Dobře, mor v Bradavicích asi fakt nemáme, ovšem nějakou infekční nemoc jo. Vlastně vůbec netušim, jak se takovej mor může projevovat, ale hádám, že kašlem to nebude. No, snad taky nejsem nakažená...
Tenhle tejden se zdál nějakou dobu víc než pozitivní - začly mi jít kouzla, body se jenom sypaly a konečně jsme měli tu numerologii, na kterou jsem se tak těšila. Jenže jak tu tak sedim v prázdnym pokoji, řikám si, že se snad slovo "pozitivní" v tomhle zápisu v kladnym smyslu nemůže objevit.. Nebo jo?
Asi bych měla napsat, co mi dělá úplně největší starost a musim o tom pořád přemejšlet... Naposled jsem Jamese viděla v úterý a myslim si, že to byl opravdu hezky strávenej den... Akorát... Pak prostě zmizel. Snad se taky nenakazil morem tou nemocí. A navíc v tuhle chvíli mi tu hrozně chybí. A ne kvůli kouzlům a tomu našemu večernímu blbnutí... Prostě obecně. Chtěla bych s nim mluvit, potřebuju od něj zvednout náladu... On má totiž pravdu - na týhle koleji jsme jediný normální. Nebo mi aspoň nikdo tak nerozumí a jelikož zmizela i Marry, ani se nemám s kym smát...
Divný mi vlastně přišlo už jenom to, že v pátek na drakologii nebyl mimo mě nikdo. Star se sice netvářila, že by to bylo něco neobvyklýho, ale mě se něco takovýho běžně nestává... Astronomie nebyla, takže jsem se vydala směr ošetřovna. Ony se totiž první zprávy o tom moru objevily na tabuli ve spolce, když jsme se vrátili z tréninku a bylo tam napsáno, ať se v pátek dostavíme na ošetřovnu.
A teď zpátky - taková fronta snad bejvá jenom u Malkinový. Z tý hromady lidí, kteří před ošetřovnou stáli se vrátila jenom menšina zpátky. A já naštěstí mezi nima!
Dneska večer jsem se už vážně nudila... Popadla jsem tu kytaru a zkusila zahrát nějaký melodie. Nešlo mi to, takže jsem se rozhodla vydat do DK - je tam takový úžasný pianino! No, takhle dobře jsem si dlouho nezahrála. Budu ale muset trochu trénovat.
Teď už jdu spát, jelikož jsem fakt vyčerpaná. Z kouzel, vaření lektvarů a hlavně samoty...
Žádné komentáře:
Okomentovat