"Můžete kašlat krev, kusy plic, tahle nemoc je smrtelná... Ale neděste se toho - máme přece lektvar."
Takhle nějak nás uvítali na ošetřovně, když přišly výsledky. Takže super, ležim tam. Myslim, že když budu mít štěstí, mohla bych odtamtud brzo zmizet - ani jsem moc nekašlala a když už, tak ne krev a rozhodně ne kousky plic... Obrací se mi žaludek vždycky, když si na úvodní proslov vzpomenu.
Celou tu dobu vlastně jenom ležim, sedim, piju, jim, spim a přemejšlim. Nic jinýho nedělám. Samozřejmě se ty dlouhodobý myšlenky ještě prohlubujou. Asi nejdelší dobu jsem strávila uvažovánim nad tim, kde je vlastně James a jestli se mu něco nestalo. Naštěstí byl měl bejt v pořádku, jak jsem včera zjistila...
Bavim se tu s úplně jinejma lidma, než jsem zvyklá. Například s Vin nebo s Dannym. Naopak s Marry jsem za poslední dobu moc slov neprohodila... No, až nás pustěj, bude zase všechno jako dřív...
Včera byl Valentýn. Sice jsem to původně ani nevěděla, jelikož nemám pomalu ponětí ani o tom, jestli je den či noc. Ovšem jak přilít nějakej takovej... jak se jim řiká... Amorek, bylo mi to hned jasný. Připadala jsem si trochu divně, když mi uprostřed jídelny začal recitovat básničku. A navíc určitě od Jamese, to já prostě poznám! Je mi strašně líto, že já mu nic dát nemohla a hlavně to, že jsem ho hrozně dlouho neviděla.
Abych nezapomněla - prodávalo se další číslo Denního Věštce. Vim, píšu o tom pokaždý... Jenže tentokrát jsem si ho nemohla jít koupit, takže jsem o hodně vyděšenější, jestli se náhodou něco nestane... Marry by mi sice řekla, že jsem paranoidní, ale to mi je celkem jedno.
No nic, jdu se vrátit do svých "úžasných" myšlenek při sledování toho ohavnýho oranžovýho závěsu...
Bavim se tu s úplně jinejma lidma, než jsem zvyklá. Například s Vin nebo s Dannym. Naopak s Marry jsem za poslední dobu moc slov neprohodila... No, až nás pustěj, bude zase všechno jako dřív...
Včera byl Valentýn. Sice jsem to původně ani nevěděla, jelikož nemám pomalu ponětí ani o tom, jestli je den či noc. Ovšem jak přilít nějakej takovej... jak se jim řiká... Amorek, bylo mi to hned jasný. Připadala jsem si trochu divně, když mi uprostřed jídelny začal recitovat básničku. A navíc určitě od Jamese, to já prostě poznám! Je mi strašně líto, že já mu nic dát nemohla a hlavně to, že jsem ho hrozně dlouho neviděla.
Abych nezapomněla - prodávalo se další číslo Denního Věštce. Vim, píšu o tom pokaždý... Jenže tentokrát jsem si ho nemohla jít koupit, takže jsem o hodně vyděšenější, jestli se náhodou něco nestane... Marry by mi sice řekla, že jsem paranoidní, ale to mi je celkem jedno.
No nic, jdu se vrátit do svých "úžasných" myšlenek při sledování toho ohavnýho oranžovýho závěsu...
Žádné komentáře:
Okomentovat