Kapitola XLVIII - BOJ, VRAŽDA A... MATT?!

Sice to neni taková doba, co jsem sem psala naposled, ale za těch několik dní, se stalo opravdu hodně věcí... 

V neděli jsem se vrátila do Kotle až k večeru a zvolila jsem radši poklidnější procházku po Příčný. Neměla jsem tam s kym jít - většinou se na takový akce vydávám s Davidem, ale ten den jsem ho ani neviděla... Potřebovala jsem zjistit ceny některejch věcí, který se chystám prodat a pořádně si prohlídnout novější zboží.

Když jsem se vrátila do Kotle, povedlo se mi porušit předsevzetí o tom, že se Jamesovi budu vyhejbat. Seděli tam s Annie a asi se dobře bavili, tak jsem se k nim přidala. Nelituju toho - jsem naopak ráda.

To, čeho ale lituju, je konverzace následujícího dne. Dusila jsem v sobě několik měsíců informaci (nebo spíš víc), o který jsem měla dojem, že ji prostě Jamesovi musim říct. Bohužel, asi jsem tak úplně neodhadla situaci - co je v tu chvíli vhodný řikat a co už ne. Připadala jsem si trochu trapně, když neodpovídal. Naštěstí přišla Annie a malinko atmosféru odlehčila odznakama "LIGY PRO OCHRANU SOV". Upřímně - nic tak špatnýho jsem neřekla.

Zní to neuvěřitelně, ale ještě ten den, jsme se zase vydali "za Marry". Tentokrát jsme s sebou vzali i Davida. Byla to taková rutina - cestování letaxem do nemocnice, do výtahu, čtvrtý patro a čekání na Farley. Nenapadlo by mě ovšem, že ta rutina bude oboustranná. Farley přišla, řekla nám, že Marry nemá návštěvy povolený a zase odešla... Nikdo z nás tří by tohle nečekal. 

Nějakou dobu jsme tam stáli. Postupně nás začli vyhazovat i zbylí dva lékouzelníci s tím, že ten první jde na svačinu a ta druhá (byla to nějaká ženská, i když si Jenifer myslí, že to byl chlap) nám vyhrožovala ochrankou. Mysleli jsme si, že si dělá srandu, celkem pohodlně čekali u dveří do oddělení a řešili, co bude dál. Možná jsem měla říct: "Půjdeme...", ale když jsem viděla Jen a Davida, jak tam chtěj za každou cenu, nešlo by to, ani kdybych chtěla. 

Po chvíli se objevil chlap jak hora, stál ve dveřích naproti mě (ano, inteligentně jsem si stoupla doprostřed) a něco nám řikal. Začínala jsem mít strach, ovšem dál jsem zůstávala stát. Pak se za nim cosi mihlo, rychle přibouch dveře, odtáh někam Jenifer a stoup si do výtahu tak "šikovně", že jsem se tam nenarvala za nima. David na mě počkal a co nejrychleji jsme se odletaxovali do Kotle.

Tam už byla pro zbytek lidí velká podívaná, jak ten chlap drží Jenifer za ruku, nadává jí, přiletaxujem se my a pak nás seřve všechny. Všichni na nás koukali, zahlídla jsem toho kluka, co mi tenkrát chtěl vymazat paměť a... Radši jsme zašli do tý hospody v Portsmucku, kde jsme strávili večer.

A další "akce". Prospala jsem celej následující den a když jsem se večer konečně vzbudila, čekalo mě menší překvapení. A to nejen v podobě Nicol Pellas, kterou jsem dlouho neviděla, ale hlavně... Jenifer byla v šoku. Venku pršelo, hřmělo, lítaly blesky a Jen asi... nevim, možná má strach z bouřky? Taky pořád opakovala něco o Marry. Že by toho na ni bylo moc? Ještě dneska z toho byla celá taková divná...

To nejhorší na závěr. Chytili E&G. Jo, jasně, to je samozřejmě dobře, jenže... V tom článku ve Věštci se psalo ještě něco. Annie i Nicol řikaly, že Matt odcestoval, ale ani jedna z nich mi nic víc neřekla. A co je ten problém? V novinách píšou, že Matt se podílel na vraždě! Když jsem to viděla, udělalo se mi špatně od žaludku. Vezme si moji krev, plánuje velký plány s Medovym rájem, muzeem, Famfrpálem a nakonec vraždí lidi? Asi bych to tak neřešila, možná bych těm novinářům ani nevěřila, ale ta krev...

Chtěla bych se zejtra ráno probudit s tim, že tyhle čtyři dny ještě nebyly a taky nikdy nebudou. Nebo že jsem ještě v Bradavicích, s Mattem jsem se nikdy nezačala bavit, nikdy nezačnu a nikdy mu nedám svoji krev. Tyhle prázdniny se nějak moc podezřele táhnou - snad milionkrát pomalejc, než hodina Dějin s Cavallerem...