Kapitola XXXIII - JULIE, EMMA A JAMES

V sobotu ráno jsem se celá natěšená vydala do hodovní síně, kde (tradičně) sněžilo... Cestou jsem potkala Williema, ale po Nebelvíru, jako by se na snídani slehla zem. Po zasednutí ke stolu ke mně přišla Julie. Za její společnost jsem byla hrozně vděčná - mám pocit, že si celkem rozumíme. Prokecaly jsme docela dlouhou dobu, snad o všem možnym... Vypadá to, že je na tom dost podobně jako já - taky všichni kolem ní maj někoho do dvojice... Netvrdim, že nemám nikoho, vsadim se, že aspoň Artaira můžu považovat za člověka, kterej je opravdovej kamarád (minimálně)... Jde spíš o lidi z Nebelvíru... Naši debatu jsem musela ukončit kvůli klubu lektvarů.

Navlíkla jsem na sebe oranžovej plášť, připla jsem si členskej odznak a nedočkavě stepovala u dveří pokoje. K mojí smůle, jednou když mám čas, žádnej klub lektvarů neni...

Co udělat lepšího, než si sednout do spolky a čekat. Buď na zázrak, nebo na lidi... Netrvalo ani tak dlouho a objevila se tam Emma, jedna prvačka. Nejdřiv chtěla obarvit vlasy, pak se ptala, čim se daj prodloužit. Tohohle jsem využila a i přes fakt, že uvařit zahušťovadlo je zdlouhavý jsem se nabídla, že jí uvařim Herelex...

Odměřování bylo nekonečný. Po smíchání vody a mlíka to vypadalo jako nechutná břečka, tak jsem tupě začla znova. Až moc pozdě jsem si uvědomila, že to takhle má vypadat. Zbejvalo smíchat všechno dohromady, uvařit a zamíchat, ale díra, ano, díra v kotlíku mi to nedovolila...

Zase utratim, tentokrát za kotlík... To mě fakt štve... Nasupeně jsem hodila objednávku do truhličky. Chudák Emma si myslela, že se zlobim na ní. Dala jsem jí vypít ten Herelex... Když se najednou objevil James. Zrovna se vrátil z Prasinek. Po chvíli k nám zased a tak jsme si povídali. Opravdu, s nikym z Nebelvíru se nedá pokecat líp... Nebo si to jenom namlouvám proto, že je to James? Ne, to asi ne... Ráda jsem mu připomněla tu historku z prázdnin, která se mi vryla do paměti móc dobře *ušklíbne se*...

A když zas odešel, trochu jsme o něm s Emmou diskutovaly. Ona se před tim ptala, jestli je fajn. Samozřejmě jsem ho vychvalovala a ona si teď myslí, že se mi líbí... To tak, to bych si pomohla... Jenže je tak hezkej, že jsem to nejspíš trochu přehnala... Ale proč něčeho takovýho litovat? Stejně všichni věděj, že mám vyhlídlej jinej objekt... Ha! Už vim, co příště, až Jamese uvidim (a v blízkosti nebude Lou), udělám! Emma mě asi uškrtí, ale aspoň bude sranda...