Kapitola XXXII - ZIMA...

Dneska začal padat první sníh, i když je vlastně ještě podzim. Ale jak jinak nazvat všechno co se za poslední tři dny stalo, když je toho tolik? Slovo "zima" se možná taky skvěle odráží od pocitů, které se těmito dny prolínají...

Ve středu jsem si sice mohla přispat, ale kdo by neodolal možnosti uvařit si nějakej ten lektvar, když ho odpoledne ještě čeká dvouhodinovka? Asi opravdu jenom já. Zkusila jsem Aztéc podle Shyama, ale hned mi bylo jasný, že chyba bude někde jinde, než v teplotě (jelikož to celý nedávalo smysl). Na druhou stranu mu jsem vděčná, že mi poradil, ač zbytečně (ale k tomu se dostanu)...

Při pauze na oběd se školou rozneslo hlášení, ať přijde někdo z 2. ročníku k Alertovi... Napadlo mě, že to zas bude nějakej průšvih, strhne nám body a kdo ví co všechno. Ovšem po příchodu na lektvary jsem měla pocit, že to se mnou na místě švihne. Lou povede hodinu. Je mi jasný, jak to asi bylo... Každopádně, hrozně se v tom úvodu vyžívala... Vařili jsme Aztéc a Unizdrav. Pochopitelně jsem se první vrhla na Aztéc a pak jsem zjistila, z jakýho důvodu mi nejde uvařit. Špatně jsem si přečetla přísady. A ještě s tim lezu za Shyamem... Nakonec se mi povedly uvařit oba, ale zapomněla jsem je odevzdat...

A právě proto jsem se následující den, ve čtvrtek, vydala za Alertem. Zároveň kvůli věcem do klubu lektvarů. Samozřejmě si ten den nejspíš přispal, takže jsem tam hrozně dlouho čekala. Seznámila jsem se s Williemem z Mrzimoru, kterej se zdá bejt v pohodě. Docela dobře jsme pokecali... Ale co by to bylo za konverzaci s někym z Mrzimoru, kdyby se kolem nemotal Rasista se zastírákem? Začal mi lízt na nervy, tak jsem se o něm zmínila. Prej čekal na někoho konkrétního... No, radši nechci vědět na koho... Pak se Williema ptal jestli neviděl Artaira. Tahle otázka mě doslova bodla u srdce, jelikož jsem ho dlouho neviděla. Ale neznamená to teda, že pod tim zastírákem špehuje zrovna jeho? Možná uvažuju dost naivně, jenže týhle domněnky se prostě nemůžu zbavit...

Alert mi nepřipadal tak hroznej jak ho všichni popisujou. Narval mi ty věci, s trochu otrávenym tónem přijal i ty lektvary a vykázal mě ven. Opravdu zážitek.

Na koleji ho zas všichni kritizovali - poslední dobou naprosto všední činnost. James dokonce vyprávěl, že mu strh 2 body za to, že neměl kravatu... Hrozný. Lou skládala Shyamovi hromadu komplimentů, jak mu to sluší v tomhle, jak v támhletom a jak by mu slušel pytel od mouky. Ze začátku mě celkem bavilo poslouchat něco takovýho, ale pak už s tim byla extrémně trapná... Aspoň, že Shyam s Jamesem řekli něco, co u mě vyvolalo záchvat smíchu... Společnými silami (ač o tom možná ani nevěděj) mi zvedli náladu a na chvíli odehnali pesimistický myšlenky... A aby toho nebylo málo, začal se řešit nábor do famfrpálovýho týmu. James se Shyamem se nás snažili překecat, ať tam jdeme. Nevim, jak k tomu James vlastně došel, ale skončilo to u trénování odbíjení potlouků na Shyamovi. Musim uznat, že by to mohla bejt celkem sranda, ale radši bych trénovala na jinejch lidech...

Odpoledne uběhlo hrozně rychle a byl tu čas náboru. Na poslední chvíli jsem se rozhodla, že tam teda půjdu. Ale odešla jsem (vlastně vyběhla jsem za Jamesem) tak nečekaně, že jsem se ani nestačila převlíct do něčeho pořádnýho. Jasně, budu lítat na koštěti v krátký sukni a klobouku... Docela dlouho jsme s Jamesem čekali, až přijdou ostatní, trochu jsme pokecali, musela jsem mu pochválit famfrpálovej ohoz... Když se objevili Matt a Shyam, strhla se debata úplně odlišnym směrem - k Marry. Už někdy od pondělí leží na ošetřovně a já o tom do teď nic nevěděla... Cejtila jsem se opravdu hrozně, jsem úplně mimo dění. Pak dorazil i Thorinson a tak jsme diskutovali nejen o Marry, ale i o ostatních z Nebelvíru, který na tom psychicky nebudou zrovna nejlíp...

Ten nábor probíhal dost otřesně. Na koštěti jsem pořádně letěla poprvý v životě. Byla jsem úplně zmatená, nevěděla jsem, co mám dělat. Ještě, že se tam sešli zrovna Shyam a James, nikdo ochotnější v Nebelvíru asi neni... Popadla jsem camrál a házela ho kam mě napadlo. Pochválili mi přihrávky a že mi ta hra šla. Dokonce i Matt mě pochválil, ale myslim, že to mělo znamenat spíš něco jako "Na první hru to ušlo" (i když to takhle neřek :D). Vlastně si ani nejsem jistá, jestli do toho týmu chci, nejspíš nebudu ten správnej člověk pro Famfrpál...

Po návratu na kolej mě James ujišťoval o opaku. Chtěla jsem si s nim ještě popovídat, protože by to určitě stálo za to, ale zase se tam objevila Lou... Což pro mě znamenalo konec debaty. Jo, Lou... Vždycky se začnu s někym bavit, ona si přisedne, nějakym záhadnym způsobem mi toho člověka přebere a já mám smůlu... Co dělám tak špatně? Mám se taky tahat s celym hradem, za každym dolejzat, mít přiblblý poznámky a přetvařovat se? Už někdy od půlky prázdnin úplně ignoruje Davida a najednou za nim přijde, ať jí pomůže s kouzlem... Proč by to dělal? A proč bych to dělala já? Smutný na tom je, že jsem jí dneska tvrdohlavě pomohla ke kouzlu, který ani neovládám... Nejradši bych si dala facku a POŘÁDNOU *zdůrazněno*... Aspoň David jí taky nemá moc v lásce. Vlastně ještě Marry, ale ta leží zavřená na ošetřovně...

Jak tak koukám, měla jsem tenhle zápis napsat už včera... Ale když už mám tu psavou náladu, dokončim i dnešek... Když jsem při snídani zjistila, že začla zima, popadla jsem kabát a rukavice a vydala jsem se ven. Běžela jsem až někam k hradbám, abych ideálně nikoho nepotkala. Postavila jsem jakýsi schody ze sněhu, ale postupem času hodlám svoje dílo zvelebit do opravdový stavby... Nenapadlo by mě, jak může bejt plácání ze sněhu unavující. Pomalu jsem se vydala zpátky do hradu, ale všimla jsem si nějakejch lidí. Jeden z nich (připomínal mi Amaie, ale byla jsem od něj moc daleko, abych si tim mohla bejt jistá) se za mnou rozeběh. Radši nechci vědět, co by po mě moh Amai chtít (kdyby to byl on), tak jsem vzala nohy na ramena a zastavila jsem se až v pokoji. Tam jsem Lou nadiktovala všechny kouzla z prváku, což jsem neměla dělat...

Naší jedinou páteční hodinou je astronomie. Málem jsem na ní kvůli tréninku kouzel přišla pozdě. Naštěstí bych o nic nepřišla, jelikož odpadla... Ale vlastně ne, co to plácám... Sedělo tam několik lidí, třeba Lou, David, ale taky Julie Fox a hlavně Artair! Neviděla jsem ho od pondělí a tajně jsem doufala, že se dneska konečně uvidíme... Ještě jsem si všimla Viki, která ale vypadala nějak zamyšleně. Tu tenhle rok skoro nevídám (a to už mi konečně nevadí, spíš naopak, asi bych její přítomnost dokonce i ocenila). Místo astronomie jsme se s Artairem a Julií vydali krmit sovy do sovince. Sice jsem jim tam nakonec nenechala ani kousek šunky, ale aspoň jsem měla radost ze svý společnosti. Celkově mi připadá, že mezi vrstevníky z Nebelvíru vůbec nezapadám. To už fakt asi líp i mezi ty z Mrzimoru... Taky jsme navštívili knihovnu s jednou prapodivnou knížkou, která ode mě sklidila výsměch. Takový blbosti, co tam byly napsaný, jsem snad ještě neviděla... Artair se u oslovování mě výrazama z tý knížky očividně hodně bavil. Nakonec se naše cesty rozešly před Nebelvírem, kam jsem vkročila s dobrou náladou.

Už by moh bejt konec, co? Ale ještě nebude... Hlášení Thorinsona se zprávou, že Nebelvír přišel o 20 bodů za lezení do cizích kolejí mě naštvalo. Alert prej Amaie poslal do Zmijozelu, takže to podle většiny přítomných byla vina Alerta... Ale divěj se, když se Amai navlíkne do zelenýho pláště? Pro mě za mě, ať si chodí v čem chce, ale pak to nemusej všichni házet na Alerta... Tim netvrdim, že někomu něco vyčítám, stane se...

Zbytek večera jsem strávila trénovánim kouzel. Ostatní mě klasicky přebarvovali, Marion mě zase vytáčel s jiskrama (dokonce blikajícíma - ano, nejsou to obyčejný jiskry) a Lou s Amaiem se náramně bavili trénovánim kouzel na mě... Smutný je, že jsem klesla i pod úroveň Lou - ovládá údajně nejtěžší kouzlo z druháku... Ale tak co, ona mě štve celý dny, nemá cenu řešit to...

Už se blížej Vánoce, zejtra mě čeká klub lektvarů a možná bych se chtěla jít podívat za Marry... Ale teď už bych měla jít spát, trochu se to psaní protáhlo...