Kapitola XLV - MÁSLOVEJ LEŽÁK

Tak deníku... Konečně jedu domů. Bojim se, že tam nebudu mít zas tolik času na psaní, takže to do tebe napíšu ještě teď...

Do Londýna jsem přijela v neděli. Nejdřiv jsem čekala na pokoj a když už konečně přijde ta brigádnice, začne všechny ubytovávat na jednolůžákách... Radši jsem si dala kufry i s klecí na postel, abych nedopadla jak nejmenovanej spolužák loni... 

S Davidem jsme večer chodili po Příčný. Vlastně to nebylo nic moc, dokud jsme nedošli do lékárny... Prodávaj tam fakt divný věci. A pak uslyšíte: "Co kdybych Marry koupil ty antikoncepční pilulky?" Ten lékárník je Davidovi samozřejmě neprodal (mohla bejt sranda :D).

Nemocnice se stala mým hlavním cílem. Nejdřiv jsem se vydala najít Marry sama, ale po přečtení tabule mi došlo, že to asi nebude zas tak jednoduchý. Ta paní na recepci mě poslala za nějakou další (několikrát jsem ji viděla v Kotli) a ta zase za další... Do čtvrtého patra za lékouzelnicí Farley... "Slečna Spring potřebuje klid." Chudák Marry, jestli tráví všechen čas s touhle ženskou, nebyla zrovna nejpříjemnější... No, co mi zbylo jinýho, než se vydat zase zpátky do Kotle? 

Čas se neuvěřitelně vlek. Koupila jsem si lahev Máslovýho ležáku a vzhledem k tomu, že jsem ho pila poprvý v životě, dodalo mi to možná až moc optimismu a dobrý nálady. Ani nevim jak, dostala jsem se ke hraní flašky v altánku. Připadala jsem si tam sice trochu jak z jinýho světa, ale za ten večer jsem si tak nějak zvykla na všechny lidi. Všechny úkoly a otázky byly dost zákeřný - teď skoro lituju, že jsem řekla to, co jsem řekla a že jsem taky udělala tunu věcí, který ke mně tak úplně neseděj... Ještě, že tam nebyla Kris, ta by moji odpověď na otázku: "Kterej kluk je podle tebe na škole nejhezčí?" asi nerozdejchala. A nebo by zase vzala ten svůj sešit na pátrání a obnovila by podezření na mě. Já si nemohla pomoct, musela jsem říct Jamese, i když jsem upřímně uvažovala ještě o Shyamovi a možná i Mattovi, než si obarvil vlasy. A ještě že tam nebyla Marry. Ta vidět Amaie, jak mi dává pusu, už by se mnou nikdy nepromluvila... 

Zatim jsem moc nerybařila, ale zato jsem prodala ryby, který jsem nachytala ještě na hradě. Moc se mi do toho nechtělo, jelikož se mi v hlavě téměř okamžitě vybavilo to, co mi řek Matt - snad nerybařim jenom pro peníze... Ale když ty ryby neumim připravit k jídlu a neměla jsem skoro žádný peníze, co bych s těma rybama měla dělat? Otevřít si speciální muzeum? Jo a taky jsem začla pěstovat kytky. Akorát se bojim, že když je zalejvám vodou z vodovodu, moc dlouho mi nevydržej...

Tak a teď už musim na vlak. Jak tak přemejšlim, nikomu jsem neřikala, že jedu domů. Ale tak co, ostatní taky mizej bez jedinýho slova. Třeba se vrátim a potkám nějaký ty lidi, který jsem chtěla vidět. Měj se deníku, pak napíšu, co se doma dělo...