŽNÝ ZA POSLEDNÍ DOBU

Po tý největší bouři nastal téměř klid... Ano, ne tak úplně, ale ve srovnání s předešlými událostmi určitě jo...

Kde začít... Pokud se nepletu, končila jsem zápisem o vymazávání paměti. K tomu se váže jedna činnost, o který ale neví vlastně nikdo, takže bych byla nerada, kdyby se to někdo dozvěděl, pokud by se náhodou k tomuhle deníku dostal... A pak několik dalších, ale to nestojí za zmínění...

Poslední dobou se víc bavim s Marry a naopak míň s Davidem a Amaiem. Lou jsem tenhle tejden neviděla. Začínala jsem o ní mít strach, Artairovi prej řekla, že chce jít za Jacobem, tak ještě abych neměla... Ptala jsem se Davida, jestli ji neviděl a on řikal, že jo, tak jsem o trochu klidnější, ale i to už je nějakej ten den zpátky...

Jednou večer jsem takhle přišla do spolky a okolo stolu seděli Marry, David a James. David vypadal docela sklesle. Sedla jsem si k nim a všimla jsem si, že má dlouhý vlasy. Vypadal chudák fakt hrozně. Následně jsem se dozvěděla, že mu nějakej John Gilbert dal vypít herelex. Podle Jamese je to blb.

Takže nastala akce "Hledání nůžek". David se rozhod, že počká na Shyama, protože nikdo z nás nůžky neměl. Řek, že ho půjde vyhlížet ke vchodu a když se za chvíli vrátil, měl zvláštní sestřih a ránu zároveň. Chudák. Vypadal snad ještě hůř, než předtim. Samozřejmě jsme se neudrželi a hlavně Marry měla hroznej záchvat smíchu. David se naštval, narazil si na hlavu kapuci a sed si od nás pryč. 

Za nějakou dobu, kterou jsme vyplnili, nebo spíš David a Marry, cizojazyčnim povídánim, přišla Jenifer, James už  mezitim šel spát. Pochopitelně jsme zas začli shánět nůžky, který Jen měla a tak se Marry pustila do akce a ostříhala Davidovi vlasy. Bohužel, trochu jí ujela ruka a ustřihla mu všechny. Vypadal opět hrozně. Od tý doby jsem ho neviděla, tak ani nevim, jak vlastně dopad.

Co se ještě stalo tak zajímavýho... Ááá! No jistě, včera byl šestej soutěžní úkol - souboje. I přesto, že mi vůbec nejdou, vůbec mě nebavěj a vůbec nechápu, co na nich všichni viděj, jsem se do soubojovýho klubu vydala. Řekla jsem si, že každej bod je dobrej. Od začátku jsem byla smířená s tím, že získám opravdu jenom ten jeden jedinej, za účast, ale i tak jsem se snažila. Podařilo se mi prohrát 1:2, což proti druhačce neni zas tak špatný. Navíc, když jsem to já. A i když se to může zdát jako náhoda, zastávám názor, že nic neni náhoda. Prostě náhody neexistujou a hotovo. Ať si každej řiká, co chce...

Zůstala jsem tam až do konce a byla tak svědkem porušování pravidel, kdy se Eam rozhod, že zasáhne do souboje mezi zlodějkou kotlíků a nějakym klukem, kdy zlodějka kotlíků vyhrála. Cavallero ho málem vyhodil a celej souboj se opakoval znova... No prostě, bylo to divný. 

To by bylo asi tak nějak všechno. Zkoušky jsou za dveřma a já se čim dál víc bojim, že neprolezu (třeba z lektvarů). Ale nevěřim na náhody, prostě buď jsem to uvařila jednou a uvařim to znova, nebo jsem to neuvařila a uvidí se... Jsem celkem zvědavá. A pak už konečně prázdniny a hurá do Itálie...