Kapitola XXIV - O VŠEM A O NIČEM...

Se smrtí Eama přišel tak trochu klid. Nikde se nic moc neděje. Nebo o tom aspoň nevim. A tak nastává problém, o čem psát. Nejspíš si budu muset vylejt myšlenky...

Ty prváci... Jsou snad úplně všude! Upřímně jsem včera měla chuť jednoho prváka seřvat. Ale nakonec jsem si vystačila s menšim kázánim. Možná si vylejvám vztek proto, že se vidim v těch nejvíc ostrašujících případech. Dokonce mi připadá, že jsem se loni musela chovat ještě hůř, než ti nejhorší... Ale co já vim.

S několika jsem se dokonce skamarádila. Jedna holka, která je evidentně od začátku pevně rozhodnutá, že chce do Nebelvíru, mi připadá jako skvělá "posila" do naší skvělý koleje. A nejen pro školní pohár, ale prostě celkově, zdá se bejt fajn. I když kdo ví... Naopak další prvačka mi vnucuje, že se o mě David, nebo Adam opravdu snažej. Ne, že by mě to nějak překvapilo, ale spíš mě to štve. Prostě s lidma, který maj tu drzost špehovat a zřejmě uměj koukat přes zdi, nechci mít nic společnýho. Ale kdybych tu začla tvrdit, že je doslova nesnášim, asi bych hodně kecala...

Vypadá to, že asi nejsem tak úplně vhodnej člověk pro černou magii. Řikám si, že na to kašlu. Zůstanu sama sebou, jako do teď. A pokud se Lou zase bude díky svojí schopnosti číst obsah knih přes zamčenej kufr o něco snažit, nepřijmu to. Už takhle mě to přineslo tolik vysvětlování, musela jsem lhát, přetvařovat se... Ale taková já prostě nejsem. Nechci znova lhát Marry, ona si to nezaslouží. Nechci od Lou znova poslouchat její upřímný názory na to, co by se mělo dít s některejma Nebelvírákama a tak dál. V tuhle chvíli nejsem k nikomu vázaná. V podstatě jsem nebyla ani k Eamovi, možná trochu. A to už je teď stejně jedno...

Abych tenhle zápis trochu oživila, byla jsem s tetou na výletě po Londýně. Bylo to fakt super, škoda, že kvůli práci nemá moc času. A jsem opravdu zvědavá, co dělaj rodiče... Jak já jsem na ně naštvaná...

Neuvěřitelně populární činností se teď stalo rybaření. Tak jsem se taky přidala. Zrovna včera jsem si dost vydělala, ale samotnou mě to nebaví... Ovšem když se naskytne ta správná společnost, která mi tvrdí, že bych měla rybařit míň oblečená... Je o zábavu hned postaráno... No, a pak mám při trénování kouzel dát na Jamese, jak mám asi poznat, kdy to myslí vážně a kdy ne? *smajlík kroutící očima*

Co napsat do shrnutí? Asi radši nic...

(Už konečně pochopte, že když si tu něco přečtete, ve hře o tom nemůžete nic vědět... Určitě vás všechno "jen tak náhodou" nenapadlo... Díky ;) )