Uvědomte si prosím, že vaše RP postava toto nikdy nečetla, takže informace odsud prostě nevíte, dokud si je RP nezjistíte :)

středa 8. dubna 2015

Kapitola XXIII - PRVÁCI, SMRT A LÁSKA...

Uznávám, je to hodně zvláštní kombinace. Ale nic výstižnějšího, než tahle tři slova, mě nenapadlo. Je to hrozný - lidi kolem umíraj, prváci se tu ocitnou v tom největšim zmatku a jediná věc, která mě drží je ta láska...

Přemejšlim, kde, jak a čim začít... Asi těma prvákama. Je jich hrozně moc, jsou snad úplně všude. Většina z nich se mnou vůbec nekomunikuje, nechtěj s ničim pomoct, ale to je jejich problém... Snažim se k nim chovat hezky a zatim to celkem funguje. Seznámila jsem se se Susan, Viki a ještě nějakym klukem, kterej se ale asi ani nepředstavil... Jenže je celkem nuda jen tak postávat před Kotlem a odchytávat prváky... Ze srandy jsem navrhla, že bychom je mohli strašit, což se mi následující den vymstilo... Ale to bych radši nerozebírala... 

Moc dobře si vzpomínám, jak mi bylo, když umřel Jacob Klement. A to jsem ho ani neznala, jenom od vidění... Mezi dubnem a pondělkem údajně ještě nějaký lidi zabili, nevim, co je na tom pravdy. Aspoň vraždě na Příčný věřim. Nijak moc mě to nebralo, protože se o nikom konkrétnim nemluvilo. Ale když ti podivně vyhlížející zakuklenci unesli Kristene, začala jsem mít takovej divnej pocit... Bála jsem se, ale strach zastiňovalo ještě něco, nedokážu říct co... Možná zlá předtucha, co já vim...

V takovejch chvílích by se hodili přátelé... Jenže koho z těch lidí můžu považovat za opravdový přátele? Myslela jsem si, že Lou, ale poslední dobou se chová hrozně divně. Když Eam hledal Kris, Lou mi na to co od ní může chtít odpověděla, že doufá, že jí chce zabít! To mě vyděsilo. Takovou jsem Lou neznala...

Jistě, zmínila jsem pondělek, načala jsem téma a nedokončila jsem myšlenku... Ale docházej mi slova, vůbec mě nenapadá, jak to zformulovat, je to hodně těžký... Eam uhořel v jednom domě v Portu... Nic víc o tom nevim... Dost mě to vzalo, byl to člověk, s kterym jsem se sice bavila jenom tejden, jenže už dřív si o něm povídal celej hrad... Jediná pozitivní věc je, že Kristene už asi nezabije on... Ta horší je, že jsem se ocitla v pasti. Vlezla jsem do spolku někoho, kdo je teď mrtvej... Ty lidi, co tam jsou, nejspíš ani neznám. A co ostatní? Jestli David půlce hradu rozkecal, že nás tam viděl, asi se ke mě všichni obrátili, případně obrátěj zády...

Ale přece jenom je tu člověk, kterej mi nějak pomáhá tohle všechno zvládnout. Mám ten pocit, že Artair mě v 99% případů podrží... Vim, že jsem to já, která přidělává problémy, kvůli který jsme se už několikrát pohádali... Ale většinou jsou to takový malý hádky, který se daj přehlídnout...Teda aspoň doufám... I když si myslim, že daj. Protože jsme za hlavu hodili i ten zimní spor. A teď tak nějak nevim, co napsat dál...

Řiká se, že za tenhle rok už umřeli 4 lidi - z toho dva studenti. V Kotli se objevujou zakuklenci, unášej lidi a teď se tu nachomýtli nic netušící prváci. Upřímně - nechtěla bych bejt v jejich kůži...

Žádné komentáře:

Okomentovat