Kapitola LXI - LOU

Nemám na to. Nemám na to, abych famfrpálkou někoho majzla po hlavě. A to sakra všude hrdě rozhlašuju, že hraju na postu odrážeče! Když se člověk nevyvzteká fyzicky a slovama mu to nestačí, většinou jde k Jimbovi a sesílá na něj opravdu krásný kletby... Pomohlo to? Omyl. Takže jsem musela otevřít zase tuhle knížku...

Kdybych první část tejdne nestrávila s Jamesem, pravděpodobně bych ani neměla co pozitivního napsat. Nevim, mám v něj nějak čim dál větší důvěru, takže až na jednu věc (která zůstane snad navždycky mezi mnou a Marry) mu řikám tak nějak všechno. A počítám s tim, že naopak je to aspoň podobně. Ono totiž... 

V neděli se prej hrála flaška - já ji úspěšně prospala. A v pondělí se Marry i James tvářili nějak zaraženě. Chvíli vedli nic neříkající konverzaci a pak se James zved, že prej se půjdeme projít. Fajn, kdyby tohle udělal někdy jindy, brala bych to úplně normálně, ale za celej ten rok mě jen tak nevytáh ven... Před kolejí mi začal vyprávět, co se vlastně dělo. Věřila jsem mu, že mi tam nevykládá nějaký výmysly, ale furt mi nesedí, proč nechtěli, aby mi to řek ten druhej... No, budu si muset poslechnout asi i Marryinu verzi.

Pak jsme se domluvili na plánu, že mi jako řikal něco úplně jinýho. Ten den to po mně nikdo vědět ani nechtěl, takže poslední věc, která se stala, bylo líbání uprostřed velký síně. Totiž, očekávala jsem, jak tam bude přecpáno, když to bylo v době oběda, ale nikdo tam nebyl... Až v úterý se to s tou flaškou dořešilo. Jedinej problém byl, že jsem většinu těch informací zapomněla a ani mi to na Marry nešlo moc zahrát, ztrácela jsem se v tom...

Ve středu jsme se dopoledne zvládly zabavit jednoduše. Úkol na jasnovidectví. Marry tvrdila, že mě Proctter za to, že mám u většiny symbolů napsaný smrt, nebezpečí a podobný věci, nejspíš pochválí. K našemu zklamání, žádná hodina jasnovidectví nebyla. Jenom si nás ve čtvrtek zavolala do kabinetu a dala nám látku... Přežily jsme, těžko uvěřit.

Pomalu se blížim ke konci. Kouzla... Největší překážka v tom, abych prošla do dalšího ročníku... Horší je, že k tomu, abych jednou byla lektvarolog, budu potřebovat co nejlepší známky - ideálně Véčka. Začíná to bejt zlý. James mi s tim poradit neumí, Shyam taky ne a nikoho dalšího se mi ptát nechce... Kdyby tu byl Matt, nejspíš bych se to všechno naučila hned - nešla mi destabilita, poradil mi, najednou mi šla, nešlo mi první Lambertovo, poradil mi, zase mi to šlo... Může si o něm každej tvrdit co chce, můžou si o něm v Dennim Věštci taky psát co chtěj, můžou se mi všechny vzpomínky míchat do sebe, ale za jednim názorem si budu stát stejně - takovej jasnovidec, kterej je ale největší realista, jakýho jsem zatim poznala, se jen tak nenajde...

A konečně to, kvůli čemu jsem původně chtěla tenhle deník roztrhat, místo psaní... Ano, Lou. Objevila se tu po hrozně dlouhý době - už si ani nevzpomínám, kdy mě naposled vraždila pohledem. Přivedla ji Star s tim, že jsme přišli o 20 bodů... Výborně, Havr jsme zase dohnali, ale nikdo z toho nebyl moc nadšenej... A v pátek... Nás připravila o 50 bodů... Je to ještě vůbec možný? Dá se opravdu za dva večery připravit kolej o 70 bodů? Už prvně jsme se za ní vloupaly - s Marry, Katie a Wennys - s famfrpálkama v ruce... Bohužel, mezi tim usnula. Když se to opakovalo, Marry tam naštěstí nebyla. Mám totiž ten dojem, že by jí tou famfrpálkou na jednu ránu zabila.

Včera se to řešilo se Shyamem, kterej celej den marně sháněl Thorinsona nebo Senter... Nakonec, po tom, co nám přišly výsledky z numerologie, za Senter šel... Zjistilo se, že Lou byla ve Zmijozelu a bude se to řešit s ředitelem... Ale jsme dobrý, včera jsme zase získali kupu bodů...

Asi jdu ještě dospat a psychicky se tak připravit na další den. Už jenom dvě eseje, sehnat Proctter a bude hotovo.