Já se tak těšila do Příčný, ani nevim proč... Ráno jsem se vzbudila hodně brzo, ale...co to? Seděla jsem někde na lavičce... Za mnou obrovskej strom... Kolem mě hromada zmatenejch lidí... Začla jsem panikařit a hledat východ... Běhala jsem po tom prapodivnym městě, ale všechny brány byly zamčený a my uprostřed obrovskýho opevnění... Tak jsem to teda vzdala a začla přemejšlet, jestli mi hráblo, nebo spim...
Sedla jsem si na lavičku, ale z přemejšlení mě vytrhnul hlas nějakýho trubače. Že se maj všichni sejít u památnýho stromu... Hm... To bude ten strom, kde jsem se ráno probudila... Stál tam děda, kterej vypadal, jako by ho před chvílí propustili ze cvokárny a vyhlašoval něco o příjezdu krále Alerta III. do Yorku. Když zjistil, že jsme úplně mimo, divil se, jakto, že krále Alerta III. neznáme... Začal čmárat něco na tabuli, trvalo mu to hodně dlouho... A pak se nějak vytratil...
Po chvíli filozofování kde jsme, co se děje, spíme, nespíme, zbláznili jsme se a tak podobně, přijel ten král Alert III. Jsem si jistá, že vypadal úplně jak jeden profesor... Nesmysl, musel to bejt on... Nějakej rytíř nám oznámil, že jsme v 17. století a po chvíli byli zmatení všichni, včetně něj...
Opravdu jsem se tam nudila... Snažila jsem se najít nějakou známou tvář, někoho jinýho než Lou, nebo Julii Fox, která pro změnu nevnímala... Měla jsem to štěstí, že jsem narazila na Jamese. Tak jsme se dali do řeči, povídali si o všem možnym, že by rád něco prodal, tak kdybych chtěla, můžu se přijít podívat, co. A dozvěděla jsem se zajímavou věc - hrozně moc lidí je prej závislejch na kloboucích. Ona je to asi pravda... Ale kdyby mě loni nevzal do kloboučnictví, nekoupila bych si špatnej klobouk a nemusela bych ho teď nosit, že jo... *ušklíbající se smajlík* Jo a málem bych zapomněla k tomu nadpisu... James totiž prohodil, že kdyby nevěděl, že je léto, klidně by si myslel, že je Apríl... Pak začali turnaje a já si šla trochu zdřímnout...
Probudila jsem se zas u toho stromu... Nikde, nikdo... Zřejmě už byly ty turnaje... Pak se tam objevila jedna holka z Havraspáru, myslim, že se jmenuje Julie. Jelikož jsme nemohly nikoho najít, šly jsme do prapodivný hospody a daly si pití... Pak se tam objevila i Sally, řekla nám o těch turnajích a my se tam pak taky vydaly...
Teda, jestli tohle, měl bejt letní aprílovej vtípek, byl trochu moc tvrdej... Chvílema jsem sice byla myšlenkama úplně mimo, ale to, co jsem zaregistrovala mě dostalo... Ta holka, se kterou jsem tenkrát měla souboj (později jsem se dozvěděla, že se jmenuje Hazel) tam sekala mečem hlava nehlava, vypadala dost naštvaně a když jsem se po chvilce vzpamatovala, všimla jsem si, že proti Eamovi... Měla tam ještě bráchu, myslim, že se jmenoval Adam... Nechci sem psát nějaký nesmysly, opravdu jsem nevnímala úplně všechno, ani nevim, jak to vlastně začlo... Ale... Pak Eam a Adam leželi v bezvědomí, Hazel zoufale křičela, ať neumírá, kolem nich bylo hrozně moc lidí... Ale nevypadali, že by jim uměli jakkoli pomoct... I když asi uměli, nakonec se totiž oba probrali...
Ještě jsem stihla vnímat Amaie, jak řiká, že ho chtěl zabít Drákula, všichni vytáhli hůlky, začli něco čarovat, já si jenom rozsvítila a tak nějak... usla. Když jsem se vzbudila, zase tam nikdo nebyl. Jenom z dálky jsem slyšela hlasy, tak jsem se tam vypravila... V tu chvíli, co jsem uviděla několik lidí v bezvědomí, včetně nějakýho chlapa, jsem se zděsila... Postupně jsem všechno pochopila - ten Adam, kterýmu šlo před chvílí o život je uvnitř hospody, ve který byli ty lidi. Teda jestli to vůbec byli lidi, že jo...
Vládla tam hrozná panika. Bylo vidět, že nikdo neví, co bychom vlastně měli správně udělat. Ale stejně jsme se snažili... Okrajově i já... Úkol zněl jasně - dostat Adama ven. Když se do tý hospody vloupali (ani si nejsem jistá, jestli šperhákem, nebo kouzly), nahlídla jsem... Ten chlap, co v hospodě seděl začal zapalovat stůl po stole... Byl to hroznej pohled! Zoufale jsme tam hasili, jeden ohýnek u vchodu se nám uhasit podařil... Lidi mizeli dovnitř a ven, protože ten kluk tam ještě někde byl... Nakonec ho teda nějak ven dostali...
Vypadalo to skoro jako konec všeho... Ale ne, objevil se tam nějakej posel, či co a oznamoval nám, co se stane... Všichni si z něj dělali srandu... Ovšem situace byla až moc vážná... Hašení ohně, zachraňování lidí a když bylo potřeba utýct, přemohla mě únava a nemohla jsem se ani hnout...
Chvíli jsem počkala a mohla jsem se přidat k ostatnim. Sháněli jsme koně, když je skoro všichni měli, utíkali jsme k bráně... Ještě jsme se stihli dohadovat o tom, jak utýct, ale najednou... Skončilo to...
Asi to byl opravdu jenom sen...
Po chvíli filozofování kde jsme, co se děje, spíme, nespíme, zbláznili jsme se a tak podobně, přijel ten král Alert III. Jsem si jistá, že vypadal úplně jak jeden profesor... Nesmysl, musel to bejt on... Nějakej rytíř nám oznámil, že jsme v 17. století a po chvíli byli zmatení všichni, včetně něj...
Opravdu jsem se tam nudila... Snažila jsem se najít nějakou známou tvář, někoho jinýho než Lou, nebo Julii Fox, která pro změnu nevnímala... Měla jsem to štěstí, že jsem narazila na Jamese. Tak jsme se dali do řeči, povídali si o všem možnym, že by rád něco prodal, tak kdybych chtěla, můžu se přijít podívat, co. A dozvěděla jsem se zajímavou věc - hrozně moc lidí je prej závislejch na kloboucích. Ona je to asi pravda... Ale kdyby mě loni nevzal do kloboučnictví, nekoupila bych si špatnej klobouk a nemusela bych ho teď nosit, že jo... *ušklíbající se smajlík* Jo a málem bych zapomněla k tomu nadpisu... James totiž prohodil, že kdyby nevěděl, že je léto, klidně by si myslel, že je Apríl... Pak začali turnaje a já si šla trochu zdřímnout...
Probudila jsem se zas u toho stromu... Nikde, nikdo... Zřejmě už byly ty turnaje... Pak se tam objevila jedna holka z Havraspáru, myslim, že se jmenuje Julie. Jelikož jsme nemohly nikoho najít, šly jsme do prapodivný hospody a daly si pití... Pak se tam objevila i Sally, řekla nám o těch turnajích a my se tam pak taky vydaly...
Teda, jestli tohle, měl bejt letní aprílovej vtípek, byl trochu moc tvrdej... Chvílema jsem sice byla myšlenkama úplně mimo, ale to, co jsem zaregistrovala mě dostalo... Ta holka, se kterou jsem tenkrát měla souboj (později jsem se dozvěděla, že se jmenuje Hazel) tam sekala mečem hlava nehlava, vypadala dost naštvaně a když jsem se po chvilce vzpamatovala, všimla jsem si, že proti Eamovi... Měla tam ještě bráchu, myslim, že se jmenoval Adam... Nechci sem psát nějaký nesmysly, opravdu jsem nevnímala úplně všechno, ani nevim, jak to vlastně začlo... Ale... Pak Eam a Adam leželi v bezvědomí, Hazel zoufale křičela, ať neumírá, kolem nich bylo hrozně moc lidí... Ale nevypadali, že by jim uměli jakkoli pomoct... I když asi uměli, nakonec se totiž oba probrali...
Ještě jsem stihla vnímat Amaie, jak řiká, že ho chtěl zabít Drákula, všichni vytáhli hůlky, začli něco čarovat, já si jenom rozsvítila a tak nějak... usla. Když jsem se vzbudila, zase tam nikdo nebyl. Jenom z dálky jsem slyšela hlasy, tak jsem se tam vypravila... V tu chvíli, co jsem uviděla několik lidí v bezvědomí, včetně nějakýho chlapa, jsem se zděsila... Postupně jsem všechno pochopila - ten Adam, kterýmu šlo před chvílí o život je uvnitř hospody, ve který byli ty lidi. Teda jestli to vůbec byli lidi, že jo...
Vládla tam hrozná panika. Bylo vidět, že nikdo neví, co bychom vlastně měli správně udělat. Ale stejně jsme se snažili... Okrajově i já... Úkol zněl jasně - dostat Adama ven. Když se do tý hospody vloupali (ani si nejsem jistá, jestli šperhákem, nebo kouzly), nahlídla jsem... Ten chlap, co v hospodě seděl začal zapalovat stůl po stole... Byl to hroznej pohled! Zoufale jsme tam hasili, jeden ohýnek u vchodu se nám uhasit podařil... Lidi mizeli dovnitř a ven, protože ten kluk tam ještě někde byl... Nakonec ho teda nějak ven dostali...
Vypadalo to skoro jako konec všeho... Ale ne, objevil se tam nějakej posel, či co a oznamoval nám, co se stane... Všichni si z něj dělali srandu... Ovšem situace byla až moc vážná... Hašení ohně, zachraňování lidí a když bylo potřeba utýct, přemohla mě únava a nemohla jsem se ani hnout...
Chvíli jsem počkala a mohla jsem se přidat k ostatnim. Sháněli jsme koně, když je skoro všichni měli, utíkali jsme k bráně... Ještě jsme se stihli dohadovat o tom, jak utýct, ale najednou... Skončilo to...
Asi to byl opravdu jenom sen...
Nediv se, byla jsem mimo jako ty. Proto jsem nevnímala :D
OdpovědětVymazatTak to jo :D
Vymazat