Kapitola LXII - POPRVÝ, PODRUHÝ A POTŘETÍ

Sedim tady v pokoji nad sbalenejma kuframa a přemítám o celym školnim roku. I když... vlastně jenom o uplynulym tejdnu... A nebo jenom o včerejšku? Nevim, nemám tušení, co sem napsat. Ne že by se toho stalo zrovna málo...

Zkoušky. Začínali jsme hned v pondělí první hodinu a rovnou s jasnovidectvim. Samozřejmě, tenhle předmět beru spíš jen tak ze srandy, ale i tak jsme se museli nějakou tu teorii naučit. Moje jediný štěstí bylo, že jsme nemuseli věštit z orbity a stačil jí jenom test. To nejlepší? Mám Véčko. 

Stejně tak proběhly i další zkoušky - na některý jsem šla, na některý ne a z některejch ještě nejsou známky zapsaný. Po tom všem utrpení jsem se dopracovala ke čtyřem Véčkům a jsem za ně fakt ráda - hlavně za to z lektvarů!

Když se zamyslim dál, dostávám se až ke kouzlům... Kdo by to byl do mě řek, že se zvládnu ještě do zkoušky z obrany doučit druhý Lambertovo? Byla to dlouhá a náročná cesta, ale díky Shyamovi tohleto problematický kouzlo umim. A teď to ještě musim naučit *jedno slovo přeškrtané*. Taky jsem se dopracovala k iluzi králika a Shyam je tentokrát ten, díky komu vim, že je to takhle dobře... No, uvidim. Zkoušky z formulí a obrany si půjdu dodělat v září...

Včera večer jsme s Jamesem dopisovali poslední eseje - ty eseje, který nás měly zachránit. Vlastně nás ty eseje zachránily, ale tak trochu před něčim jinym než před prohrou. Nebo si to tak jenom přebírám? Těžko říct... Každopádně, James mi bohatě vynahradil to, že jsme spolu poslední dobou netrávili tolik času. Nejsem si moc jistá tim, jak bych to tu rozepsala, ale... je to prostě o důvěře. Celej ten náš vztah. Založenej na dlouhodobym kamarádství, který přerostlo ve velkou lásku... *na tomto místě je kaňka* Už s tim zase začínám... *dopsáno drobnějšim písmem*

Teď se vrátim k dnešku. Ráno bylo takový... výjimečný. Jiný než ty ostatní. A to se nic zvláštního nestalo. Jediný co mě čekalo, bylo odevzdání těch našich esejí Moonstoneovi. Každýmu z nás, mně a Jamesovi, dal 3 body a Véčko... To neni možný, James měl tu esej mnohem lepší a hlavně se nepřepsal a nenapsal podobnou blbost jako to, že je bezoár jed. Dopoledne jsem strávila balenim. Po obědě byla zkouška z numerologie, pro všechny ročníky společná. Ještě aby kvůli jedinýmu člověku dělali speciální zkoušku, že jo. A právě během týhle dvouhodinovky se stalo něco nemožnýho. Ještě ráno jsme prohrávali a najednou... Bylo v nádobě s rubínama mnohem víc než v tý se safírama. Následovalo hromadný připravování na to, že podruhý co jsem na týhle škole vyhrajem pohár. Nastrojila jsem se do svýho jedinýho svátečního ohozu, doplnila jsem to šperkama od Jamese a hodinkama od Kris a vydala jsem se na nebelvírskej sraz v nebelvírský spolce. 

Pokračovali jsme na hostinu. Po tom, co do velký síně přišel ředitel, nám oznámil, že všichni budou oblečený v uniformách... Následovalo hromadný převlíkání do uniforem. Totiž hromadný nebelvírský převlíkání do uniforem. Pak už se toho moc nedělo. Rozdali nám vysvědčení, vyhlásili vítěze poháru a byla večeře. Červenýmu pití jsem se pro jistotu vyhla a nalila jsem si něco, co mi připomínalo máslovej ležák. Všechno se zdálo bejt v pohodě, až do tý doby, než jsme se dozvěděli o nepořádku před naší kolejí - pasti, starý jídlo, hnojůvky... Vevnitř to nebylo o moc lepší - navíc rozházený papíry. A to nejhorší? Dokonce se vloupali Shyamovi do pokoje. Zajímalo by mě, kdo to udělal...

Je hrozně zvláštní, že už jsem na hradě strávila tři roky. Tolik se toho za tu dobu stalo... Letos je tu naposled Nicol a myslim si, že se mi po ní bude stýskat. I když... Nikdy jsem se s ní nebavila tolik jako s Mattem. Ne, asi bych měla jít spát...