Kapitola XXI - JAKO V TOM SNU A JEŠTĚ HŮŘ...

No jasně, asi tomu neuvěříš, ale realita je horší, než sen o hořícím Yorku v 17. století! Sice mi nejde o život, ale stejně...

Včerejšek začínal úplně normálně, jako každej druhej den... Ráno jsem se vydala do Příčný, cestou po krámcích jsem narazila na obchod Madame Malkinový, u kterýho stála tabule, že si můžem objednávat ještě před otevřenim... Tak jsem neváhala a na lístek načmárala seznam oblečení, který vážně potřebuju... Pak se tam objevil Artair a šli jsme si koupit knížky - na lektvary a dějiny... 

Nastal vážnej problém - kam jít? Vyrazili jsme do gelaterie, ani nevim, jak se jmenuje... Ale zmrzlinu jsme si nedali, to ne. Jenom jsem měla tu potřebu vyprávět Artairovi o tom snu - on v něm totiž nebyl... Jenže pak jsem asi usnula, nevim, nejsem si jistá... Když jsem se vzbudila, Artair mi vyprávěl, že se mu zdálo o tom, jak David vidí přes zdi... Prej prostě jenom vidí, neslyší... Jo, někdy dokonce ten pocit mám...

V Kotli seděli dva divný zakuklenci - musim uznat, že mi naháněli strach... Stačilo zaslechnout kousek jejich rozhovoru a...brrr...! Celou dobu jsem zaujatě čekala, co udělaj, ale dočkala jsem se "jen" rozbitýho svícnu... Lou mě pak odtáhla na pokoj, kde se mi nutně potřebovala vybrečet na rameni... Chápu jí, dneska jsem měla stejnou náladu a fňukala jsem jí hned dvakrát, ale k tomu dojdu...

Když jsem se vrátila zpátky, bylo už zřejmě tak nějak po akci - jenom jsem postřehla, že nám zakuklenci před očima zmizeli... Nejspíš se něco stalo, ale jde to úplně mimo mě...

Ovšem k večeru se děly zajímavější věci... Teda, ono to neni nic pěknýho, možná bych se se svym slovníkem měla trochu krotit, ale aspoň je to něco, o čem se dá psát...

David evidentně vyprovokoval Eama natolik, že to jinak než pořádnou rvačkou nešlo vyřešit... Připadá mi to sice směšný, ale David, ano David, dal Eamovi, ano Eamovi, pěstí do obličeje... Ten si to samozřejmě nenechal líbit a už ho táhnul z Kotle někam ven... Po jejich návratu jsem si všimla, že David dostal do *začmáráno* opravdu pořádně... Dokonce kašlal krev... Fuj! Nějaká holka se ho ujala, pomohla mu a pak ho přemístila k Mungovi... Byl to sice uklidňující pohled, vidět, jak David dopad, ale přeci jenom, bylo mi ho trochu i líto...

To jsem ovšem ještě netušila, co mě čekalo následující den. Sedla jsem si jak trubka k tomu největšímu stolu a když si ke mě přised nějakej kluk, hrozně jsem se divila... Asi jsem byla úplně mimo, protože po chvíli jsem se uvědomila, že je to Eam. Letaxem jsme se přemístili k Mungovi a tam mi řekl plán, kterej jsem ihned, ač bezúspěšně, začala plnit. 

Po návratu do Kotle (kam jsem se pro jistotu vrátila dlouho po něm) jsem se mu snažila vyhejbat. Při mý smůle se mi to nedařilo zas tak dlouho a těsně před tim, než mi zaklepal na rameno, jsem tam uviděla sedět Davida... To už byla druhá věc, co mě dneska zaskočila... Další komplikace všeho...

Avšak, podařilo se mi to vysvětlit a po chvíli jsem za Davidem zamířila. Odtáhla jsem ho do nějaký mudlovský hospody, protože jsem si myslela, že nás tam nikdo nenajde. Tahala jsem z něj všechno možný. Když jsme byli u toho co udělá, z ničeho nic se tam objevil James... No to nám tak ještě scházelo... Naštěstí téma hned otočil, takže nejspíš odešel jenom s myšlenkou o zakuklencích. David mi nakonec řek, že to asi nikomu řikat nebude... ASI?! 

Bála jsem se Eama, bála jsem se všeho, co se stane, bála jsem se dokonce Artaira, kterej mi řek, že tuhle roli navrh Eamovi on... Připadalo mi to jako...obrovská zrada... Musela jsem se svěřit Lou, ale ta to nejspíš pobrala ze špatnýho úhlu a rozhodla, že za Eamem zajdem a řeknem mu to. Věř mi, že to nebyl ten nejlepší nápad.

Po dlouhym dohadování s Lou a chvíli, kdy mě Eam nevnímal se do toho moje milovaná spolubydlící pustila sama. A šla na to pěkně zostra - "David to všem vykecal a Marry to řekla na ministerstvu"... Marry?! Začínala jsem mít strach. S Marry jsem hlavně ke konci roku vycházela hodně dobře... Teď mě však jenom svírala myšlenka, že jí Eam něco udělá... Ne, místo toho se tam začal rozčilovat, ať mu řeknem, kde má Wolf pokoj... Nevim jak Lou, ale já nemám absolutně žádný tušení, kde má pokoj, Tak tam Eam bušil do všech možnejch dveří, nejspíš s nadějí, že za některejma spí. Opět bezúspěšně.

Šel z něj strach. Začínala jsem bejt naštvaná. Na Davida, že vůbec existuje, na Lou, že nemohla držet jazyk za zubama, na Eama, vlastně ani nevim proč a i na Artaira, kterej se až moc podezřele držel u něj... Začla jsem se tam vztekat, ten pohled na něco, u čeho nejsem a nejspíš bych tam ráda byla, mě ničil... Dokonce jsem mrskla s hůlkou o stůl, takže doufám, že ještě bude fungovat tak, jak má. Když mi Artair řek, že to neni nic, co bych měla vědět (nebo jak přesně), naštvala jsem se dokonale...

Zbytek večera jsme s Lou strávily cestovánim Letaxem a litovánim všeho možnýho... Ale nelituju, že jsem tam, kde jsem... Rozhodně nelituju, že jsem se mezi takový lidi dostala... Jenže Marry...