V sobotu jsem se konečně vydala domů. Už jsem se tam těšila, měl to bejt takovej oddych. Ale hned několik věcí mě překvapilo...
Když jsem se objevila ve dveřích, uslyšela jsem obrovskou hádku mezi mamkou a... tetou?! V tu chvíli jsem nedokázala pochopit, co tam teta dělá, s mejma rodičema se úplně nesnáší. A táta s bráchou nikde. Celkem mě to vyděsilo. Jen co mě uviděly, přestaly se hádat a po menšim přivítání jsme vyrazily do Itálie.
Byly jsme tam za chvíli, rodina kouzelníků se prostě nezapře. Pak jsem uviděla zbývající členy naší povedený rodinky - tátu, bráchu, babičku a dědu - akorát prababička už nemůže pořádně chodit. Jakýmsi šestym smyslem jsem poznala, že tu veselou náladu jenom tak hrajou. Později jsem se o tom přesvědčila.
Následovala typická hostina naší rodiny - taková se běžně pořádá na Vánoce, ale letos jsem o ni kvůli Bradavicim přišla. Možná spíš loni, ale ono je to jedno. Samozřejmě se ptali jak se mám, co jsem se všechno naučila, jak trávíme volnej čas a taky jestli tam dobře vařej... Znáte babičky. Když ale přišla řeč na vysvědčení, hlavně rodiče nedokázali pochopit, že ho nemám. Marně jsem se jim snažila vysvětlit, že ho dostanu co nevidět. Teta je naštěstí uklidnila a tak naše "skvělá oslava" pokračovala.
Po jídle mi táta řek o všem, co se změnilo. Přišel o práci na ministerstvu. Z nějakýho důvodu, kterej mi nikdo nechtěl říct. Díky tomu se odstěhoval do Itálie a našel si nějakou práci na Korsice, takže to z Florencie má kousek, i když je to Francie. Bráchu rovnou vzal s sebou, protože během jeho působení na ministerstvu se k němu doneslo všechno, co se během toho roku v Bradavicích dělo - jednou bude chodit do nějaký školy v Itálii. Jako by toho ještě nebylo málo, mamka se rozhodla, že se taky odstěhuje do Itálie. A to nejhorší - původně mě s sebou chtěli vzít taky! Prej bych přestala chodit do Bradavic... Naštěstí se za mě teta přimluvila. Bude bydlet v Oxfordu a já můžu s ní.
Tohle celý byla hrozná rána. Rodiče se na mě vlastně vykašlali! Prej to zkusej jenom rok... Jenom rok?! Ještě, že mám tetu, ona je spíš jako moje kamarádka. Je jedinej člen naší povedený rodiny, s kterym si rozumim. Byla ochotná mě vysvětlit, proč tátu vyhodili.
Prej měl rodiče a bráchu, kteří se vydali cestou černý magie... A taky jsem měla tetu, která byla manželka mýho strejdy. Ta nebyla duševně v pořádku. A ještě k tomu propadla černý magii. Hrozná kombinace. A jednoho dne mi babičku, dědu i strejdu z tátovy strany prostě zabila. Naprosto bezdůvodně. Prostě byla blázen... Prej ji zavřeli do Azkabanu. No a to je ten důvod. Provalilo se, že táta byl příbuznej někoho, kdo je zavřenej v Azkabanu. Nikdo nechápe, proč až teď. A teta ani nechápe proč ho za to vyhodili... Podle ní prostě tak dlouho hledali důvod, až ho našli...
Teta se za tu dobu, co jsem byla v Bradavicích zřejmě naučila číst myšlenky. Začla řešit to, jak jsem se taky rozhodla pro černou magii a tvrdí, že bych si to měla pořádně rozmyslet. Je to sice moje věc, ale nemyslí si, že jsem se rozhodla správně... No, uvidim...
Další den jsem se zas musela vrátit do Kotle. Teta teď bydlí v našem domě v Oxfordu sama. Zbytek rodiny zůstal v Itálii... A co bude se mnou?! Jsem opravdu zvědavá, ale možná to vědět ani nechci... Každopádně, jsem ráda, že tetu mám...
Pěkný článek :)
OdpovědětVymazatAH