Kapitola XLVII - LPOS

Takový nemehlo můžu bejt fakt jenom já... Taky koho by napadlo, psát uprostřed noci něco do deníku? No... Podařilo se mi propíchnout si ruku brkem, ale naštěstí ta rána byla mělká a už je to v pořádku. A teď jdu psát o všem, co se tenhle tejden stalo, jelikož toho bylo opravdu hodně...

Asi začnu nadpisem. V pondělí jsme s Annie, Jamesem a Sus seděli v Kotli a řešilo se, jestli James mluví ze spaní. Annie si myslela, že by se to mohla dozvědět od jeho sovy, ale James se netajil tim, že jí dává špunty do uší a to dost drastickym způsobem...

Druhej den Annie navrhla, že si z něj vystřelíme. Vymyslela si dopis z LIGY PRO OCHRANU SOV a nechala mě, ať se na tom činu podílim taky. James byl na brigádě a my jsme byly s naším dílem hotovy několik minut před tim, než ta brigáda skončila. Teda, nenapadlo by mě, že mě James tak rychle prokoukne. Díky zapírání to ale nakonec řešil s Annie, což bylo dobře...

Konečně mi přišla objednávka od Malkinový. Bohužel, nebylo to v zrovna nejlepší chvíli. Nějaká neodbytně vypadající sova si představovala, že jí hodim peníze a bude zase moct letět... Jenže kde vzít 6 Galeonů? Světe div se, James mi tuhletu sumu půjčil. Už jsem to zvládla vyrybařit a vrátit mu to, jenže on si představuje úroky jinak, než něco přes Galeon navíc... Hm... Původně jsem za nim chtěla jít s prosbou, ale kvůli vlastní hlouposti se mu budu snad radši vyhejbat.

Začla jsem se víc bavit s Jenifer. Možná proto, že tu nikdo jinej neni, nebo možná proto, že jsem na ni za ty dva roky změnila názor. Je hrozně fajn a nechápu, jak jsem si někdy mohla myslet něco jinýho... Podpořila mě při tom incidentu "Matt a krev" (mimochodem, psala jsem mu a ještě mi neodpověděl), povzbudila Annie, když ji pronásledoval nějakej zakuklenec a zrovna dneska jsme šly špehovat Jamese, místo čehož jsme skončily ve vodě... Prostě byla sranda...

A to nejdůležitější... Byly jsme "za Marry" u Munga. Teda jednou tam byli jenom Jen a James, ale na protest jsme se dneska rozhodly, že se tam vydáme znova (tentokrát bez Jamese). Trochu jsme se chytly s personálem, což byl ale účel. Od začátku máme cíl jasnej: Chodit tam každej den a vytočit tu ženskou co nejvíc to půjde...

Teď už jdu spát - mám za sebou náročnej tejden a večerní chození po Příčný s Davidem. Objevili jsme hromadu novejch obchodů, ale jsou trochu předražený a pro člověka, co má jenom několik Srpců a ještě bude muset splácet úroky jinak, než penězma...

Ještě by mě zajímala jedna věc... Kde je vlastně Artair?