Kapitola LX - TĚŽCE TRHLEJ PÁR

Naposled jsem si našla čas na zapsání několika řádků na ošetřovně. Jako by to bylo strašně dávno a nikdy tam skoro půlka hradu neležela. Nikdy. Jenže ten zhruba měsíc, kterej jsme tam strávili se za prvý v tý době krátkej nezdál vůbec a za druhý jsem toho musela strašně moc dohnat, takže jsem se k tobě dostala až teď, když ještě Kris (a skoro předpokládám, že i celej hrad) spí.

Hned po propuštění se ke mně dostalo několik novinek. Dostala jsem (další) dárek k Valentýnu, pokecala jsem s hromadou lidí a pak jsem se dozvěděla ještě něco, nad čim poslední dobou uvažuju furt dokola. Článek z Denního Věštce s nápisem: "Rituální vražda". Ve chvíli kdy jsem to uviděla mi hlavou problesklo tolik myšlenek a zastavilo se to u... Matta. Samozřejmě si to hodně spojuju s článkem z léta a hlavně s tim, jak mi sliboval nějaký vyvolávání duchů, nebo co to mělo bejt. Ovšem pořád se snažim věřit tý variantě, že je to jenom blbá náhoda a on je v tom (aspoň) tentokrát naprosto nevinně...

Když už jsem u toho, pomalu ale jistě přestávám těmhle věcem jako jsou nějaký rituály, věštění z orbity a konec konců i tomu věštění z Tarotu věřit. Vidět to teta, asi mě na místě zabije, jenže já si prostě nemůžu pomoct. Jak to tak totiž bejvá, ve středu jsme se zase s Marry vydaly do tý růžový učebny v přízemí, abychom si poslechly obsáhlou přednášku o tom, jak nám chybí vnitřní oko. I když vlastně ne. Jenom jsme sledovaly orbitu a já jsem v ní nakonec uviděla vidličku s jednim vylomenym hrotem. A Proctter z toho udělala to, že jsem viděla ďáblovu vidlici, čeká mě strašný nebezpečí a podobný kecy. Následně se do ní Marry pustila, proč mě jako ta ježibaba straší, Proctter se chytla za srdce a hrála tam strašný přecitlivění. A tenhle tejden jsem tohleto "věštění" zkoušela na koleji. Jako by tam stála Proctter a čarovala mi do ní nějaký iluze, protože jsem v tý kouli samozřejmě viděla strašidelnou kočku... Kdybych tu věšteckou kouli nedostala od Jamese, asi bych ji už dávno zahodila - i přes to, že na Příčný stojí přes 7 galeonů.

Radši přejdu k něčemu veselejšímu. Tak třeba ty dvě prvačky, Katie a Wennys. Jsou sice takový trochu zvláštní, ale připadaj mi opravdu fajn. No, prostě prvačky. Což mi připomíná, že máme na koleji ještě Eleanor, kterou jsem ovšem dlouho neviděla. A to jsem s ní na pokoji... Včera se Danny zmínil, že je El asi na ošetřovně. Zajímalo by mě, co se jí stalo...

Ne, už to zase začíná mít "trochu" negativní nádech. Co třeba taková Liga pro ochranu sov? Jak to tak vypadá, Annie měla podobnej nápad jako já a jedno odpoledne na mě čekala před Nebelvírem. Zase jsme o kus pokročily - mimo toho, že máme odznáčky (a to doslova) pro další členy, je pomalu na cestě i výběr místnosti pro LPOS! Jo a ještě je tu jedna novinka - překecala jsem Jamese k tomu, aby se k LPOSu přidal do konce roku. Ve skutečnosti to bylo součástí nejmenovaný akce (pro jistotu). A teď mi vlastně došlo, že o tom Annie ještě neví. 

Když už nejdu chronologicky, ale podle témat, budu pokračovat Jamesem. Jistě, co by to bylo za zápis bez tohohle jména? Ale to jsem sem psát nechtěla... Je to vlastně furt stejný - pusa na uvítanou, pusa na rozloučenou, každodenní konverzace plný toho faktu, že si rozumíme a občas i... Ne, to sem radši psát nebudu... Každopádně se mi hrozně líběj ty Jamesovy plány budoucnosti. Strašně bych si přála, aby to jednou nezůstalo jenom u těch myšlenek a slov, ale... To už plácám blbosti. 

Jenže já znám samozřejmě i tu jeho těžce trhlou stránku (jak o sobě sám tvrdí), takže se k němu vždycky ještě trhlejc zapojim. Nějak se mi nevybavuje kdy to bylo. Podstatný je, že jsme byli ve spolce a trochu jsme se škádlili a pak se to trochu zvrtlo a... Najednou jsme si všimli Marry, která seděla u stolu v rohu a celou tu dobu nás sledovala. Takhle trapně jsem se před ní ještě necejtila. Teda do tý doby... Když pak odešla ze spolky, vlastně to pokračovalo. No, na odrážečku mám asi malou sílu, jelikož mě James přepral opravdu snadno. Kdyby někdo do spolky přišel ve chvíli, kdy mě líbal *něco začmáráno*, nejspíš bych se těm dotyčnejm nedokázala kouknout do očí opravdu hodně dlouho... Přiznávám, tohle asi vyznělo trochu zle. James je přece úžasnej kluk!

Jenže tyhle zhruba dva měsíce se odehrávaly v hroznym zmatkování, co se školy týče. Dopsala jsem několik esejí, naučila jsem se kouzla na odstranění zdi a dovařila jsem si čtyři lektvary za jeden den... Původně jsem je chtěla přinýst ukázat Moonstoneovi, ovšem nikdy jsme ho s Marry nezastihly v kabinetu. Jednou jsme dokonce čekaly zhruba v době večerky, povídaly jsme si a najednou mi v uších začal řvát hlas... Znala jsem ho, určitě jsem znala toho člověka, kterýmu ten hlas patřil, ale jako bych si nemohla vzpomenout. Nebyl ničí z koleje, tim si jsem jistá. A jak jsem tak koukala kolem, ani tam nikdo nebyl. Marry samozřejmě neslyšela to co já... I když možná taky měla nějaký ty slyšiny, podle toho jak se tvářila. Já jsem hrozně líná osoba, takže jsem se po nějaký době čekání vydala na kolej. Hned za mnou šla Marry, u vchodu zmizela a když vtrhla do spolky, kde byli myslim Jen a James, udělala něco, čim u mě na nějakou dobu poklesla. Obhajovala se někym, kdo ji před vchodem odchyt a vyhrožoval, že se něco stane Nicol. Upřímně řečeno, ještě, že tam u toho nebyl David...

A abych nezapomněla - lektvary jsem si včera úspěšně uvařila. Kdyby takhle vstřícní byli všichni profesoři a ne jenom Moonstone, neměla bych asi na škole problém pomalu s žádnym předmětem. Ty lektvary jsem si mohla dovařit na hodině čtvrťáků a samozřejmě jsem za ně dostala plnej počet bodů, takže mi na dlouho stouplo sebevědomí. Plus ještě jsem se v průběžnym pořadí nacházela na prvnim místě (spolu s Jamesem)... Jestli se mi splní sen a opravdu jednou budu lektvarolog, tak se mi prostě splní sen a budu lektvarolog!