Kapitola XXXVI - JMELÍ, FAMFRPÁL(KA) A FLAŠKA

Kdo by to byl řek? Ty Vánoce utekly opravdu rychle. A rok 1998 taky. Je skoro neuvěřitelný, co se za něj všechno stalo... Ale o tom třeba jindy...

Poslední dobou nemám na lidi vůbec náladu. Nevim, čim to je... Sice mi několik jedinců nevadí, ale ten zbytek bych nejradši poslala na měsíc někam na Madagaskar. Z toho vyplývá, že většinu času trávim sama. Je to pro mě tak nějak lepší. Mám čas nejen srovnat si myšlenky, ale taky potrénovat kouzla, uvařit lektvary a... To je asi všechno. Aspoň, že se mi to daří, až na tu první věc...

Středeční dopoledne bylo směsicí všeho možnýho i nemožnýho. Natrénovala jsem (konečně) 2. přivolávací kouzlo, donesla jsem (opět konečně) Bezesný spánek profesorce Mang (řekla mi, že sice jde uvařit i lepší, ale v hodině by byl za V a dokonce se dá použít) a na snídani jsem se nechala seřvat od Alerta za to, že nemám školní uniformu. Totiž, jenom mě napomenul přes celou síň...

Na obědě a po obědě se objevil takovej zvláštní kluk, kterýho jsem tu ještě nikdy neviděla a kterej dělal problémy, takže to tam Alert řešil. Nevim, moc jsem nepochopila co se dělo. Chtěl po něm hůlku... Pak se tam objevil James (kterej patří mezi jistou menšinu - ty lidi, který ráda vidim), jenže jsme si ani nepopovídali, jelikož jsem musela na lektvary. 

Tohle byl první zážitek dne. Vařili jsme Myslovník (? no, prostě ten třetí lektvar v učebnici). Už jsem ho dvakrát zkoušela mimo hodinu a vzpomínám si, že ten první pokus dopad fakt tragicky. Naopak, ten druhej vypadal povedeně. Ale na tý hodině to bylo celý takový... podivný. Měli jsme hodinu někde na třetim poschodí, v moc pěkný učebně. Sice bychom se tam všichni nevešli, ale naštěstí nás včera moc nepřišlo. Problém byl hlavně se zdrojem tepla, jelikož tam nebyly obyčejný ohně, ale nějaký sporáky či co... Neuměla jsem na tom moc dobře vařit a když se můj výtvor zbarvil do poněkud odlišný barvy než v učebnici, bylo mi jasný, že to asi neni tak úplně dobrý. Chvíli jsem čekala. jestli někdo něco neodevzdá. Po chvíli si Sally, která měla úplně jinak vypadající lektvar, odnášela V a 3 body... Tak jsem se do toho pustila znova. K mýmu překvapení se mi to nakonec povedlo uvařit na výbornou...

A jak jinak strávit odpoledne, než stavěnim sněhuláka? Dalo mi to pořádně zabrat, ale nakonec se povedlo. Zbejvalo mi už jenom vrátit odznak na lektvary a pak hurá odpočívat na pokoj...

Ovšem večerní posezení ve spolce bylo nenahraditelný. Nejdřiv to vypadalo na celkem nudnej večer - David a James trénovali kouzla a po chvíli přišla Nicol a povídaly jsme si. Ač to trvalo celkem dlouho, nakonec přestali trénovat a povídali jsme si všichni. Například vychvalování vánoční výzdoby - se skrytym významem, samozřejmě... Stejně se potom řešilo už jenom to jmelí. Ani nevim jak, objevil se tam Marion a dal Davidovi pusu na tvář... No, bylo to dost divný... David si to nenechal líbit a přebarvil Jamesovi vlasy na růžovo, takže jsem ho ještě musela zachraňovat (aby si náhodou Marion nevybral další oběť...). Každopádně, byla sranda... A taky zmatek, ale tak co... *zazubí se*

S tim jmelim už to začíná bejt možná trochu... trapný? Jo, asi tak... Ale furt mě to baví... A to bude ten důvod, proč jsme to řešili i dneska ráno. Zpětně si připadám hodně blbě. Nejen proto, že sedim pod jmelim jenom tak bezvýznamně, abych si mohla trochu popovídat s Jamesem (sice o jmelí, ale co), jenže vzhledem k večeru jsem mym úžasnym výstupem zklamala... Nebo jsem zklamala večer? Co já vim...

K večeru byl famfrpálovej trénink - normálně jsem členem kolejního týmu! Já, takový nemehlo, co nikdy nepochopí, jak mohlo mít z lítání V (nebo spíš jak vůbec mohlo prolízt). Zkusila jsem si odrážení a ku podivu mě to celkem bavilo. Marry mi půjčila famfrpálku a hned co jsem odrazila potlouk poprvý, měla jsem jasno - vyberu si tohle místo. David tam nebyl a Matt mi skutečně dal na výběr, takže super... A protože máme jenom jednu famfrpálku, rozhodla jsem se jenom sledovat a případně něco odkoukat od Marry.

Když bylo po všem, povedlo se nám zůstat na hřišti zamčený - Shyam odešel a Matt dlouho nešel, takže to vypadalo dost vtipně. Pak se teda objevil, že prej dojde pro whiskey a zamknul nás tam. Bylo mi jasný, že by to neudělal, ale za chvíli bych mu to asi začínala i věřit... Pak nás teda pustil a následoval závod na kolej, kterej jsem prohrála. Marry ostatní polila kotlíkem vody - ne, už příště se staršíma nesoutěžim.

A celej večer jsme hráli flašku. Mezi tim se stihla "ztratit" Vin (jak jsme se pozdějc dozvěděli, neztratila se), takže nás prefekti museli na chvíli opustit. Ale to by nebyla Marry, aby za Nicol nevymyslela nějakej úkol pro Jen. A taky by to nebyla Marry, aby za Jen nevymyslela nějakej úkol pro mě... *zazubí se* Potom se Matt s Nicol vrátili a hráli s náma. Musim uznat, že to byla mnohem větší sranda než středeční blbnutí. Normálně, Mattovi se zamlouvá (údajně můj) nápad, aby si jednou založil muzeum. To mě docela potěšilo... Ale co už mě tak nepotěšilo byla jeho otázka na mě (úkol už jsem jeden plnila, tak co to trochu nezměnit?). Prej jestli jsem zamilovaná do Artaira... Je zvláštní odpovídat na něco takovýho o šest let staršímu klukovi. A vůbec, kam na to povídání okolo Artaira pořád chodí? Jasně, noviny... Tak jinak... Jak vlastně ví, že se známe? Výborně, aspoň už ví skoro celá kolej, že jo... Já se do toho zamotala - řikám, že jo, ale vlastně ani nevim...

Tak a zejtra si zahrajeme zas... Aspoň to Nicol slíbila...