Kapitola XXXIX - NAPROSTO NEVŠEDNÍ UDÁLOSTI

Tolik neobyčejných věcí jsem za jeden tejden ještě asi nezažila - ke stěhování se přidalo několik dalších a něco mě nutí začít tou opravdu šokující....

Takhle jsme seděly ve spolce (s Jen a Katie) a najednou přišel Matt, jestli by se mnou chvíli nemoh mluvit. Ač jsem absolutně netušila, co po mně může chtít, následovala jsem ho až k němu do pokoje. A tam mi řek fakt zvláštní, v tu chvíli až děsivý, přání. Že prej by potřeboval několik kapek krve... To se mi moc nelíbilo a i přes nějaký to zděšení jsem se ho zeptala, proč zrovna ode mě. Řek mi, že mě z nás tří zná nejlíp. Nakonec jsem ho teda nechala, ať si trochu tý krve vezme, ale celou noc jsem pořádně nespala. Už jenom proto, že Jen to ze mě vytáhla. No jo, jenže na co moh chtít moji krev? Sice mlel něco o akademických účelech, ale jak mám vědět, že to neni třeba nějaká přísada do lektvaru nebo něco podobnýho? (Nejen) Na základě rozhovoru s Artairem jsem se na to Matta byla následující den zeptat, i když se mi s nim mluvit vůbec nechtělo. Ne, chtít po někom krev neni normální... On mě uklidnil, že prej to potřebuje na nějaký studia anatomie, nebo něco takovýho. To sice moje zděšení zmírnilo, ale 100% jistá si stejně nejsem...

Taky byl Valentýn. Nechápu, jak vůbec někdo může tenhle odporně přerůžovělej svátek slavit. A nebo si to namlouvám jenom proto, že nebyl podle mejch představ? Možná... Každopádně, s Artairem jsme se asi úplně nepohodli kvůli nějakejm věcem týkajících se Matta. Artair mi něco o něm tají, což bych ani nezjistila, kdyby s tim nezačal. Je to od něj takový trochu... možná nekamarádský? Odůvodňoval to tim, že mě do těch problémů okolo Eama taky zatáh on. Nejen, že nechápu, jak to s tim souvisí, ale hlavně, k Eamovi mě zatáhla Lou. A aby toho nebylo málo, musela jsem se ještě Artaira zeptat, jestli Mattovi řikal, že se známe. Prej ne. Škoda, že jsem svoji myšlenku nedokončila - určitě by si rád poslech, že už ví skoro celá kolej to, co neví pořádně ani on...

Místo tréninku jsme si byli poslechnout nějaký proslovy inspektorů v divadle. Byl fakt zážitek, když tam kolem nich začala lítat nějaká víla, která roznášela valentýnky. A nejlepší na tom je, že James to celý zdokumentoval.

A v pátek jsem konečně po dlouhý době byla na astronomii. Sice to nebylo nic moc, ale za případný body (který jsem beztak nezískala) to stálo. Jo a ještě jsem sem určitě nepsala, že Lou mě už ani nezdraví. Já se jí nedivim a rozhodně tim nijak netrpim - dosáhla jsem toho, čeho jsem chtěla...

Večer jsme hráli flašku ve dvou. Teda nevim, nevim, jestli to vůbec jde, ale Kris se do toho nezapojila, protože měla nějakou dost blbou náladu. Takže se to dá počítat jako původně ve třech a pak ve dvou. Naskytla se mi skvělá příležitost konečně se Jamese zeptat na to, na co se chtěla zeptat Emma. Nějaký informace z donesení jsou sice fajn, ale neni nad to, ověřit si něco takovýho z první ruky. Ale hodila jsem to na Emmu, jelikož jsem jí to slíbila *zazubí se* Nijak mě nepřekvapilo, že James opravdu má holku - spíš by mě překvapilo, kdyby neměl (důvod je asi jasnej). Jenom Kris tu otázku musela nutně překrucovat, což mě teda štvalo a nějakou dobu po jejim odchodu jsem to Jamesovi řekla. Následovalo dlouhý odůvodnění a nakonec z něj vypadlo něco, co by asi tak úplně nemělo... Nevzpomínám si, jak to řek, ale vim, že takhle vážnej proslov jsem od něj ještě neslyšela... Nevim, co si o tom mám myslet...

(Neřek nic zas tak závažnýho, ale stejně...)

Kapitola XXXVIII - ŠŤASTNEJ DEN

Aspoň, že po hroznym víkendu přišly dva mnohem lepší dny...

Bylo to jako obrovskej zázrak. Konečně jsem po tejdnu potkala Artaira. Byla jsem opravdu ráda, jelikož jsem si na jeho společnost na hradě už tak nějak zvykla... Nesmysl. Prostě jsem se na něj MINIMÁLNĚ celej víkend těšila. Vyprávěl mi jeden dost vtipnej zážitek (aneb když se jistej prvák neumí dostat do kuchyně a zkouší to nějakejma nesmyslama...). 

Na obědě jsem potkala Kris a Jamese, s kterym jsem řešila body. Nebo možná spíš on se mnou, ale to je jedno. Hlavně jsme probírali to, že už nejsme poslední a nevedem si zas tak špatně. Ale to bych nebyla já, abych zas něco nezvorala. Ani nevim jak, dokopala jsem se na Dějiny, i když jsem byla od rána rozhodnutá, že na ně nepůjdu. A to jsem neměla dělat. Bohužel, s Davidem jsme společnými silami připravili kolej asi o 9 nebo 10 bodů, protože jsme neodevzdali eseje... A to jsme mohli ztratit mnohem víc, ale já se umim šikovně vykecat...

Večer jsem strávila chvíli s Artairem a pak jsem šla na kolej, kde se děly fakt neobvyklý věci. David se rozhod, že ostříhá Charlieho (nebo chcete-li Jimba). Nejdřiv jsem si myslela, že si dělá srandu, ale když přines nůžky a za chvíli se po zemi válely světle modrý vlasy (ano, blbli jsme s přebarvovánim), došlo mi, že to myslel vážně. 

A úterý je ten šťastnej den. Nejdřiv denní rutina - oblíknout, snídaně, na kolej, čekat na lidi s kterejma by se dalo kecat... Netrvalo dlouho a objevili se tam Kristene a James. Toho jsem hned využila a opatrně jsem Kris řekla, že bych se chtěla přestěhovat a co navrhla Marry. K mýmu překvapení mě s úsměvem hned odvedla k sobě na pokoj, dala mi vybrat postel (vybrala jsem si tu co se mi zdála nejlepší a pak jsem zjistila, že tam dřív spala Marry) a dokonce mi rovnou nechala klíče, ať se klidně přestěhuju hned. Sice tam s ní bydlí ještě Anabell, ale prej ji dlouho neviděla... Jsem Kris opravdu vděčná za to, co pro mě udělala. Asi jí za to budu muset něco darovat *zazubí se*

No jasně, mezi tim všim se ještě David rozhod splnit svůj úkol - dát hnojůvku před kabinet Filche. A tak se skupina výtržníků z Nebelvíru - David, James, Kristene a jistá Fi - vydala do sklepa, aby je všichni kolemjdoucí sledovali. A celkem rychle nastal problém. Ani jeden z nás totiž neuměl tu hnojůvku aktivovat (nebo jak to nazvat). A ještě se tam přimotal Adam Barr... Nezbylo nám nic jinýho než se vydat na kolej, že se zeptáme Matta nebo Shyama... 

A asi poslední důležitou věcí je rozhovor s Jamesem. Sice si ho nepamatuju celej, ale řikal něco o tom, že by mi pomoh se stěhovánim, kdyby moh a pak řešil, jestli bych se za něj u Thorinsona přimluvila, aby dostal povolení ke vstupu k holkám... No to určitě, za někoho, kdo by rád fotil holky v mokrym tričku a nechával je rybařit v co nejmenšim množství oblečení, se budu přimlouvat... A pak James plácnul něco o tom, že si rozumíme, ale zas to zakecal... *zavrtěla hlavou* A... Numerologie. Zbytek večera řešil jenom Numerologii... Počítal mi životní číslo, vykládal mi o mym charakteru a sdělil mi, že mě jako dobrovolníka použije do úkolu... "Dobrovolníka"... Aspoň, že ještě Kris, nebudu jediná... 

Tak a teď jdu chrupkat do nový postýlky v novym pokoji... I když mě trochu děsí ten fakt, že na ní dřív spala Marry...

Kapitola XXXVII - VÍKEND PRAVDY

Před nějakou tou chvílí skončil klub lektvarů a můžu říct, že se stal naprosto přesnou tečkou za timhle víkendem. Pátek byl sice opravdu skvělej den, ale zbytek se dít vůbec nemusel. A hlavně, pátek ani neni víkend...

V ten již několikrát zmiňovaný den - pátek - jsem vstala až skoro večer. Díky Mattovi jsem si uvědomila, že bych chtěla vidět Artaira. Vlastně jsme se naposled potkali na formulích, kde jsme sotva prohodili "ahoj"... Připadám si tim trochu blbě... On je celkem nadlidskej úkol potkat ho mimo vyučování nebo jídlo. Sice se tak párkrát stalo, ale tentokrát jsem to štěstí neměla. Nevim kde se zašívá - možná na koleji, možná v tom klubu novin... Nemám tušení. Ale ve Vodě byla jenom Lou a v kuchyni pro změnu Zlodějka kotlíků - samý super lidi...

Byla jsem dost zklamaná a zakotvila jsem ve spolce. James měl evidentně odlišnou náladu a po chvíli mýho povalování se na stole u stolu mě začal otravovat šťouchacim kouzlem. Dvě poznámky... Za prvý nechápu proč zrovna mě, když tam byla i Marry (ne že by mi to vadilo, ba naopak *zazubí se*) a za druhý se tu poslední dobou objevuje převážně jeho jméno... Jenže on je jedinej, s kym se bavim... Každopádně, náladu mi zved celkem rychle. Hádám, že to nebylo tim kouzlem (protože použít ho na mě v tu chvíli Lou, asi ji zakleju všim účinnym z OPČM). Já si tohle nenechám líbit, takže za chvíli měl růžový vlasy *znovu se zazubí*. Jenže se s Marry proti mě spikli a už jsem byla celá zeleno žlutá (hádali se, co to bylo za barvu) bez možnosti záchrany... Pche...

Večer jsme skutečně hráli flašku. Byla mnohem lepší než ta předtim, jelikož se sešla skoro celá kolej. Lidi postupně odpadávali, ale my nejzapálenější jsme vydrželi až skoro do rána. Padalo hodně filozofických otázek a skoro nikdo nechtěl úkol. Ale aspoň pak většinou stály za to... Tak třeba - furt se někdo polejval, nebo to byly úkoly kolem Alerta (kdy ho Marry uprostřed noci dokonale předváděla) a James to všechno fotil... Což mi připomíná, že se před tim s Marry dohadovali o tom, že by si ji chtěl vyfotit v mokrym tričku a když protestovala, řek, že si ho klidně může sundat... Pak mu začala vyhrožovat nějakou El (hádám, že to je jeho holka - musim se poptat) a dal pokoj... Ale byla sranda pozorovat je...

Už si pořádně nepamatuju, jaký otázky padaly, ale dvě se mi zaryly hluboko do paměti. Někdo se Jamese ptal, jaká holka z těch přítomnejch je pro něj nejatraktivnější (? hm... nějaký takový slovo). Sice to dlouho okecával, ale prej nad tim nemusel přemejšlet - řek moje jméno... Trochu mě tim překvapil, ale potěšilo mě to. A odůvodnil to tim, že si rozumíme (což je podle mě pravda). Marry, sedící vedle mě, si neodpustila poznámku, že ještě kousek a sbalim ho... Nad tim teda ještě nepřemejšlim (kdo ví, co by se stalo...).

A o několik hodin pozdějc druhá otázka - tentokrát na mě. Jakýho studenta na hradě nejvíc nesnášim. Marry vedle mě něco mumlala. Šlo to těžko, ale řekla jsem, že Lou. Reakci Mariona jsem nesledovala, James vypadal zaskočeně, Marry řekla, že to věděla a David se dokonce usmíval... A tim jsem se definitivně rozhodla - odstěhuju se, i když nevim kam. Marry nadhodila Kristene, ale nevim, co by na to řekla. Klidně to vydržim ještě do konce roku a příští rok zajdu za Thorinsonem. Ach jo...

Sobota byla příšerná - nikde nikdo. Jenom Lou na koleji, která se chovala divně, takže se to k ní možná už doneslo. A pak Marry a Jenifer. Ještě se tam mihla Nicol a vyslechla si svůj úkol - dát dárek Alertovi... A na obědě jsem potkala Mariona... Sedla jsem si do takový obrovský učebny ve třetim patře (protože tam je krb) a dost mě překvapil příchod Adama Barra. A to jsem si myslela, že tam nikdo nechodí... Taky si mě odchyt na schodech, jestli jsem neviděla Lou... No, prostě nic moc... Akorát večer jsem prohodila několik slov s Mattem a našla další chybu v učebnici - květ blínu se do žádnýho lektvaru nepřidává. 

A dneska byl klub lektvarů. Zase jsem ve spolce potkala jenom Matta. Už mi pomalu začíná připadat, že zmizel i James...

Dostali jsme nový odznaky a vařili jsme Unizdrav, Fučnauseu a Exasil. A co jsem zvorala? Unizdrav... To jsem si myslela, že jsem v lektvarech docela dobrá - asi ve mně Mang zvedla víc sebevědomí, než původně chtěla... Přitom Unizdrav se mi nezdá nijak zvlášť složitej a když už jsem ho jednou uvařila... Za to Fučnausea se mi povedla líp než minule, což je škoda... Naštvalo mě to... A pak přijdu do spolky a tam zas vylidněno...

No, co se dá dělat, aspoň mám čas na psaní, když už všichni zmizeli...

Kapitola XXXVI - JMELÍ, FAMFRPÁL(KA) A FLAŠKA

Kdo by to byl řek? Ty Vánoce utekly opravdu rychle. A rok 1998 taky. Je skoro neuvěřitelný, co se za něj všechno stalo... Ale o tom třeba jindy...

Poslední dobou nemám na lidi vůbec náladu. Nevim, čim to je... Sice mi několik jedinců nevadí, ale ten zbytek bych nejradši poslala na měsíc někam na Madagaskar. Z toho vyplývá, že většinu času trávim sama. Je to pro mě tak nějak lepší. Mám čas nejen srovnat si myšlenky, ale taky potrénovat kouzla, uvařit lektvary a... To je asi všechno. Aspoň, že se mi to daří, až na tu první věc...

Středeční dopoledne bylo směsicí všeho možnýho i nemožnýho. Natrénovala jsem (konečně) 2. přivolávací kouzlo, donesla jsem (opět konečně) Bezesný spánek profesorce Mang (řekla mi, že sice jde uvařit i lepší, ale v hodině by byl za V a dokonce se dá použít) a na snídani jsem se nechala seřvat od Alerta za to, že nemám školní uniformu. Totiž, jenom mě napomenul přes celou síň...

Na obědě a po obědě se objevil takovej zvláštní kluk, kterýho jsem tu ještě nikdy neviděla a kterej dělal problémy, takže to tam Alert řešil. Nevim, moc jsem nepochopila co se dělo. Chtěl po něm hůlku... Pak se tam objevil James (kterej patří mezi jistou menšinu - ty lidi, který ráda vidim), jenže jsme si ani nepopovídali, jelikož jsem musela na lektvary. 

Tohle byl první zážitek dne. Vařili jsme Myslovník (? no, prostě ten třetí lektvar v učebnici). Už jsem ho dvakrát zkoušela mimo hodinu a vzpomínám si, že ten první pokus dopad fakt tragicky. Naopak, ten druhej vypadal povedeně. Ale na tý hodině to bylo celý takový... podivný. Měli jsme hodinu někde na třetim poschodí, v moc pěkný učebně. Sice bychom se tam všichni nevešli, ale naštěstí nás včera moc nepřišlo. Problém byl hlavně se zdrojem tepla, jelikož tam nebyly obyčejný ohně, ale nějaký sporáky či co... Neuměla jsem na tom moc dobře vařit a když se můj výtvor zbarvil do poněkud odlišný barvy než v učebnici, bylo mi jasný, že to asi neni tak úplně dobrý. Chvíli jsem čekala. jestli někdo něco neodevzdá. Po chvíli si Sally, která měla úplně jinak vypadající lektvar, odnášela V a 3 body... Tak jsem se do toho pustila znova. K mýmu překvapení se mi to nakonec povedlo uvařit na výbornou...

A jak jinak strávit odpoledne, než stavěnim sněhuláka? Dalo mi to pořádně zabrat, ale nakonec se povedlo. Zbejvalo mi už jenom vrátit odznak na lektvary a pak hurá odpočívat na pokoj...

Ovšem večerní posezení ve spolce bylo nenahraditelný. Nejdřiv to vypadalo na celkem nudnej večer - David a James trénovali kouzla a po chvíli přišla Nicol a povídaly jsme si. Ač to trvalo celkem dlouho, nakonec přestali trénovat a povídali jsme si všichni. Například vychvalování vánoční výzdoby - se skrytym významem, samozřejmě... Stejně se potom řešilo už jenom to jmelí. Ani nevim jak, objevil se tam Marion a dal Davidovi pusu na tvář... No, bylo to dost divný... David si to nenechal líbit a přebarvil Jamesovi vlasy na růžovo, takže jsem ho ještě musela zachraňovat (aby si náhodou Marion nevybral další oběť...). Každopádně, byla sranda... A taky zmatek, ale tak co... *zazubí se*

S tim jmelim už to začíná bejt možná trochu... trapný? Jo, asi tak... Ale furt mě to baví... A to bude ten důvod, proč jsme to řešili i dneska ráno. Zpětně si připadám hodně blbě. Nejen proto, že sedim pod jmelim jenom tak bezvýznamně, abych si mohla trochu popovídat s Jamesem (sice o jmelí, ale co), jenže vzhledem k večeru jsem mym úžasnym výstupem zklamala... Nebo jsem zklamala večer? Co já vim...

K večeru byl famfrpálovej trénink - normálně jsem členem kolejního týmu! Já, takový nemehlo, co nikdy nepochopí, jak mohlo mít z lítání V (nebo spíš jak vůbec mohlo prolízt). Zkusila jsem si odrážení a ku podivu mě to celkem bavilo. Marry mi půjčila famfrpálku a hned co jsem odrazila potlouk poprvý, měla jsem jasno - vyberu si tohle místo. David tam nebyl a Matt mi skutečně dal na výběr, takže super... A protože máme jenom jednu famfrpálku, rozhodla jsem se jenom sledovat a případně něco odkoukat od Marry.

Když bylo po všem, povedlo se nám zůstat na hřišti zamčený - Shyam odešel a Matt dlouho nešel, takže to vypadalo dost vtipně. Pak se teda objevil, že prej dojde pro whiskey a zamknul nás tam. Bylo mi jasný, že by to neudělal, ale za chvíli bych mu to asi začínala i věřit... Pak nás teda pustil a následoval závod na kolej, kterej jsem prohrála. Marry ostatní polila kotlíkem vody - ne, už příště se staršíma nesoutěžim.

A celej večer jsme hráli flašku. Mezi tim se stihla "ztratit" Vin (jak jsme se pozdějc dozvěděli, neztratila se), takže nás prefekti museli na chvíli opustit. Ale to by nebyla Marry, aby za Nicol nevymyslela nějakej úkol pro Jen. A taky by to nebyla Marry, aby za Jen nevymyslela nějakej úkol pro mě... *zazubí se* Potom se Matt s Nicol vrátili a hráli s náma. Musim uznat, že to byla mnohem větší sranda než středeční blbnutí. Normálně, Mattovi se zamlouvá (údajně můj) nápad, aby si jednou založil muzeum. To mě docela potěšilo... Ale co už mě tak nepotěšilo byla jeho otázka na mě (úkol už jsem jeden plnila, tak co to trochu nezměnit?). Prej jestli jsem zamilovaná do Artaira... Je zvláštní odpovídat na něco takovýho o šest let staršímu klukovi. A vůbec, kam na to povídání okolo Artaira pořád chodí? Jasně, noviny... Tak jinak... Jak vlastně ví, že se známe? Výborně, aspoň už ví skoro celá kolej, že jo... Já se do toho zamotala - řikám, že jo, ale vlastně ani nevim...

Tak a zejtra si zahrajeme zas... Aspoň to Nicol slíbila... 

Kapitola XXXV - PROKECANÝ VÁNOCE

Je skoro k neuvěření, co se dneska všechno stalo... Tentokrát hezky postupně...

Když jsem vstala, potěšil mě kolejní dárek - bunda, čokožabky, bertíkovy fazolky, přání a již tradiční horká čokoláda.

Šla jsem na snídani, kde mimo Davida nikdo nebyl. Teda, od nás. Cestou zpátky jsem potkala Julii. Vyměnily jsme si dárky a stala se tak druhym člověkem, co mi letos něco dal. První  byl samozřejmě Artair, ač jsem to sem ještě nenapsala...

Na koleji jedna prvačka trénovala kouzla, nic neobvyklýho. Aspoň, že se objevil Shyam se zvláštní lucernou a moukovym oblečenim... *kreslí "podobiznu" Lou*

No a třetim člověkem, co mě obdaroval je James. S nim jsem si taky nějakou chvíli povídala, to je prostě nutný *zazubí se*

Od snídaně jsem nevytáhla paty z koleje, ale ve společnosti lidí z Nebelvíru mi to ani nevadí... Zvlášť, když dostanete dárek od prefekta, kterej má vyprávěcí náladu, takže se od legendy o origami dostanete přes historii, rytíře, sbírky, muzeum, hry, lidi z Mrzimoru (ten kluk co byl na trhu se prej jmenuje Richard a chodí s Rosie, která je prefektka, nebo co...), mazání paměti (ano, po třičtvrtě roce), kouzla a tajný chodby (nebo ještě něco) zase zpátky k historii. Nikdy by mě nenapadlo, že je Matt až tak fajn a už vůbec ne, že si dokážem povídat celý odpoledne... Doufám, že si s nim zas někdy pokecám...

Byla jsem v tý nejlepší náladě, uklidněná dlouhou debatou. Jenže pak prefekti zmizeli a společnost mi dělala Emma. Ze začátku to bylo dobrý, všechno v pohodě, protože ona je celkem fajn. Pomáhala jsem jí trénovat kouzla... Pak ale přišli Amai s Marionem. Amai měl hned poznámku k slimákům, že mě podmínečně vyloučej či co... Za použití slimáků na Charlieho? To jako od kdy? Je zajímavý, že i starší (nebudu jmenovat) je kouzlej a zatim tu jsou. A hádám, že nemaj ani to podmínečný vyloučení... Pche...

To by ještě tak nevadilo, i když jsem po zbytek večera na oba házela nenávistivý pohledy. Emma se konečně naučila everte a tak trochu se netrefila - Marion spad a rozbil si hlavu. Skoro se bojim, aby z toho Emma neměla průšvih... Sice jsem jí uklidňovala, že to byla nehoda a tak, ale bojim se snad víc než ona. No, nejsou to skvělý Vánoce? 

(Klidně si mě ukamenujte, že jsem to zahrála špatně, že se tu zastávám špatnýho člověka a co já vim co ještě... Ale mít včera takovej den jako já, taky jste už v jednu odpoledne utahaný a úplně mimo - natož někde před půlnocí, kdy si chcete jednou za tejden pořádně zahrát. Aspoň vim, že těch zbylejch 5-6 večerů o nic skvělýho nepřicházim.)

Kapitola XXXIV - VÁNOCE, JMELÍ...

Tohle je už třetí verze - ty dvě ležej v koši. Člověka by ani ve snu nenapadlo, jak je těžký promítat svoje city do souvislýho textu. Jako by to skoro ani nešlo... Nebo jo? Jsem si jistá, že tenhle zápis bude jeden velkej chaos...  Ale co nadělám?

Znáte ten trapnej pocit, když se zamilujete do dvou kluků najednou? Ještě včera by mě nenapadlo, že se něco takovýho stane, ale to příšerný jmelí dokázalo s mejma citama pěkně zamíchat... Nechápu ty lidi, který o Vánocích myslej jenom na jmelí a furt s tim otravujou... Zajímavý je, že třeba James mě tim nijak neštve. Ale předsevzetí zní: Nenechám ho, aby si ze mě dělal s nějakym pitomym jmelim srandu... *vyplázne jazyk přibližnym směrem jeho pokoje* 

Asi nebudu ten typ člověka, kterej se v popisování lásky nějak zvlášť vyžívá. Takže tohle bych (s prominutim) přeskočila... A co bych tu vůbec měla psát? Vsadim se, že bych stejně jednou tyhle stránky vytrhla a vyhodila... Na to se znám až moc dobře...

Dost okecávání, už to sem musim napsat. Ten první objev, se kterym se znám vlastně úplně nejdýl ze všech lidí tady je... Artair. Poslední dobou se to mezi náma dost změnilo. Jako by mi viděl do hlavy a pokoušel se zachránit co může... Pondělní rande na střeše a čtvrteční předávání dárků s předběžnou oslavou novýho roku hovoří za vše...

Ale... To bych nebyla já, abych se nezačla montovat ještě do jinejch věcí (nebo lidí...). Vlastně se mi v hlavě tyhle myšlenky začly vytvářet až v létě, když jsem se pustila do rybaření. Připadalo mi, že jsem tam potkávala jenom Jamese, snad nikoho jinýho (i když vim, že je to úplná blbost). Kdo ho zná ví, že se s nim dá moc dobře popovídat. Nejen, že má vtipný hlášky, ale sem tam si neodpustí nějakou tu narážku... Teď bych nejradši zmizela - někam hodně daleko. Kris jednou řikala, že James má holku... Takže tim to celý končí...

Málem bych zapomněla... S Lou jsme na vánočních trzích prodávaly nějaký věci z pokoje. Ona na Vánoce odjela pryč, takže si ty peníze rozdělíme až se vrátí... Jinak, ty trhy byly super. Stánek s možností vlastní výroby (kde jsem splácala jednu dárkovou krabici) a kupa prodávajících studentů. Chyběla mi tu sice Malkinová a ten prodavač z loňska, ale nakonec jsem několik nesmyslů sehnala i tak. Mimo finančního podpoření Shyama a Matta jsem zjistila, že i další prodávající by mohli bejt fajn. Třeba nějakej kluk (nejspíš) z Mrzimoru, nebo ten primus, kterýmu Lou tak ochotně hlídala stánek (ona se vážně nacpe kamkoliv...).

Už to ukončim. Třeba tim, že ve středu byl požár v lese. A nebo zhodnocenim výzdoby... Na koleji byla loni mnohem lepší. Za to ve vstupní síni se letos opravdu povedla. A ta u štědrovečerní večeře byla taková... hm... podivná? Nejvíc mě samozřejmě štvalo to jmelí nad místem, kam jsem si sedla. Ale upozornil mě na něj až James... 

Tak už jdu asi spát, ať nezaspim poslední den tohohle roku... 

Kapitola XXXIII - JULIE, EMMA A JAMES

V sobotu ráno jsem se celá natěšená vydala do hodovní síně, kde (tradičně) sněžilo... Cestou jsem potkala Williema, ale po Nebelvíru, jako by se na snídani slehla zem. Po zasednutí ke stolu ke mně přišla Julie. Za její společnost jsem byla hrozně vděčná - mám pocit, že si celkem rozumíme. Prokecaly jsme docela dlouhou dobu, snad o všem možnym... Vypadá to, že je na tom dost podobně jako já - taky všichni kolem ní maj někoho do dvojice... Netvrdim, že nemám nikoho, vsadim se, že aspoň Artaira můžu považovat za člověka, kterej je opravdovej kamarád (minimálně)... Jde spíš o lidi z Nebelvíru... Naši debatu jsem musela ukončit kvůli klubu lektvarů.

Navlíkla jsem na sebe oranžovej plášť, připla jsem si členskej odznak a nedočkavě stepovala u dveří pokoje. K mojí smůle, jednou když mám čas, žádnej klub lektvarů neni...

Co udělat lepšího, než si sednout do spolky a čekat. Buď na zázrak, nebo na lidi... Netrvalo ani tak dlouho a objevila se tam Emma, jedna prvačka. Nejdřiv chtěla obarvit vlasy, pak se ptala, čim se daj prodloužit. Tohohle jsem využila a i přes fakt, že uvařit zahušťovadlo je zdlouhavý jsem se nabídla, že jí uvařim Herelex...

Odměřování bylo nekonečný. Po smíchání vody a mlíka to vypadalo jako nechutná břečka, tak jsem tupě začla znova. Až moc pozdě jsem si uvědomila, že to takhle má vypadat. Zbejvalo smíchat všechno dohromady, uvařit a zamíchat, ale díra, ano, díra v kotlíku mi to nedovolila...

Zase utratim, tentokrát za kotlík... To mě fakt štve... Nasupeně jsem hodila objednávku do truhličky. Chudák Emma si myslela, že se zlobim na ní. Dala jsem jí vypít ten Herelex... Když se najednou objevil James. Zrovna se vrátil z Prasinek. Po chvíli k nám zased a tak jsme si povídali. Opravdu, s nikym z Nebelvíru se nedá pokecat líp... Nebo si to jenom namlouvám proto, že je to James? Ne, to asi ne... Ráda jsem mu připomněla tu historku z prázdnin, která se mi vryla do paměti móc dobře *ušklíbne se*...

A když zas odešel, trochu jsme o něm s Emmou diskutovaly. Ona se před tim ptala, jestli je fajn. Samozřejmě jsem ho vychvalovala a ona si teď myslí, že se mi líbí... To tak, to bych si pomohla... Jenže je tak hezkej, že jsem to nejspíš trochu přehnala... Ale proč něčeho takovýho litovat? Stejně všichni věděj, že mám vyhlídlej jinej objekt... Ha! Už vim, co příště, až Jamese uvidim (a v blízkosti nebude Lou), udělám! Emma mě asi uškrtí, ale aspoň bude sranda...

Kapitola XXXII - ZIMA...

Dneska začal padat první sníh, i když je vlastně ještě podzim. Ale jak jinak nazvat všechno co se za poslední tři dny stalo, když je toho tolik? Slovo "zima" se možná taky skvěle odráží od pocitů, které se těmito dny prolínají...

Ve středu jsem si sice mohla přispat, ale kdo by neodolal možnosti uvařit si nějakej ten lektvar, když ho odpoledne ještě čeká dvouhodinovka? Asi opravdu jenom já. Zkusila jsem Aztéc podle Shyama, ale hned mi bylo jasný, že chyba bude někde jinde, než v teplotě (jelikož to celý nedávalo smysl). Na druhou stranu mu jsem vděčná, že mi poradil, ač zbytečně (ale k tomu se dostanu)...

Při pauze na oběd se školou rozneslo hlášení, ať přijde někdo z 2. ročníku k Alertovi... Napadlo mě, že to zas bude nějakej průšvih, strhne nám body a kdo ví co všechno. Ovšem po příchodu na lektvary jsem měla pocit, že to se mnou na místě švihne. Lou povede hodinu. Je mi jasný, jak to asi bylo... Každopádně, hrozně se v tom úvodu vyžívala... Vařili jsme Aztéc a Unizdrav. Pochopitelně jsem se první vrhla na Aztéc a pak jsem zjistila, z jakýho důvodu mi nejde uvařit. Špatně jsem si přečetla přísady. A ještě s tim lezu za Shyamem... Nakonec se mi povedly uvařit oba, ale zapomněla jsem je odevzdat...

A právě proto jsem se následující den, ve čtvrtek, vydala za Alertem. Zároveň kvůli věcem do klubu lektvarů. Samozřejmě si ten den nejspíš přispal, takže jsem tam hrozně dlouho čekala. Seznámila jsem se s Williemem z Mrzimoru, kterej se zdá bejt v pohodě. Docela dobře jsme pokecali... Ale co by to bylo za konverzaci s někym z Mrzimoru, kdyby se kolem nemotal Rasista se zastírákem? Začal mi lízt na nervy, tak jsem se o něm zmínila. Prej čekal na někoho konkrétního... No, radši nechci vědět na koho... Pak se Williema ptal jestli neviděl Artaira. Tahle otázka mě doslova bodla u srdce, jelikož jsem ho dlouho neviděla. Ale neznamená to teda, že pod tim zastírákem špehuje zrovna jeho? Možná uvažuju dost naivně, jenže týhle domněnky se prostě nemůžu zbavit...

Alert mi nepřipadal tak hroznej jak ho všichni popisujou. Narval mi ty věci, s trochu otrávenym tónem přijal i ty lektvary a vykázal mě ven. Opravdu zážitek.

Na koleji ho zas všichni kritizovali - poslední dobou naprosto všední činnost. James dokonce vyprávěl, že mu strh 2 body za to, že neměl kravatu... Hrozný. Lou skládala Shyamovi hromadu komplimentů, jak mu to sluší v tomhle, jak v támhletom a jak by mu slušel pytel od mouky. Ze začátku mě celkem bavilo poslouchat něco takovýho, ale pak už s tim byla extrémně trapná... Aspoň, že Shyam s Jamesem řekli něco, co u mě vyvolalo záchvat smíchu... Společnými silami (ač o tom možná ani nevěděj) mi zvedli náladu a na chvíli odehnali pesimistický myšlenky... A aby toho nebylo málo, začal se řešit nábor do famfrpálovýho týmu. James se Shyamem se nás snažili překecat, ať tam jdeme. Nevim, jak k tomu James vlastně došel, ale skončilo to u trénování odbíjení potlouků na Shyamovi. Musim uznat, že by to mohla bejt celkem sranda, ale radši bych trénovala na jinejch lidech...

Odpoledne uběhlo hrozně rychle a byl tu čas náboru. Na poslední chvíli jsem se rozhodla, že tam teda půjdu. Ale odešla jsem (vlastně vyběhla jsem za Jamesem) tak nečekaně, že jsem se ani nestačila převlíct do něčeho pořádnýho. Jasně, budu lítat na koštěti v krátký sukni a klobouku... Docela dlouho jsme s Jamesem čekali, až přijdou ostatní, trochu jsme pokecali, musela jsem mu pochválit famfrpálovej ohoz... Když se objevili Matt a Shyam, strhla se debata úplně odlišnym směrem - k Marry. Už někdy od pondělí leží na ošetřovně a já o tom do teď nic nevěděla... Cejtila jsem se opravdu hrozně, jsem úplně mimo dění. Pak dorazil i Thorinson a tak jsme diskutovali nejen o Marry, ale i o ostatních z Nebelvíru, který na tom psychicky nebudou zrovna nejlíp...

Ten nábor probíhal dost otřesně. Na koštěti jsem pořádně letěla poprvý v životě. Byla jsem úplně zmatená, nevěděla jsem, co mám dělat. Ještě, že se tam sešli zrovna Shyam a James, nikdo ochotnější v Nebelvíru asi neni... Popadla jsem camrál a házela ho kam mě napadlo. Pochválili mi přihrávky a že mi ta hra šla. Dokonce i Matt mě pochválil, ale myslim, že to mělo znamenat spíš něco jako "Na první hru to ušlo" (i když to takhle neřek :D). Vlastně si ani nejsem jistá, jestli do toho týmu chci, nejspíš nebudu ten správnej člověk pro Famfrpál...

Po návratu na kolej mě James ujišťoval o opaku. Chtěla jsem si s nim ještě popovídat, protože by to určitě stálo za to, ale zase se tam objevila Lou... Což pro mě znamenalo konec debaty. Jo, Lou... Vždycky se začnu s někym bavit, ona si přisedne, nějakym záhadnym způsobem mi toho člověka přebere a já mám smůlu... Co dělám tak špatně? Mám se taky tahat s celym hradem, za každym dolejzat, mít přiblblý poznámky a přetvařovat se? Už někdy od půlky prázdnin úplně ignoruje Davida a najednou za nim přijde, ať jí pomůže s kouzlem... Proč by to dělal? A proč bych to dělala já? Smutný na tom je, že jsem jí dneska tvrdohlavě pomohla ke kouzlu, který ani neovládám... Nejradši bych si dala facku a POŘÁDNOU *zdůrazněno*... Aspoň David jí taky nemá moc v lásce. Vlastně ještě Marry, ale ta leží zavřená na ošetřovně...

Jak tak koukám, měla jsem tenhle zápis napsat už včera... Ale když už mám tu psavou náladu, dokončim i dnešek... Když jsem při snídani zjistila, že začla zima, popadla jsem kabát a rukavice a vydala jsem se ven. Běžela jsem až někam k hradbám, abych ideálně nikoho nepotkala. Postavila jsem jakýsi schody ze sněhu, ale postupem času hodlám svoje dílo zvelebit do opravdový stavby... Nenapadlo by mě, jak může bejt plácání ze sněhu unavující. Pomalu jsem se vydala zpátky do hradu, ale všimla jsem si nějakejch lidí. Jeden z nich (připomínal mi Amaie, ale byla jsem od něj moc daleko, abych si tim mohla bejt jistá) se za mnou rozeběh. Radši nechci vědět, co by po mě moh Amai chtít (kdyby to byl on), tak jsem vzala nohy na ramena a zastavila jsem se až v pokoji. Tam jsem Lou nadiktovala všechny kouzla z prváku, což jsem neměla dělat...

Naší jedinou páteční hodinou je astronomie. Málem jsem na ní kvůli tréninku kouzel přišla pozdě. Naštěstí bych o nic nepřišla, jelikož odpadla... Ale vlastně ne, co to plácám... Sedělo tam několik lidí, třeba Lou, David, ale taky Julie Fox a hlavně Artair! Neviděla jsem ho od pondělí a tajně jsem doufala, že se dneska konečně uvidíme... Ještě jsem si všimla Viki, která ale vypadala nějak zamyšleně. Tu tenhle rok skoro nevídám (a to už mi konečně nevadí, spíš naopak, asi bych její přítomnost dokonce i ocenila). Místo astronomie jsme se s Artairem a Julií vydali krmit sovy do sovince. Sice jsem jim tam nakonec nenechala ani kousek šunky, ale aspoň jsem měla radost ze svý společnosti. Celkově mi připadá, že mezi vrstevníky z Nebelvíru vůbec nezapadám. To už fakt asi líp i mezi ty z Mrzimoru... Taky jsme navštívili knihovnu s jednou prapodivnou knížkou, která ode mě sklidila výsměch. Takový blbosti, co tam byly napsaný, jsem snad ještě neviděla... Artair se u oslovování mě výrazama z tý knížky očividně hodně bavil. Nakonec se naše cesty rozešly před Nebelvírem, kam jsem vkročila s dobrou náladou.

Už by moh bejt konec, co? Ale ještě nebude... Hlášení Thorinsona se zprávou, že Nebelvír přišel o 20 bodů za lezení do cizích kolejí mě naštvalo. Alert prej Amaie poslal do Zmijozelu, takže to podle většiny přítomných byla vina Alerta... Ale divěj se, když se Amai navlíkne do zelenýho pláště? Pro mě za mě, ať si chodí v čem chce, ale pak to nemusej všichni házet na Alerta... Tim netvrdim, že někomu něco vyčítám, stane se...

Zbytek večera jsem strávila trénovánim kouzel. Ostatní mě klasicky přebarvovali, Marion mě zase vytáčel s jiskrama (dokonce blikajícíma - ano, nejsou to obyčejný jiskry) a Lou s Amaiem se náramně bavili trénovánim kouzel na mě... Smutný je, že jsem klesla i pod úroveň Lou - ovládá údajně nejtěžší kouzlo z druháku... Ale tak co, ona mě štve celý dny, nemá cenu řešit to...

Už se blížej Vánoce, zejtra mě čeká klub lektvarů a možná bych se chtěla jít podívat za Marry... Ale teď už bych měla jít spát, trochu se to psaní protáhlo...

Kapitola XXXI - PŘEDVEČER VŠECH SVATÝCH A JINÉ

Noc byla dlouhá, jako by trvala snad dva dny. Cestou na snídani mě čekalo překvápko - vstupní síň vyzdobená dýněmi. Až teď mi došlo, že je Halloween... Jak já se na tenhle den těšila! Po přečtení programu mě však veselá nálada přešla. Halloweenský ples je v čase, kdy tam prostě jít nemůžu... I přes tuto překážku jsem si řekla, že si ten den jak nejlíp to půjde.

První částí dne byla hledací soutěž. Zásadně se lišila od té loňské - nehledaly se kostýmy. A výrazně se podobala závěrečné soutěži školního roku. Ano, bylo to hledání písmenek. Vedla jsem si celkem dobře - v závěru mi chyběly 3 písmenka. Bylo to ale dost vyčerpávající. Několikrát jsem oběhala celej hrad a musela jsem projít zapeklitý bludiště na nádvoří...

A pak přišlo to oddechový. Vaření speciálních nápojů! Dozor nám dělala profesorka Mang, takže to bylo fakt super! Uvařila jsem tři jednoduchý lektvary (který by určitě všechny byly za V) a náramně jsem si to užila. Teda, lektvary to moc nebyly, ale vzhledem k neobvyklejm názvům (Kyselinová bomba, Prohnilá duše...) si dovolim tomu tak řikat... No, jsem zvědavá, jak si povedu s tim Aztécem (s kterym už jsem stihla dojít za Shyamem)... 

S malou nadějí jsem se ještě přichystala na ples, kam jsem nakonec nešla, ale stejně by asi nestál za to. V neděli jsem totiž moc známejch lidí nepotkala. Vzpomínám si, jaký to loni bylo a to mi dělal společnost David... Doufám, že příští rok bude konečně Předvečer všech svatých podle mých představ...

A ještě jsem chtěla zmínit minimum událostí posledních dvou dní... Pondělí bylo skutečně téměř o ničem, jelikož nám odpadly i Formule, i OPČM; pak už byly jenom Bylinky a Dějiny. Ještě, že máme taky Přeměny, ty mě snad nikdy neomrzej (ještě kdybych každou tu hodinu získala nějaký body). 

A v úterý... Po ránu jsem trénovala kouzla v pokoji a skončila jsem tak akorát, než se Lou vzbudila, což bylo jedině dobře. Jelikož nemáme úterky vyučování, mohla jsem si dovolit celej den se poflakovat, což jsem taky udělala... Rybaření v listopadu? Proč ne... Věčný trénování kouzel, Knihovna... A pak jsem se konečně odhodlala dojít si k Shyamovi pro pomoc z Aztécem... Poradil mi, dneska vyzkoušim, jestli to bude fungovat. Vypadá jako člověk, kterej dokáže poradit normálně, bez přiblblejch poznámek kolem... Což nemá bejt nic proti nikomu, spíš závěr. A třeba se to ještě změní... Po večeři měla bejt ještě nějaká schůzka Nebelvíru s Nicol, ale přemohla mě únava ještě dřív, než na kolej přišla...

Poslední dobou usínám nějak moc brzo, bojim se, že to neni v pořádku... A minulost mi pěkně zašmodrchala s myšlenkama... Ale, za chvíli je snídaně, tak pro tentokrát asi budu končit...

Kapitola XXX - DENNÍ VĚŠTEC, INSPEKCE A LŽI...

Ten šok, když se probudíte a první, co uslyšíte je, že je na prodej Denní Věštec... Hned jak jsem si uvědomila, o čem by se tam tentokrát mělo psát, rychlostí světla jsem letěla do Vstupní síně. Už zas ho zdražili - 4 srpce! Mám pocit, že ještě o prázdninách stál 3...

Když jsem ho otevřela, nemohla jsem uvěřit tomu, co se tam píše... Nebezpečný žebřík do učebny astronomie, nebezpečné schody v Mrzimoru, několik drzých studentů, škola plná násilí... A další zhruba stránka, kde Matta Blacka nazvali jako prefekta, který jde špatným příkladem a nás, co jsme byli u inspekce přítomni, údajně zmanipuloval. To není všechno - možná prej pod výhružkama a dokonce ho přirovnávaj k Eamovi... Jistě, jeho jméno je nesmrtelný...

Vyprávěla jsem to Artairovi, hlavně to okolo Eama. Naschvál nahlas... Někdo slyšel, že podle mě nikdy nikdo jako Eam nebude a odměnou za tenhle názor mi byl výsměch. Neodvážila jsem se otočit, abych toho někoho spatřila... Dozvěděla jsem se, že hodně lidí chce bejt jako on... Například Rasista se zastírákem...

Lektvary nám zas odpadly. Nechápu proč. Někdo si prej stěžoval a Lou za to Alert strh 30 bodů... A ještě něco... Artair scháněl Matta Blacka... Proč? Díky Davidovi jsem ani neměla šanci zjistit to...

Ve čtvrtek jsem vstala až odpoledne. Měla jsem zvláštní vidění, jako by se mělo stát něco špatnýho... Připomnělo mi to prázdniny... Seděla jsem ve spolce, bylo mi úplně blbě a při občasnym trénování kouzel jsem si musela vytrpět blbnutí spolužáků... Když mi došla trpělivost s těma, co kouzlili jiskry, odebrala jsem se do pokoje. Tam jsem docvičila jedno kouzlo a po návratu do společnosti mě čekalo překvapení v podobě Šípkový Růženky. Teda, Shyam ji ze mě udělal... Neměla jsem na blbosti náladu, takže jsem šla radši spát... Vlastně až po dovaření Bolesalu...