Nejspíš... Teď si ani neuvědomuju, co se to mohlo stát... Zdálo se, že je další normální neděle, ale ne. Teda... Začla naprosto normálně. Vstala jsem hodně pozdě a zamířila rovnou do jídelny. Nikoho jsem neviděla, tak jsem si sedla klasicky k nebelvírskému stolu. No neseděla jsem tam ani minutu a už u mě byla Lou, že prej na mě čeká "miláček". Její slovník, kterej používá v souvislosti mě a Artaira, naprosto nesnášim... Tak jsme se teda všichni potkali, oni seděli u havraspárskýho stolu a mě nenapadlo podívat se i tam. Pak Artair navrh, že můžem jít do kuchyně trochu poprudit Zmijozel. Bohužel, než jsme tam došli, zbyli tam jenom Sally a Amai, takže se zas všichni, včetně nich odebrali někam pryč. Já jsem zůstala s Artairem. Chvíli jsme si povídali celkem normálně, ale z ničeho nic ta konverzace začala trochu...váznout. Vůbec se mi to nelíbilo a upřímně mě vůbec nenapadalo, co říct. A nebyla chyba jenom ve mně, choval se dost protivně. Ani nevím, co se stalo pak, ale někdy k večeru jsme vyrazili do tajný místnosti u klubu lektvarů. Chvíli tam nikdo nebyl, ale pak se objevil kdo? Victoria Deners. Byla jsem nadšená stejně jako vždycky když ji vidim. Artair se na ní tak divně díval a ještě měl tu drzost odejít, ano jen tak odejít. Zůstaly jsme tam a prohodily každá asi dvě věty. Pak nastalo ticho a následně odešla i Viki. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Byla jsem na ně na oba hrozně naštvaná, i když jsem asi neměla tak úplně důvod. Ale prostě se to nedalo. Něco mi prostě řikalo:"To nevypadá moc dobře" a to něco mělo pravdu. V noci jsem ani nemohla pořádně spát.
Druhý den jsem se mu snažila vyhejbat. Možná jsem k tomu neměla tak úplně důvod, ale neměla jsem na něj vůbec náladu. Sedla jsem si s Davidem a společně jsme nastražili pasti k lavici, kde Artair seděl. Teď toho sice ohromně lituju, ale je mi jasný, že už to nemůžu nijak vrátit. Když skončila hodina, opravdu pěkně se tam vymlátil. Bylo mi ho trochu líto, ale když se Azzuro naštve, zlost nad všim převažuje...
Následující dny trávil čas s Viki a já...vlastně s nikym (Fajn, občas s Davidem, takže se mu touhle nonRP závorkou omlouvám za nezmínění :)). Teda vlastně u kotlíku v místnosti klubu lektvarů. Aspoň, že se tam občas objevila Kristene. Opravdu mi pomohla, bez ní bych neuvařila ani kakao, natož Krkoléč. Zjistila jsem, že to chce jenom trpělivost a trochu šikovnosti. A hlavně rychlost. Jenže i ty lektvary mě časem omrzely. Došly přísady, všechno jsem uvařila... A co teď? Hm... Chodila jsem bezvýznamně po hradu sem a tam. Vlastně ani nevim proč, ale něco mě neuvěřitelně táhlo k tý jistý místnosti. Ale vždycky, když jsem tam došla, nebelvírský vlastnosti mě opustily a já jen tak přešlapovala kolem.
Až jednou. Už jsem to nevydržela. Vtrhla jsem tam...a pak...opatrně jsem našlapovala chodbou, abych tam náhodou někoho nepotkala. K mému překvapení jsem tam uviděla Artaira. Zrovna cvičil nějaký kouzlo. Pozorně jsem se rozhlížela, ale Viki tu nebyla. Asi hodinu před tím jsem ho potkala v knihovně a omluvila se mu za ty pasti, takže jsme se spolu v podstatě bavili. Když si mě všiml, trhnul sebou a přestal kouzlit. Nutno říct, že vypadá docela jinak, což mě překvapilo, ale je to jeho věc. Dali jsme se do řeči i když ta konverzace nebyla vůbec pěkná. Dostali jsme se i k tomu problému. Začal tvrdit, že mi nechtěl ublížit, ale já na to dokázala reagovat jenom slzama. Rychle jsem je otřela a to doslova na poslední chvíli.
Objevili se tam Amai se Sally a nevypadali, že by se jim chtělo odejít. Moc se mi to nelíbilo, byla jsem z nich nervózní. Zrovna řešíme něco tak závažnýho a oni tam tak podezřele stojej... Těžko říct, kdo si začal, ale odehrál se tam příšernej naprosto neformální souboj. Bylo to fakt hrozný. Lítaly tam kouzla jedno přes druhý a já se zmohla jenom na jistou kletbu. V tu chvíli jsem nedokázala určit, na čí jsem straně, protože všichni tři byli až do tý chvíle moji kamarádi. Z ničeho nic se tam objevil ještě jeden Zmijozelák a až v tu chvíli to začlo bejt fakt špatný. Mě, tvrdohlavě nenapadlo nic lepšího, než nás všechny zaklít tou jistou kletbou, po který se třese. Teď vim, že to bylo k ničemu. Měla jsem se postavit na stranu Artaira, ale přece jenom, Amai je z Nebelvíru a nemůžu se postavit proti vlastní koleji. To prostě nejde. Tak jsem zpanikařila a utekla ven. Když jsem je viděla vycházet, vrátila jsem se tam, abych Artairovi pomohla. Byl na mě asi trochu naštvanej a já to chápu. Dali mu fakt pořádně, to si rozhodně nezasloužil. A pak z něj vypadlo, že mu vzali hůlku... Musela jsem na něj koukat opravdu nevěřícně, protože to už fakt přehnali. Asi o 3 minuty později mu ji zase vrátili, nejspíš ze strachu. A Artair se slovy, že mu neni dobře odešel na kolej. Tak jsem šla taky, přeci jenom, byla už skoro večerka.
Cestou tam jsem však znovu potkala jistou skupinku, ale byl s nima ještě nějakej Zmijozelák, Lou, David, Lucas Sivan a možná ještě někdo, nejsem si jistá. Snažila jsem se jim co nejrychleji vyhnout, ale stáli přes celou chodbu, takže mi to chvíli trvalo a během procházení jsem zaslechla něco o souboji. Zbývalo asi 18 minut do večerky, tak jsem si řekla, že se snad do tý doby vrátěj.
Přišla jsem na kolej a tam seděla jenom Marry. Nikdy jsme se spolu moc nebavily, tak jsem zase jenom zasedla na moje obvyklé místo u stolu v rohu a čekala jsem. Dlouho nepřicházeli, ani po večerce. Když už měli zpoždění zhruba 15 minut, začala jsem to s Marry řešit. Normálně jsem na ně všechno napráskala. Ale nelituju toho, kdyby tam byli tak k tomu nemám důvod. Ona se zhrozila, protože zrovna ten den jsme vedli o 2 body, nad Mrzimorem samozřejmě a nikdo žlutej v tý partě nebyl. Marry vypadala opravdu naštvaně, takhle jsem jí ještě neviděla. Když pak hódně pozdě přišli, pořádně je sprdla, že doufá, že je nikdo neviděl. Asi měli štěstí, skutečně je nikdo neviděl.
Postupně se skoro všichni odebrali spát. Zbyla jsem tam jenom já, David a Amai. Nijak zvlášť jsem si jich nevšímala, ale myšlenky se občas ovlivnit nedaj, takže jsem spíš předstírala, že je ignoruju. Když mě to přestalo bavit, šla jsem spát. Přeci jenom, byl to extrémně vyčerpávající den...
Žádné komentáře:
Okomentovat