Tohle je už třetí verze - ty dvě ležej v koši. Člověka by ani ve snu nenapadlo, jak je těžký promítat svoje city do souvislýho textu. Jako by to skoro ani nešlo... Nebo jo? Jsem si jistá, že tenhle zápis bude jeden velkej chaos... Ale co nadělám?
Znáte ten trapnej pocit, když se zamilujete do dvou kluků najednou? Ještě včera by mě nenapadlo, že se něco takovýho stane, ale to příšerný jmelí dokázalo s mejma citama pěkně zamíchat... Nechápu ty lidi, který o Vánocích myslej jenom na jmelí a furt s tim otravujou... Zajímavý je, že třeba James mě tim nijak neštve. Ale předsevzetí zní: Nenechám ho, aby si ze mě dělal s nějakym pitomym jmelim srandu... *vyplázne jazyk přibližnym směrem jeho pokoje*
Asi nebudu ten typ člověka, kterej se v popisování lásky nějak zvlášť vyžívá. Takže tohle bych (s prominutim) přeskočila... A co bych tu vůbec měla psát? Vsadim se, že bych stejně jednou tyhle stránky vytrhla a vyhodila... Na to se znám až moc dobře...
Dost okecávání, už to sem musim napsat. Ten první objev, se kterym se znám vlastně úplně nejdýl ze všech lidí tady je... Artair. Poslední dobou se to mezi náma dost změnilo. Jako by mi viděl do hlavy a pokoušel se zachránit co může... Pondělní rande na střeše a čtvrteční předávání dárků s předběžnou oslavou novýho roku hovoří za vše...
Ale... To bych nebyla já, abych se nezačla montovat ještě do jinejch věcí (nebo lidí...). Vlastně se mi v hlavě tyhle myšlenky začly vytvářet až v létě, když jsem se pustila do rybaření. Připadalo mi, že jsem tam potkávala jenom Jamese, snad nikoho jinýho (i když vim, že je to úplná blbost). Kdo ho zná ví, že se s nim dá moc dobře popovídat. Nejen, že má vtipný hlášky, ale sem tam si neodpustí nějakou tu narážku... Teď bych nejradši zmizela - někam hodně daleko. Kris jednou řikala, že James má holku... Takže tim to celý končí...
Málem bych zapomněla... S Lou jsme na vánočních trzích prodávaly nějaký věci z pokoje. Ona na Vánoce odjela pryč, takže si ty peníze rozdělíme až se vrátí... Jinak, ty trhy byly super. Stánek s možností vlastní výroby (kde jsem splácala jednu dárkovou krabici) a kupa prodávajících studentů. Chyběla mi tu sice Malkinová a ten prodavač z loňska, ale nakonec jsem několik nesmyslů sehnala i tak. Mimo finančního podpoření Shyama a Matta jsem zjistila, že i další prodávající by mohli bejt fajn. Třeba nějakej kluk (nejspíš) z Mrzimoru, nebo ten primus, kterýmu Lou tak ochotně hlídala stánek (ona se vážně nacpe kamkoliv...).
Už to ukončim. Třeba tim, že ve středu byl požár v lese. A nebo zhodnocenim výzdoby... Na koleji byla loni mnohem lepší. Za to ve vstupní síni se letos opravdu povedla. A ta u štědrovečerní večeře byla taková... hm... podivná? Nejvíc mě samozřejmě štvalo to jmelí nad místem, kam jsem si sedla. Ale upozornil mě na něj až James...
Tak už jdu asi spát, ať nezaspim poslední den tohohle roku...
Žádné komentáře:
Okomentovat