Kapitola XXXV - PROKECANÝ VÁNOCE

Je skoro k neuvěření, co se dneska všechno stalo... Tentokrát hezky postupně...

Když jsem vstala, potěšil mě kolejní dárek - bunda, čokožabky, bertíkovy fazolky, přání a již tradiční horká čokoláda.

Šla jsem na snídani, kde mimo Davida nikdo nebyl. Teda, od nás. Cestou zpátky jsem potkala Julii. Vyměnily jsme si dárky a stala se tak druhym člověkem, co mi letos něco dal. První  byl samozřejmě Artair, ač jsem to sem ještě nenapsala...

Na koleji jedna prvačka trénovala kouzla, nic neobvyklýho. Aspoň, že se objevil Shyam se zvláštní lucernou a moukovym oblečenim... *kreslí "podobiznu" Lou*

No a třetim člověkem, co mě obdaroval je James. S nim jsem si taky nějakou chvíli povídala, to je prostě nutný *zazubí se*

Od snídaně jsem nevytáhla paty z koleje, ale ve společnosti lidí z Nebelvíru mi to ani nevadí... Zvlášť, když dostanete dárek od prefekta, kterej má vyprávěcí náladu, takže se od legendy o origami dostanete přes historii, rytíře, sbírky, muzeum, hry, lidi z Mrzimoru (ten kluk co byl na trhu se prej jmenuje Richard a chodí s Rosie, která je prefektka, nebo co...), mazání paměti (ano, po třičtvrtě roce), kouzla a tajný chodby (nebo ještě něco) zase zpátky k historii. Nikdy by mě nenapadlo, že je Matt až tak fajn a už vůbec ne, že si dokážem povídat celý odpoledne... Doufám, že si s nim zas někdy pokecám...

Byla jsem v tý nejlepší náladě, uklidněná dlouhou debatou. Jenže pak prefekti zmizeli a společnost mi dělala Emma. Ze začátku to bylo dobrý, všechno v pohodě, protože ona je celkem fajn. Pomáhala jsem jí trénovat kouzla... Pak ale přišli Amai s Marionem. Amai měl hned poznámku k slimákům, že mě podmínečně vyloučej či co... Za použití slimáků na Charlieho? To jako od kdy? Je zajímavý, že i starší (nebudu jmenovat) je kouzlej a zatim tu jsou. A hádám, že nemaj ani to podmínečný vyloučení... Pche...

To by ještě tak nevadilo, i když jsem po zbytek večera na oba házela nenávistivý pohledy. Emma se konečně naučila everte a tak trochu se netrefila - Marion spad a rozbil si hlavu. Skoro se bojim, aby z toho Emma neměla průšvih... Sice jsem jí uklidňovala, že to byla nehoda a tak, ale bojim se snad víc než ona. No, nejsou to skvělý Vánoce? 

(Klidně si mě ukamenujte, že jsem to zahrála špatně, že se tu zastávám špatnýho člověka a co já vim co ještě... Ale mít včera takovej den jako já, taky jste už v jednu odpoledne utahaný a úplně mimo - natož někde před půlnocí, kdy si chcete jednou za tejden pořádně zahrát. Aspoň vim, že těch zbylejch 5-6 večerů o nic skvělýho nepřicházim.)