Kapitola XLVI - KRVÍ PROTKANÁ NOC

Z indigově modré oblohy zářil bledý měsíc a do jinak tmavého města vrhal trochu stříbrného světla. Ve většině přímořsky vypadajících domečků se už několik hodin nesvítilo. Jen v jednom obrovském domě na kraji Florencie, se ani dlouho po půlnoci, v jednom okně nepřestával odrážet plamínek dosud zapálené svíčky.

Na posteli ležela černě oděná dívka, která vypadala, jako by už několik nocí nespala. Pokojem se rozléhaly melodie tvrdšího rocku. Pocházely z kazeťáku, jejž dívce darovala mudlovská sousedka asi před třemi lety. Pod rukama měla jakýsi deník a kolem postele bylo rozházeno několik tuctů zmačkaných listů papíru.

"Za ten necelej rok, co jsem nebyla doma, se stalo opravdu hodně věcí. Zvláštní... Proč vlastně nejezdim domů o Vánocích? No, to je teď jedno... V květnu mi umřela babička Margherita, nedávno se teta Francesca vdala za nějakýho Němce a mamka leží u Munga... Mohla bych se tu teď začít dopodrobna rozepisovat o tom, co jsem skoro měsíc doma dělala, ale myslim, že už jsem se v těch myšlenkách topila hodně dlouho.

Mimo tradiční návštěvy Itálie, jsem s tetou a strejdou strávila nějakou dobu v jejich domě kousek od Londýna. Trochu jsem jim pomáhala s dozařizovánim a musim uznat, že to tam maj moc pěkný. Taky mě vzali na výlet do Skotska - je to hezká část Británie...

Než se zase vrátim mezi spolužáky do Kotle, strávim několik dní ve Florencii. Nevim, nějak to tu nemám ráda (a ten "adventní" kalendář, na kterym si prababička odpočítává datum smrti, to nedělá). Hlavně mi chyběj kamarádi...

Co když už se někteří v září do Bradavic nevrátěj? Možná jsem naivní, ale takovejch lidí co šli na jinou školu je... Například sestra Nicol Pellas. Je někde... v Americe? Z vyprávění se člověk dozví hromadu věcí...

Nikdy jsem sem nepsala všechno a taky nikdy nebudu. Kdykoliv si to kdokoliv může přečíst. Teoreticky... Ale... Asi jsem sem nenapsala dost důležitou věc (a překvapivě ani nenapíšu). Nebo důležitou... Jak často píšu o Davidovi? Hm? Dřív - někdy v prváku - mi celkem lez na nervy. Jenže pak přišel nějakej takovej zlom. Bylo to až koncem loňskejch prázdnin, kdy jsme spolu zase začli vycházet - nejspíš díky Marry... A během druháku jsem zjistila, že je fajn kámoš. Od blbnutí na koleji, přes chození po hradu po večerce až k tomu, že mi vlastně nikdy nic neproved. Chtěla bych mu to nějak vrátit, což asi nebude tak jednoduchý...

Co asi dělá Marry? Trpí pod nadvládou nějaký Farley? A co třeba Kristene? Vymejšlí tucet dalších plánů? Nebo James? Nenapadá mě nic... A Jenifer? Julie Fox? Jul Jameson?... Profesor Alert? Míchá nějaký lektvary na zlobivý děti, aby je měl čim krmit, až budou zavřený u něj v kabinetu? Ne, to asi ne (ale kdo ví)... Radši nechci vědět, co dělá třeba Lou. Mimochodem, ze žvejkačkovejch barev se dala na černo modrou a obarvila si vlasy na černo...

Fajn a co dělá Artair? Sedí doma u okna a kouká někam do někam? Nevěřim tomu, podle mě má lepší věci na práci. Ale stejská se mi po něm...

Uvědomila jsem si, že s mym talentem na souboje musim něco udělat. Sice nejsou životně důležitý, ale nechci vypadat tak nemotorně, když si s někym ten souboj dám. Přesně vim, za kym se vydám s prosbou o pomoc. Existuje asi jeden jedinej člověk, kterej mi pomoh nejen s kouzlenim a nikdy se mi za moje neschopnosti nesmál."

Na nedaleké kostelní věži právě odbila třetí hodina. Svíčka pomalu dohořívá, kazeta se přehrává už poněkolikáté dokola... Měsíc svítí přímo do okna ložnice a vrhá po zdech strašidelné stíny...

"Měla bych někdy napsat Mattovi. Možná to bude znít neuvěřitelně směšně, po tom, co jsem s nim několik posledních měsíců trávila tolik času a brala ho jako někoho, komu se dá věřit, ale... Jak to vlastně bylo tenkrát s tou krví? Potřebuje ji prej pro nějaký studium lékouzelnictví či k čemu? A neni to blbost? Nemoh by jen tak čirou náhodou použít svoji krev? Asi už nemá smysl zabejvat se tim, jenže k čemu všemu se dá tahle červená tekutina využít? Nějaký rituály? Lektvary? Něco spojenýho s dotyčnym člověkem? Nebezpečnýho? Mám strach..."

Červený brk naposledy zaskřípal, hlava jí spadla na černý klobouk a dívka usnula. Měsíc už díky velkému černému mraku nebyl vidět. Po několika minutách dohořela i svíčka a jediným zdrojem světla se tak staly hvězdy třpytící se na teď už černé obloze. Temnou atmosféru dokreslovaly nejen tóny linoucí se z kazeťáku, ale především kapky krve na pergamenu...