Kapitola XXVII - PRVNÍ DNY...

Zase na hradě, konečně! Jenže od loňska to má něco navíc. A upřímně, ten pohár ve spolce to nedělá... Ještě něco. Možná to, že si můžu chodit po hradě jak chci, bez obav, že se ztratim, zatimco prváci jsou rádi, obzvlášť ti z Nebelvíru, že dojdou na snídani a zase zpátky. Ne, že bych je nějak podceňovala, ale moc dobře si vzpomínám, jak jsem se loni na začátku roku ztratila a ještě o Halloweenu jsem se tu nevyznala. Ještě, že teď už znám jednu zkratku, kterou trefim kdykoliv a kamkoliv...

Mohla bych o nich psát furt dokola, prváci jsou snad nekonečný téma. Většina z naší koleje působí dost uzavřeně a taky tvrdohlavě... Upřímně mě dost štvou. Ale jeden kluk, kterej je v pohodě a připadá mi mírně hyperaktivní se od nich výrazně liší... Tak třeba - naši milovanou kolejní figurínu, Charlieho, přejmenoval na "Jimbo". Když jsem to slyšela poprvý, myslela jsem si, že mi upadnou uši. Ale teď jsem si už zvykla a dokonce si myslim, že by nebylo tak špatný Charlieho přejmenovat.

Uvědomuju si, že stačilo tak málo a mohla jsem (možná) trávit všechen ten čas úplně jinak. Možná taky ne, těžko říct. Kdo ví, co by bylo, kdyby Eam neumřel... A málem bych zapomněla - kdyby ho nevyhodili ze školy...

Už jsem stihla tolik věcí... Uvařit si lektvar, zopakovat si kouzla, projít se po hradu... No jo, ty nešťastný kouzla... Všechny je ovládám, ale jedno opravdu ne... Dokonce se mi, úplnou náhodou, povedlo zaúkolovat tim, co kouzlit a jak kouzlit nejen Jamese, ale i Matta. Ten mi poradil jeden druh jisker, tak snad by to mohlo pomoct...

Co se týče vyučování, vzhledem k tomu, že lektvary jsme jaksi neměli, byla naší jedinou hodinou astronomie. Aquarin nám ji zkrátil asi o 10 minut a ještě nám vrátil eseje z loňska.

Byla jsem hrozně ráda, když jsem viděla Artaira, měla jsem chuť skočit mu kolem krku, ale udržela jsem se. Vydali jsme se do Vody a já tajně doufala, že tam nebude nikdo z těch lidí, s kterejma nevycházim zrovna nejlíp. Bohužel, opak byl pravdou a potkala jsem tam zlodějku kotlíků, jak jí řikám. Taky se netvářila zrovna nadšeně z mojí přítomnosti, tak jsem po tom, co jsme si vyslechli několik poznámek zmizela.

Šli jsme do naší oblíbený místnosti u klubu lektvarů a za chvíli tam se zastírákem blbnul nějakej kluk. Nejdřiv jsem se ho lekla, ale po tom, co z Artaira vypadlo, že je to nejspíš John od nich z koleje, jsem se ho bát tak nějak přestala. Sice nevim, čeho by byl schopnej, ale děsila mě maximálně tak představa, že by se nás rozhod sledovat.

Artair se mu chtěl pomstít, tak naklad pasti všude možně po cestě. Teď lituju, že jsem mu tu formuli kdy řekla. Vymlátili se na tom hned tři lidi - Lou, James a nějaká Zmijozelačka. Myslela jsem, že použít na něj slimáky by bylo málo, ale po tom, co jsem se vrátila na kolej, mě to tak nějak přešlo.

Lou vypadala fakt špatně. Několik lidí bylo kolem ní a lili do ní všelijaký lektvary. Jo, bylo mi jí fakt líto, ale nevěděla jsem, co bych měla říct. Tak jsem dělala, že tam vůbec nejsem. Napsala jsem si s Artairem několik dopisů, ale pak mi zmizela Sova, lidi odcházeli a já chtěla jít spát taky. Když se tam ale objevil Matt, došlo mi, že by mi moh pomoct. Tak mi dal několik rad. Celá kolej už spí, tak bych měla jít taky...