Uvědomte si prosím, že vaše RP postava toto nikdy nečetla, takže informace odsud prostě nevíte, dokud si je RP nezjistíte :)

pátek 27. listopadu 2015

Kapitola LX - TĚŽCE TRHLEJ PÁR

Naposled jsem si našla čas na zapsání několika řádků na ošetřovně. Jako by to bylo strašně dávno a nikdy tam skoro půlka hradu neležela. Nikdy. Jenže ten zhruba měsíc, kterej jsme tam strávili se za prvý v tý době krátkej nezdál vůbec a za druhý jsem toho musela strašně moc dohnat, takže jsem se k tobě dostala až teď, když ještě Kris (a skoro předpokládám, že i celej hrad) spí.

Hned po propuštění se ke mně dostalo několik novinek. Dostala jsem (další) dárek k Valentýnu, pokecala jsem s hromadou lidí a pak jsem se dozvěděla ještě něco, nad čim poslední dobou uvažuju furt dokola. Článek z Denního Věštce s nápisem: "Rituální vražda". Ve chvíli kdy jsem to uviděla mi hlavou problesklo tolik myšlenek a zastavilo se to u... Matta. Samozřejmě si to hodně spojuju s článkem z léta a hlavně s tim, jak mi sliboval nějaký vyvolávání duchů, nebo co to mělo bejt. Ovšem pořád se snažim věřit tý variantě, že je to jenom blbá náhoda a on je v tom (aspoň) tentokrát naprosto nevinně...

Když už jsem u toho, pomalu ale jistě přestávám těmhle věcem jako jsou nějaký rituály, věštění z orbity a konec konců i tomu věštění z Tarotu věřit. Vidět to teta, asi mě na místě zabije, jenže já si prostě nemůžu pomoct. Jak to tak totiž bejvá, ve středu jsme se zase s Marry vydaly do tý růžový učebny v přízemí, abychom si poslechly obsáhlou přednášku o tom, jak nám chybí vnitřní oko. I když vlastně ne. Jenom jsme sledovaly orbitu a já jsem v ní nakonec uviděla vidličku s jednim vylomenym hrotem. A Proctter z toho udělala to, že jsem viděla ďáblovu vidlici, čeká mě strašný nebezpečí a podobný kecy. Následně se do ní Marry pustila, proč mě jako ta ježibaba straší, Proctter se chytla za srdce a hrála tam strašný přecitlivění. A tenhle tejden jsem tohleto "věštění" zkoušela na koleji. Jako by tam stála Proctter a čarovala mi do ní nějaký iluze, protože jsem v tý kouli samozřejmě viděla strašidelnou kočku... Kdybych tu věšteckou kouli nedostala od Jamese, asi bych ji už dávno zahodila - i přes to, že na Příčný stojí přes 7 galeonů.

Radši přejdu k něčemu veselejšímu. Tak třeba ty dvě prvačky, Katie a Wennys. Jsou sice takový trochu zvláštní, ale připadaj mi opravdu fajn. No, prostě prvačky. Což mi připomíná, že máme na koleji ještě Eleanor, kterou jsem ovšem dlouho neviděla. A to jsem s ní na pokoji... Včera se Danny zmínil, že je El asi na ošetřovně. Zajímalo by mě, co se jí stalo...

Ne, už to zase začíná mít "trochu" negativní nádech. Co třeba taková Liga pro ochranu sov? Jak to tak vypadá, Annie měla podobnej nápad jako já a jedno odpoledne na mě čekala před Nebelvírem. Zase jsme o kus pokročily - mimo toho, že máme odznáčky (a to doslova) pro další členy, je pomalu na cestě i výběr místnosti pro LPOS! Jo a ještě je tu jedna novinka - překecala jsem Jamese k tomu, aby se k LPOSu přidal do konce roku. Ve skutečnosti to bylo součástí nejmenovaný akce (pro jistotu). A teď mi vlastně došlo, že o tom Annie ještě neví. 

Když už nejdu chronologicky, ale podle témat, budu pokračovat Jamesem. Jistě, co by to bylo za zápis bez tohohle jména? Ale to jsem sem psát nechtěla... Je to vlastně furt stejný - pusa na uvítanou, pusa na rozloučenou, každodenní konverzace plný toho faktu, že si rozumíme a občas i... Ne, to sem radši psát nebudu... Každopádně se mi hrozně líběj ty Jamesovy plány budoucnosti. Strašně bych si přála, aby to jednou nezůstalo jenom u těch myšlenek a slov, ale... To už plácám blbosti. 

Jenže já znám samozřejmě i tu jeho těžce trhlou stránku (jak o sobě sám tvrdí), takže se k němu vždycky ještě trhlejc zapojim. Nějak se mi nevybavuje kdy to bylo. Podstatný je, že jsme byli ve spolce a trochu jsme se škádlili a pak se to trochu zvrtlo a... Najednou jsme si všimli Marry, která seděla u stolu v rohu a celou tu dobu nás sledovala. Takhle trapně jsem se před ní ještě necejtila. Teda do tý doby... Když pak odešla ze spolky, vlastně to pokračovalo. No, na odrážečku mám asi malou sílu, jelikož mě James přepral opravdu snadno. Kdyby někdo do spolky přišel ve chvíli, kdy mě líbal *něco začmáráno*, nejspíš bych se těm dotyčnejm nedokázala kouknout do očí opravdu hodně dlouho... Přiznávám, tohle asi vyznělo trochu zle. James je přece úžasnej kluk!

Jenže tyhle zhruba dva měsíce se odehrávaly v hroznym zmatkování, co se školy týče. Dopsala jsem několik esejí, naučila jsem se kouzla na odstranění zdi a dovařila jsem si čtyři lektvary za jeden den... Původně jsem je chtěla přinýst ukázat Moonstoneovi, ovšem nikdy jsme ho s Marry nezastihly v kabinetu. Jednou jsme dokonce čekaly zhruba v době večerky, povídaly jsme si a najednou mi v uších začal řvát hlas... Znala jsem ho, určitě jsem znala toho člověka, kterýmu ten hlas patřil, ale jako bych si nemohla vzpomenout. Nebyl ničí z koleje, tim si jsem jistá. A jak jsem tak koukala kolem, ani tam nikdo nebyl. Marry samozřejmě neslyšela to co já... I když možná taky měla nějaký ty slyšiny, podle toho jak se tvářila. Já jsem hrozně líná osoba, takže jsem se po nějaký době čekání vydala na kolej. Hned za mnou šla Marry, u vchodu zmizela a když vtrhla do spolky, kde byli myslim Jen a James, udělala něco, čim u mě na nějakou dobu poklesla. Obhajovala se někym, kdo ji před vchodem odchyt a vyhrožoval, že se něco stane Nicol. Upřímně řečeno, ještě, že tam u toho nebyl David...

A abych nezapomněla - lektvary jsem si včera úspěšně uvařila. Kdyby takhle vstřícní byli všichni profesoři a ne jenom Moonstone, neměla bych asi na škole problém pomalu s žádnym předmětem. Ty lektvary jsem si mohla dovařit na hodině čtvrťáků a samozřejmě jsem za ně dostala plnej počet bodů, takže mi na dlouho stouplo sebevědomí. Plus ještě jsem se v průběžnym pořadí nacházela na prvnim místě (spolu s Jamesem)... Jestli se mi splní sen a opravdu jednou budu lektvarolog, tak se mi prostě splní sen a budu lektvarolog!

pátek 13. listopadu 2015

Kapitola LIX - NOČNÍ MŮRA

"Můžete kašlat krev, kusy plic, tahle nemoc je smrtelná... Ale neděste se toho - máme přece lektvar."

Takhle nějak nás uvítali na ošetřovně, když přišly výsledky. Takže super, ležim tam. Myslim, že když budu mít štěstí, mohla bych odtamtud brzo zmizet - ani jsem moc nekašlala a když už, tak ne krev a rozhodně ne kousky plic... Obrací se mi žaludek vždycky, když si na úvodní proslov vzpomenu.

Celou tu dobu vlastně jenom ležim, sedim, piju, jim, spim a přemejšlim. Nic jinýho nedělám. Samozřejmě se ty dlouhodobý myšlenky ještě prohlubujou. Asi nejdelší dobu jsem strávila uvažovánim nad tim, kde je vlastně James a jestli se mu něco nestalo. Naštěstí byl měl bejt v pořádku, jak jsem včera zjistila...

Bavim se tu s úplně jinejma lidma, než jsem zvyklá. Například s Vin nebo s Dannym. Naopak s Marry jsem za poslední dobu moc slov neprohodila... No, až nás pustěj, bude zase všechno jako dřív...

Včera byl Valentýn. Sice jsem to původně ani nevěděla, jelikož nemám pomalu ponětí ani o tom, jestli je den či noc. Ovšem jak přilít nějakej takovej... jak se jim řiká... Amorek, bylo mi to hned jasný. Připadala jsem si trochu divně, když mi uprostřed jídelny začal recitovat básničku. A navíc určitě od Jamese, to já prostě poznám! Je mi strašně líto, že já mu nic dát nemohla a hlavně to, že jsem ho hrozně dlouho neviděla.

Abych nezapomněla - prodávalo se další číslo Denního Věštce. Vim, píšu o tom pokaždý... Jenže tentokrát jsem si ho nemohla jít koupit, takže jsem o hodně vyděšenější, jestli se náhodou něco nestane... Marry by mi sice řekla, že jsem paranoidní, ale to mi je celkem jedno.

No nic, jdu se vrátit do svých "úžasných" myšlenek při sledování toho ohavnýho oranžovýho závěsu...

neděle 8. listopadu 2015

Kapitola LVIII - MOROVÁ EPIDEMIE

Dobře, mor v Bradavicích asi fakt nemáme, ovšem nějakou infekční nemoc jo. Vlastně vůbec netušim, jak se takovej mor může projevovat, ale hádám, že kašlem to nebude. No, snad taky nejsem nakažená...

Tenhle tejden se zdál nějakou dobu víc než pozitivní - začly mi jít kouzla, body se jenom sypaly a konečně jsme měli tu numerologii, na kterou jsem se tak těšila. Jenže jak tu tak sedim v prázdnym pokoji, řikám si, že se snad slovo "pozitivní" v tomhle zápisu v kladnym smyslu nemůže objevit.. Nebo jo?

Asi bych měla napsat, co mi dělá úplně největší starost a musim o tom pořád přemejšlet... Naposled jsem Jamese viděla v úterý a myslim si, že to byl opravdu hezky strávenej den... Akorát... Pak prostě zmizel. Snad se taky nenakazil morem tou nemocí. A navíc v tuhle chvíli mi tu hrozně chybí. A ne kvůli kouzlům a tomu našemu večernímu blbnutí... Prostě obecně. Chtěla bych s nim mluvit, potřebuju od něj zvednout náladu... On má totiž pravdu - na týhle koleji jsme jediný normální. Nebo mi aspoň nikdo tak nerozumí a jelikož zmizela i Marry, ani se nemám s kym smát...

Divný mi vlastně přišlo už jenom to, že v pátek na drakologii nebyl mimo mě nikdo. Star se sice netvářila, že by to bylo něco neobvyklýho, ale mě se něco takovýho běžně nestává... Astronomie nebyla, takže jsem se vydala směr ošetřovna. Ony se totiž první zprávy o tom moru objevily na tabuli ve spolce, když jsme se vrátili z tréninku a bylo tam napsáno, ať se v pátek dostavíme na ošetřovnu.

A teď zpátky - taková fronta snad bejvá jenom u Malkinový. Z tý hromady lidí, kteří před ošetřovnou stáli se vrátila jenom menšina zpátky. A já naštěstí mezi nima!

Dneska večer jsem se už vážně nudila... Popadla jsem tu kytaru a zkusila zahrát nějaký melodie. Nešlo mi to, takže jsem se rozhodla vydat do DK - je tam takový úžasný pianino! No, takhle dobře jsem si dlouho nezahrála. Budu ale muset trochu trénovat.

Teď už jdu spát, jelikož jsem fakt vyčerpaná. Z kouzel, vaření lektvarů a hlavně samoty...

pátek 6. listopadu 2015

Kapitola LVII - VÁNOCE 1999

*celý zápis je napsán nepravidelným písmem*

Proč mám na začátek každýho zápisu tendenci psát, že se toho stalo hodně? Tentokrát jsou navíc ty události tak pestrý... Některý bych asi nejradši smazala - například páteční večer...

Vánoce vlastně začaly celkem opravdu pěkně. Dlouho očekávaná návštěva Prasinek všechny moje očekávání předčila. Největší (a taky nejhromadnější) nákup, jsme udělali v obchodě s žertovnejma předmětama. Po tom, co si většina z naší skvělý party koupila šperhák, nás prodavač podezíral z velkoplánu na vykrádání hradu. Ale my, takoví slušní studenti, bychom přece na krádež ani nepomysleli! (Nebo možná jo, ale stejně je ten šperhák na dvě věci...)

Samozřejmě jsme nemohli vynechat posezení u ležáku. A vůbec mi nevadilo, že jsem tam z nich byla nejmladší - už jsem si na to tak nějak zvykla... Celej den jsme s Jamesem "zakončili" procházkou po zbytku Prasinek, dokoupili jsme nějaký dárky a skončili jsme v záhadnym domě, ze kterýho se údajně nedalo dostat a zjistila jsem v něm, že jsme s Jamesem stejně hluchý...

Události následujících dní se mi tak nějak motaj dohromady... Nějakej večer jsme hráli flašku; jindy jsme s Jen psaly nejmenovanej dopis, nebo dokonce čekaly na sraz s *šmouha*, jenže nikdo nepřišel.

Taky byly předvánoční trhy. Měla jsem celkem slušnou sbírku nadbytečnejch věcí, ale nic moc jsem neprodala... I když, prváci od nás z koleje se dali překecat poměrně snadno, ač to bylo mimo trhy... A abych nezapomněla, byl taky divadelní klub...

Tímhle se dostávám k druhýmu důležitýmu dni - 24. prosince. Ráno jsem vstala jako obvykle - mimo toho, že byla vyzdobená spolka, se nic nezměnilo. No, z letošní výzdoby nejsem zrovna dvakrát nadšená, připadám si jak v obřim iglů... Ale vrátim se k Vánocům. Cestou na snídani jsem objevila punčochu a tak jsem do ní nakoukla - k mýmu překvapení jsem z ní vytáhla dárkovou krabici. Pokračovala jsem v hledání, jelikož snídaně stejně žádná nebyla. Světe div se, objevila jsem jich všech 24... Takže si můžu zatleskat (nonRP odkaz pro nejmenovanou spoluhráčku :D) a říct si: "Ano, vyznám se na hradě hodně dobře."

Následovala slavnostní hostina a po ní návštěva našeho kolejního na koleji... Už jenom Jamesovy otázky bohatě stačily k pobavení. A Thorinson se netvářil moc nadšeně, že si s nim chceme zahrát flašku... Nakonec jsme splácali pohádku, která byla ve výsledku hlavně Jamesova práce, ale podíleli jsme se na ní i já s Marry. A jedním slovem nám přispěl i Thorinson!

A ohledně posledního dne mám hodně výpadků... Budu se muset před tim, než do sebe naleju bezesnej spánek, pořádně fláknout a následně zbytek dne prospat...

Začátek dne byl naprosto dokonalej - až mě překvapilo, kolik lidí mi poslalo dárek... Jeden z nich byl anonymní a absolutně netušim, kdo by mi ho moh dát (nějakej slamák a vysoký boty mám ten dojem). Každopádně mi všichni udělali radost. A pak mě překvapil dárek od Blackburnů heh... No co, aspoň mám tak na dva roky zásobu dárkovejch krabic.

Taky nesmim zapomenout napsat o LPOSu. Annie ten odznak taky nosí a sehnala nám nějaký další odznaky pro další členy, což je super!

A teď něco nakonec... Ano, opila jsem se... Nejspíš i Marry a David nás možná půjde napráskat... Původně jsem Marry ukazovala kytaru od tety a strejdy a ona na ni hrála písničky. Hraje fakt dobře, to se musí uznat. Pak vytáhla láhev vína a od tý chvíle si pamatuju jenom několik věcí - víno, Marry *začmáráno tak, až je to skoro prodřený skrz* a Davida, jak mi vzal hůlku. Jestli se to, co jsem tak dokonale začárala provalí, moh by se se mnou James možná i rozejít... Kvůli takový blbosti, by moh skončit náš vztah plnej budoucnosti? Ne, to se nesmí stát...

úterý 3. listopadu 2015

Nebelvírská pohádka

Rozhodla jsem se, že bych tu mohla zveřejnit naše vánoční veledílo :D

Autoři: James Courtman, Marry Spring, Fiona Azzuro a jedním slovem přispěl i pan profesor Theodhor Thorinson

Bylo jednou jedno kuře (vypasené a zelené) z domku v údolí za šestero kurníky s patero výběhy. Jednoho srpnového rána se vydalo za starým dědečkem kohoutem, protože byl hladovej a moc línej. Tak se rozhodl změnit outfit a účes. Jenže neměl dostatečný plat, takže potřeboval dýně, aby se neprozradil při krádeži v cizím háječku. Kradl na statku plném červů, ale Nebelvír ho nechytil. Právě když se pokoušel ukrást sošku Alerta koupajícího se v loužičce, tak se vylekal, protože Láskonoš začal působit velice intenzivně. Právě díky tomu, že soška byla až do pasu velikánská. To kuře ale neumělo snášet moc oříškových očí. Proto Alerta pustilo na Vánoce ze svého objetí. Alert ale nevěděl, že kohout tancuje jak postřelenej valčík a snaží se tančit i hip hap hop. A tak se zelený kuře, vypasený čokoládou s jahodami praženými na grilu vedle bidetu, koupalo v záchodě, protože dědeček trsal na diskotéce. Probíhala také kolem soutěž o missáka mokrý kuře. Kuře i dědek trénovali ostošest - kuře v bidetu, dědek nohou v záchodu. Nikdo ale nečekal, co se stalo. Vítězem nebyl nikdo jiný než Alert, který si na sebe přilepil brka povalující se na parketu, která tam zbyla po dědovi kohoutovi a po kuřeti. Zazvonil zvonec a byl konec. A jako cenu dostal Alert sošku se svou podobiznou, koupajícího se v loužičce. Tadá!

Po skončení příběhu probíhala ještě krátká diskuze o několikrát zmíněné sošce nejmenovaného profesora :D