Kapitola L - JASNOVIDKA MARRY ANEB PŘÍBĚH BEZ HLAVY I PATY

30. červenec 1999 *zvýrazněno asi desetkrát*

Tenhle den se nejspíš zapíše do historie. Ale přece by bylo hrozně nudný napsat to hned na začátek...

Vrátim se o několik dní zpátky. Carrington se doopravdy objevila v Kotli, přeměnila nám jabka na modrý sovy s červenejma očima odznaky, koupila nám večeři, slíbila, že Charliemu Jimbovi přičaruje vlasy (teda pokud to neudělá Thorinson) a celej večer jsem si opravdu užila. Ovšem pak se objevili Cavallero s Alertem, ještě nějakej chlap a pořád tam pobíhali brigádníci, jestli si prej něco nedáme... Když Alert odešel, přised si Cavallero k nám a nabízel mi čokoládovou žabku když uhodnu, kdo nepřišel na teoretickou zkoušku z formulí... A pak mě ukecával, ať si vyberu POKT ("Přece si nenecháte ujít jednorožce!") To tak! Tady se tváří jako hodnej pán rozdávající čokoládový žabky a ve skutečnosti... Ještě si to budu muset rozmyslet.

Bylo domluvený, že na několik dní pojedu domů. Ale to, co nebylo domluvený je, že jsem se tam musela ještě ten den, co jsem přijela, zase vrátit. No koho by to nenaštvalo? Nejdřiv mi zabijou babičku, mamku zmrzačej a teď se k ní přidá ještě brácha. Je to hrozný - ještě, že jsem v Londýně, kde jakožto údajnej vrah pobíhá jenom Matthew Black...

Dneska asi kolem poledne jsem se zase vrátila. Netušim, jak jsem se objevila zrovna v Portsmucku a stejně tak netušim jak je možný, že jsem hned narazila na osobu, kterou jsem měla v úmyslu hledat. Ale náhody neexistujou. Na dnešek jsem měla jasný dva cíle: Najít Jamese a vyklopit mu svoje pocity a najít Artaira a rozejít se s nim. Ani jeden z těch cílů se nesplnil tak úplně podle mýho očekávání. James po chvilce celkem normálního rozhovoru začal okecávat takovou "jednoduchou" otázku, jestli bych s nim nechodila. A to jsem nemusela řikat vůbec nic... Škoda, že tu neni Marry. Kdybych se s ní tenkrát u tý flašky vsadila o nějaký ty srpce, asi bych jí nemohla dát nic, jelikož jsem bez peněz vyhrála by... Několik srpců. No co, aspoň má novou, extrémně tajnou přezdívku -  "Jasnovidka Marry"...

Aby to celý mělo smysl, musela bych nejdřiv mluvit s Artairem. Bohužel, jaksi jsem ho nenašla. Ptala jsem se na něj Julie, jelikož jsem na ni narazila skoro hned. Ta vypadala, jako by na ni někdo použil nějakou koktací kletbu. Chvíli jsem se z ní snažila vytáhnout co se děje... Navrhla, že půjdeme do altánku a tam mi řekla dost zajímavý věci. Pomalu se mi tim ani nechce špinit deník (ač už jsem si ho ušpinila horšíma větama, jménama a možná i opravdovou špínou...). Julie Artairovi vykecala to, co slíbila, že nikomu neřekne - že jsem se zamilovala... A to nejhorší? Oni se normálně líbali! Pěknej humus, co Deníku? Ne, tak jsem to úplně nemyslela... Kdyby se nestaly ty další věci, asi bych reagovala jinak, ale proč si kazit ten dokonalej den - 30. červenec 1999???

James Courtman... Ten samej kluk, o kterym jsem řekla, že je nejhezčí na škole. Jo, přesně ten. Pozval mě na večeři (i když bych tomu řikala spíš něco jako "rande s čokoládovym dortem" - samozřejmě ne doslova), dal mi úžasný dárky a narval mi špunty do uší (a to tvrdí, že by do LPOS nechtěl - ovšem kdyby tu sázku Annie vyhrála, neměl by na výběr...). Jo a James naprosto dokonale líbá... (Teď můžu jenom doufat, že si tenhle deník nikdo nikdy nepřečte...) 

A teď už bych možná měla jít spát - na jeden den se toho stalo až přehnaně moc...