Kapitola LI - AFRA, ZLATÍČKA A PŘÍBUZENSTVO...

*v nadpisu něco začmáráno*

Půlka prázdnin za náma, Příčná plná prváků před náma a půl flašky punče ve mně. James ještě spí a mě napadá, že jsem ho neměla nechat, aby mi ten punč kupoval. Teda... Ne, že by mi to nechutnalo, ale zase jsem vyváděla fakt pěkný věci. Nejlepší bude nerozebírat to...

Asi to zase shrnu. Bez detailů - jako obvykle... Rozešla jsem se s Artairem a povedlo se mi tak shodit něco strašně těžkýho - možná pocit viny? Bylo to takový zvláštní. Překvapivě jsem se s někym rozcházela poprvý a na to jak mě naštval, jsme se rozešli celkem v dobrym.

A od tý chvíle jsem získala na svět jinej pohled. Je hrozně hezkej pocit probudit se několik dní za sebou s tim, že se bude něco dít. Něco pěknýho, záživnýho... Totiž... Abych to "něco" upřesnila... Nikdy by mě nenapadlo, jakej James je. Hodnej a zábavnej určitě, to na každýho, jenže ke mně se chová opravdu hezky. Kdybych si chtěla rejpnout do rodiny, řekla bych, že jsem o Vánocích nikdy nedostala tolik dárků, jako za těch několik dní od Jamese... A samozřejmě mi nejde jenom o dárky.

To ovšem nebylo vysvětlení nadpisu. Díky genialitě jistý osoby, která ještě spí a něco mumlá ze spaní, se nám podařilo vybojovat si společnej pokoj. Pro mě je to neuvěřitelný vysvobození - konečně se můžu na pokoji pohnout. Takže kdyby se někdo cizí ptal (nejspíš nějakej brigádník), jsme příbuzný. 

A pomalu se dostávám k poslední věci. Jenifer nutně potřebovala změnit identitu a já jsem jí narvhla, ať si na hlavě udělá zelený afro. Až na tu zelenou barvu mě vzala vážně a splácala si podivnej účes. Potom to samý udělala mě. Po příchodu přeletaxování do Kotle, se odehrávala hra "Chyť a změň účes na afro". Místo toho lidi usínali, padaly na ně židle a celkově se to úplně vymklo naší kontrole. Pak Annie oznámila, že půjde spát a já jí to vymluvila... Chyba.

"Uneseme Tweetyho!" Annie a Jenifer proti mě a... spícímu Jamesovi? Takhle to zhruba vypadalo. Nejdřiv se mě ptaly, kde má pokoj. Když jsem dělala, že nevim, použily tvrdší metody - vydírání špuntama do uší. Nakonec se vloupaly do prvního, kterej je napad. No, naneštěstí to byl ten správnej. Unesly Tweetyho a já jsem díky tomu pořádně nespala.

To se ví, že jsem je napráskala Jamesovi, jen jsem ho viděla. On si totiž chudák ani nevšim, že mu chybí sova. Nakonec se to nějak vyřešilo, i když vůbec nevim jak, jelikož jsem u toho nebyla a nikdo z nich mi to neřek. Ten večer byl takovej prapodivnej. Pili jsme punč a plánovali jsme cestu na Obrtlou. No, proč ne? Akorát bylo opravdu zvláštní, že nejdřiv se s náma Jen sotva bavila a nakonec nám tu Obrtlou slíbila. 

A teď jdu možná ještě chvíli spát. Nejen, že zbytek večera byl psychicky náročnej, ale hlavně jsem se chopila organizace jedný nejmenovaný "akce", která se bude odehrávat právě dneska...