Kapitola L - JASNOVIDKA MARRY ANEB PŘÍBĚH BEZ HLAVY I PATY

30. červenec 1999 *zvýrazněno asi desetkrát*

Tenhle den se nejspíš zapíše do historie. Ale přece by bylo hrozně nudný napsat to hned na začátek...

Vrátim se o několik dní zpátky. Carrington se doopravdy objevila v Kotli, přeměnila nám jabka na modrý sovy s červenejma očima odznaky, koupila nám večeři, slíbila, že Charliemu Jimbovi přičaruje vlasy (teda pokud to neudělá Thorinson) a celej večer jsem si opravdu užila. Ovšem pak se objevili Cavallero s Alertem, ještě nějakej chlap a pořád tam pobíhali brigádníci, jestli si prej něco nedáme... Když Alert odešel, přised si Cavallero k nám a nabízel mi čokoládovou žabku když uhodnu, kdo nepřišel na teoretickou zkoušku z formulí... A pak mě ukecával, ať si vyberu POKT ("Přece si nenecháte ujít jednorožce!") To tak! Tady se tváří jako hodnej pán rozdávající čokoládový žabky a ve skutečnosti... Ještě si to budu muset rozmyslet.

Bylo domluvený, že na několik dní pojedu domů. Ale to, co nebylo domluvený je, že jsem se tam musela ještě ten den, co jsem přijela, zase vrátit. No koho by to nenaštvalo? Nejdřiv mi zabijou babičku, mamku zmrzačej a teď se k ní přidá ještě brácha. Je to hrozný - ještě, že jsem v Londýně, kde jakožto údajnej vrah pobíhá jenom Matthew Black...

Dneska asi kolem poledne jsem se zase vrátila. Netušim, jak jsem se objevila zrovna v Portsmucku a stejně tak netušim jak je možný, že jsem hned narazila na osobu, kterou jsem měla v úmyslu hledat. Ale náhody neexistujou. Na dnešek jsem měla jasný dva cíle: Najít Jamese a vyklopit mu svoje pocity a najít Artaira a rozejít se s nim. Ani jeden z těch cílů se nesplnil tak úplně podle mýho očekávání. James po chvilce celkem normálního rozhovoru začal okecávat takovou "jednoduchou" otázku, jestli bych s nim nechodila. A to jsem nemusela řikat vůbec nic... Škoda, že tu neni Marry. Kdybych se s ní tenkrát u tý flašky vsadila o nějaký ty srpce, asi bych jí nemohla dát nic, jelikož jsem bez peněz vyhrála by... Několik srpců. No co, aspoň má novou, extrémně tajnou přezdívku -  "Jasnovidka Marry"...

Aby to celý mělo smysl, musela bych nejdřiv mluvit s Artairem. Bohužel, jaksi jsem ho nenašla. Ptala jsem se na něj Julie, jelikož jsem na ni narazila skoro hned. Ta vypadala, jako by na ni někdo použil nějakou koktací kletbu. Chvíli jsem se z ní snažila vytáhnout co se děje... Navrhla, že půjdeme do altánku a tam mi řekla dost zajímavý věci. Pomalu se mi tim ani nechce špinit deník (ač už jsem si ho ušpinila horšíma větama, jménama a možná i opravdovou špínou...). Julie Artairovi vykecala to, co slíbila, že nikomu neřekne - že jsem se zamilovala... A to nejhorší? Oni se normálně líbali! Pěknej humus, co Deníku? Ne, tak jsem to úplně nemyslela... Kdyby se nestaly ty další věci, asi bych reagovala jinak, ale proč si kazit ten dokonalej den - 30. červenec 1999???

James Courtman... Ten samej kluk, o kterym jsem řekla, že je nejhezčí na škole. Jo, přesně ten. Pozval mě na večeři (i když bych tomu řikala spíš něco jako "rande s čokoládovym dortem" - samozřejmě ne doslova), dal mi úžasný dárky a narval mi špunty do uší (a to tvrdí, že by do LPOS nechtěl - ovšem kdyby tu sázku Annie vyhrála, neměl by na výběr...). Jo a James naprosto dokonale líbá... (Teď můžu jenom doufat, že si tenhle deník nikdo nikdy nepřečte...) 

A teď už bych možná měla jít spát - na jeden den se toho stalo až přehnaně moc...

Kapitola XLIX - UŽ TO ZAČÍNÁ...

Kolik může bejt hodin? Tři? Půl čtvrtý ráno? Nevim, netušim... Ale nějak nemůžu usnout. Možná bych se o to měla po miliontý pokusit, ale pro člověka, kterej vlastní obrovskou krabici (ač vlastně namíchaných) lektvarů, to neni tak důležitý. Určitě do sebe než vstanu něco naleju....

Začnu třeba "Ligou pro ochranu sov". Annie se pokoušela sehnat odznaky pro náš úžasnej spolek. Nemůžu uvěřit, že možná budeme v LPOS čtyři! No, moc dobře to nedopadlo... Má jenom jeden a ke všemu jakýsi jabko, což sovu se špuntama v uších zrovna dvakrát nereprezentuje... Psaly jsme paní profesorce Carrington, jestli by jen tak náhodou neznala nějakou užitečnou přeměnu. Prej znala a dneska by se měla objevit v Kotli!

Pak mám další novinku. Kristene už přijela a byla z toho dárku úplně nadšená. Nebo je aspoň dobrá herečka... Nevim, co to do mě vjelo, ale navrhla jsem jí rozjet nový pátrání. Rovnou jsem nadhodila podezřelý a tak můžeme kdykoliv začít...

Měsíc se s měsícem sešel a mě se znova naskytla ta příležitost, zahrát si "flašku" ve dvou - s Jamesem... Jasně, úplně postrádá smysl řikat tomu flaška, ale vzhledem k atmosféře je to prostě flaška ve dvou a hotovo. Takže... James se mi pokusí s těma soubojema pomoct. Ještě mě celkem uklidnil větou: "Zas tak zlý to snad nebude." No jo, kdyby takoví byli všichni lidi... Taky jsem mu zapomněla vyprávět pohádku na dobrou noc, dozvěděla jsem se, že bílou barvu pozná a pak jsem se z něj snažila vytáhnout nějakou informaci, kterou mi nechtěl říct... Od tý doby jsem ho neviděla, takže ještě furt nevim, co to bylo...

V sobotu se konalo Člověče nezlob se. Ukecala jsem Jenifer, aby se stala mym skvělym spoluhráčem. Nejdřiv to vypadalo, že úžasnej tým červenejch Nebelvíráků prohraje, pak se to výrazně zlepšilo a nakonec jsme skončily předposlední. Škoda, že jsme si nemohli nechat ty srandovní slamáky, který jsme měli na hlavě. Všichni dostali nějaký sladkosti, ten první tým (Sally s nějakym klukem) ještě k tomu pohár... Večer jsem prokecala s Julií Fox a s Amaiem... Až na historky o lezení do cizích kolejí se nic moc zajímavýho neřešilo.

Když už jsem u Jenifer... Je to fajn člověk. Od tý doby, co jsem se vrátila do Kotle s ní trávim prakticky všechen čas. Nemá tu Marry a já se vždycky k někomu jen tak náhodou přidám, takže tak. Vybrala, jsem si ji jako člověka, kterýmu je vhodný svěřit se. Nevim, možná jsem to neměla řikat nikomu, ale dost se mi ulevilo...

V pátek (nebo kdy) se v Kotli objevil dost divnej chlap. Furt po někom koukal a Jen napadlo, že jde po Annie. Ukázalo se, že nejspíš ne. Zmizel do Godriku, my o několik minut pozdějc za nim a už jsme ho nenašly. A kdo se tam objevil? Zase Septimus... Motal se kolem nás i když jsme vyrazily za Annie, jak ji pronásledoval ten zakuklenec. Jenifer někam zmizela a on šel celou dobu za mnou a tvářil se hrozně důležitě... Nakonec jsem Jen našla na hřbitově a toho chlápka jsme nikde neviděly...

A včera zas. Zase stál tam v patře a mě to nedalo a musela jsem se zamyslet... Koho by tak moh shánět? Napad mě jeden člověk, Jen s tim souhlasila a my se zase vydaly za nim - na Příčnou. Nikde nebyl. Jenifer ještě proběhla Obrtlou, ale prej nebyl ani tam... Ovšem jestli opravdu hledá tu osobu, kterou si myslim, řekla bych, že hledá špatně. V Kotli se pravděpodobně ukazovat nebude...

Nevim, kdo mě napráskal, že jsem šla do Příčný, ale najednou vedle mě stál Artair. A to jsem si naivně myslela, že s Jenifer budem pokračovat v pátrání... Upřímně jsem na něj moc náladu neměla a tak jsem se pokusila zmizet - marně. Připadalo mi hrozně blbý říct něco jako: "Hele, sorry, my musíme ještě něco s Jenifer vyřešit, teď na tebe nemám náladu." Navíc se Jen tvářila, že už je to dořešený... Možná to moh bejt zábavně strávenej večer, kdybych si vybrala jinou společnost. Ale ne, já radši šla pozorovat hvězdy k altánku. To jsem fakt dělat neměla. Loni jsme tam byly s Marry, vyprávěla mi něco o Jacobovi a byla hrozně smutná... Samozřejmě jsem si na to vzpomněla... A hlavou mi běhalo tisíce dalších myšleněk - na minulost, na budoucnost, jenom ne na přítomnost... Asi jsem si o to řekla svym chovánim sama, ale tenhle večer neskončil zrovna nejlíp...

Myslela jsem si, že v Kotli bude prázdno. Nebylo. Hned u prvního stolu seděl Artair, dole se zanedlouho objevil ten Sallyin parťák (možná i kluk) a přišla i dvojice ve složení Amai a jedna z těch Foxek - nevim, jak se jmenuje křestnim... Nic moc jsem neřešila, přemejšlela jsem a pak mě z přemejšlení probral nesnesitelnej hluk. Vypadalo to, že se tam několik lidí porvalo, což mě nijak nepřekvapuje... Na druhou stranu... Asi se budu muset poptat...

Za chvíli bude ráno. Nechce se mi vstávat - celkem se bojim, co se bude dít... Teď bych potřebovala nějakýho člověka, kterej je z tohohle děje úplně venku... Třeba Shyam? Jo, já vim, zní to trochu divně, nejsme zrovna skvělí kamarádi... Ale... Kdo ví, jak to všechno dopadne...

Kapitola XLVIII - BOJ, VRAŽDA A... MATT?!

Sice to neni taková doba, co jsem sem psala naposled, ale za těch několik dní, se stalo opravdu hodně věcí... 

V neděli jsem se vrátila do Kotle až k večeru a zvolila jsem radši poklidnější procházku po Příčný. Neměla jsem tam s kym jít - většinou se na takový akce vydávám s Davidem, ale ten den jsem ho ani neviděla... Potřebovala jsem zjistit ceny některejch věcí, který se chystám prodat a pořádně si prohlídnout novější zboží.

Když jsem se vrátila do Kotle, povedlo se mi porušit předsevzetí o tom, že se Jamesovi budu vyhejbat. Seděli tam s Annie a asi se dobře bavili, tak jsem se k nim přidala. Nelituju toho - jsem naopak ráda.

To, čeho ale lituju, je konverzace následujícího dne. Dusila jsem v sobě několik měsíců informaci (nebo spíš víc), o který jsem měla dojem, že ji prostě Jamesovi musim říct. Bohužel, asi jsem tak úplně neodhadla situaci - co je v tu chvíli vhodný řikat a co už ne. Připadala jsem si trochu trapně, když neodpovídal. Naštěstí přišla Annie a malinko atmosféru odlehčila odznakama "LIGY PRO OCHRANU SOV". Upřímně - nic tak špatnýho jsem neřekla.

Zní to neuvěřitelně, ale ještě ten den, jsme se zase vydali "za Marry". Tentokrát jsme s sebou vzali i Davida. Byla to taková rutina - cestování letaxem do nemocnice, do výtahu, čtvrtý patro a čekání na Farley. Nenapadlo by mě ovšem, že ta rutina bude oboustranná. Farley přišla, řekla nám, že Marry nemá návštěvy povolený a zase odešla... Nikdo z nás tří by tohle nečekal. 

Nějakou dobu jsme tam stáli. Postupně nás začli vyhazovat i zbylí dva lékouzelníci s tím, že ten první jde na svačinu a ta druhá (byla to nějaká ženská, i když si Jenifer myslí, že to byl chlap) nám vyhrožovala ochrankou. Mysleli jsme si, že si dělá srandu, celkem pohodlně čekali u dveří do oddělení a řešili, co bude dál. Možná jsem měla říct: "Půjdeme...", ale když jsem viděla Jen a Davida, jak tam chtěj za každou cenu, nešlo by to, ani kdybych chtěla. 

Po chvíli se objevil chlap jak hora, stál ve dveřích naproti mě (ano, inteligentně jsem si stoupla doprostřed) a něco nám řikal. Začínala jsem mít strach, ovšem dál jsem zůstávala stát. Pak se za nim cosi mihlo, rychle přibouch dveře, odtáh někam Jenifer a stoup si do výtahu tak "šikovně", že jsem se tam nenarvala za nima. David na mě počkal a co nejrychleji jsme se odletaxovali do Kotle.

Tam už byla pro zbytek lidí velká podívaná, jak ten chlap drží Jenifer za ruku, nadává jí, přiletaxujem se my a pak nás seřve všechny. Všichni na nás koukali, zahlídla jsem toho kluka, co mi tenkrát chtěl vymazat paměť a... Radši jsme zašli do tý hospody v Portsmucku, kde jsme strávili večer.

A další "akce". Prospala jsem celej následující den a když jsem se večer konečně vzbudila, čekalo mě menší překvapení. A to nejen v podobě Nicol Pellas, kterou jsem dlouho neviděla, ale hlavně... Jenifer byla v šoku. Venku pršelo, hřmělo, lítaly blesky a Jen asi... nevim, možná má strach z bouřky? Taky pořád opakovala něco o Marry. Že by toho na ni bylo moc? Ještě dneska z toho byla celá taková divná...

To nejhorší na závěr. Chytili E&G. Jo, jasně, to je samozřejmě dobře, jenže... V tom článku ve Věštci se psalo ještě něco. Annie i Nicol řikaly, že Matt odcestoval, ale ani jedna z nich mi nic víc neřekla. A co je ten problém? V novinách píšou, že Matt se podílel na vraždě! Když jsem to viděla, udělalo se mi špatně od žaludku. Vezme si moji krev, plánuje velký plány s Medovym rájem, muzeem, Famfrpálem a nakonec vraždí lidi? Asi bych to tak neřešila, možná bych těm novinářům ani nevěřila, ale ta krev...

Chtěla bych se zejtra ráno probudit s tim, že tyhle čtyři dny ještě nebyly a taky nikdy nebudou. Nebo že jsem ještě v Bradavicích, s Mattem jsem se nikdy nezačala bavit, nikdy nezačnu a nikdy mu nedám svoji krev. Tyhle prázdniny se nějak moc podezřele táhnou - snad milionkrát pomalejc, než hodina Dějin s Cavallerem...

Kapitola XLVII - LPOS

Takový nemehlo můžu bejt fakt jenom já... Taky koho by napadlo, psát uprostřed noci něco do deníku? No... Podařilo se mi propíchnout si ruku brkem, ale naštěstí ta rána byla mělká a už je to v pořádku. A teď jdu psát o všem, co se tenhle tejden stalo, jelikož toho bylo opravdu hodně...

Asi začnu nadpisem. V pondělí jsme s Annie, Jamesem a Sus seděli v Kotli a řešilo se, jestli James mluví ze spaní. Annie si myslela, že by se to mohla dozvědět od jeho sovy, ale James se netajil tim, že jí dává špunty do uší a to dost drastickym způsobem...

Druhej den Annie navrhla, že si z něj vystřelíme. Vymyslela si dopis z LIGY PRO OCHRANU SOV a nechala mě, ať se na tom činu podílim taky. James byl na brigádě a my jsme byly s naším dílem hotovy několik minut před tim, než ta brigáda skončila. Teda, nenapadlo by mě, že mě James tak rychle prokoukne. Díky zapírání to ale nakonec řešil s Annie, což bylo dobře...

Konečně mi přišla objednávka od Malkinový. Bohužel, nebylo to v zrovna nejlepší chvíli. Nějaká neodbytně vypadající sova si představovala, že jí hodim peníze a bude zase moct letět... Jenže kde vzít 6 Galeonů? Světe div se, James mi tuhletu sumu půjčil. Už jsem to zvládla vyrybařit a vrátit mu to, jenže on si představuje úroky jinak, než něco přes Galeon navíc... Hm... Původně jsem za nim chtěla jít s prosbou, ale kvůli vlastní hlouposti se mu budu snad radši vyhejbat.

Začla jsem se víc bavit s Jenifer. Možná proto, že tu nikdo jinej neni, nebo možná proto, že jsem na ni za ty dva roky změnila názor. Je hrozně fajn a nechápu, jak jsem si někdy mohla myslet něco jinýho... Podpořila mě při tom incidentu "Matt a krev" (mimochodem, psala jsem mu a ještě mi neodpověděl), povzbudila Annie, když ji pronásledoval nějakej zakuklenec a zrovna dneska jsme šly špehovat Jamese, místo čehož jsme skončily ve vodě... Prostě byla sranda...

A to nejdůležitější... Byly jsme "za Marry" u Munga. Teda jednou tam byli jenom Jen a James, ale na protest jsme se dneska rozhodly, že se tam vydáme znova (tentokrát bez Jamese). Trochu jsme se chytly s personálem, což byl ale účel. Od začátku máme cíl jasnej: Chodit tam každej den a vytočit tu ženskou co nejvíc to půjde...

Teď už jdu spát - mám za sebou náročnej tejden a večerní chození po Příčný s Davidem. Objevili jsme hromadu novejch obchodů, ale jsou trochu předražený a pro člověka, co má jenom několik Srpců a ještě bude muset splácet úroky jinak, než penězma...

Ještě by mě zajímala jedna věc... Kde je vlastně Artair?

Kapitola XLVI - KRVÍ PROTKANÁ NOC

Z indigově modré oblohy zářil bledý měsíc a do jinak tmavého města vrhal trochu stříbrného světla. Ve většině přímořsky vypadajících domečků se už několik hodin nesvítilo. Jen v jednom obrovském domě na kraji Florencie, se ani dlouho po půlnoci, v jednom okně nepřestával odrážet plamínek dosud zapálené svíčky.

Na posteli ležela černě oděná dívka, která vypadala, jako by už několik nocí nespala. Pokojem se rozléhaly melodie tvrdšího rocku. Pocházely z kazeťáku, jejž dívce darovala mudlovská sousedka asi před třemi lety. Pod rukama měla jakýsi deník a kolem postele bylo rozházeno několik tuctů zmačkaných listů papíru.

"Za ten necelej rok, co jsem nebyla doma, se stalo opravdu hodně věcí. Zvláštní... Proč vlastně nejezdim domů o Vánocích? No, to je teď jedno... V květnu mi umřela babička Margherita, nedávno se teta Francesca vdala za nějakýho Němce a mamka leží u Munga... Mohla bych se tu teď začít dopodrobna rozepisovat o tom, co jsem skoro měsíc doma dělala, ale myslim, že už jsem se v těch myšlenkách topila hodně dlouho.

Mimo tradiční návštěvy Itálie, jsem s tetou a strejdou strávila nějakou dobu v jejich domě kousek od Londýna. Trochu jsem jim pomáhala s dozařizovánim a musim uznat, že to tam maj moc pěkný. Taky mě vzali na výlet do Skotska - je to hezká část Británie...

Než se zase vrátim mezi spolužáky do Kotle, strávim několik dní ve Florencii. Nevim, nějak to tu nemám ráda (a ten "adventní" kalendář, na kterym si prababička odpočítává datum smrti, to nedělá). Hlavně mi chyběj kamarádi...

Co když už se někteří v září do Bradavic nevrátěj? Možná jsem naivní, ale takovejch lidí co šli na jinou školu je... Například sestra Nicol Pellas. Je někde... v Americe? Z vyprávění se člověk dozví hromadu věcí...

Nikdy jsem sem nepsala všechno a taky nikdy nebudu. Kdykoliv si to kdokoliv může přečíst. Teoreticky... Ale... Asi jsem sem nenapsala dost důležitou věc (a překvapivě ani nenapíšu). Nebo důležitou... Jak často píšu o Davidovi? Hm? Dřív - někdy v prváku - mi celkem lez na nervy. Jenže pak přišel nějakej takovej zlom. Bylo to až koncem loňskejch prázdnin, kdy jsme spolu zase začli vycházet - nejspíš díky Marry... A během druháku jsem zjistila, že je fajn kámoš. Od blbnutí na koleji, přes chození po hradu po večerce až k tomu, že mi vlastně nikdy nic neproved. Chtěla bych mu to nějak vrátit, což asi nebude tak jednoduchý...

Co asi dělá Marry? Trpí pod nadvládou nějaký Farley? A co třeba Kristene? Vymejšlí tucet dalších plánů? Nebo James? Nenapadá mě nic... A Jenifer? Julie Fox? Jul Jameson?... Profesor Alert? Míchá nějaký lektvary na zlobivý děti, aby je měl čim krmit, až budou zavřený u něj v kabinetu? Ne, to asi ne (ale kdo ví)... Radši nechci vědět, co dělá třeba Lou. Mimochodem, ze žvejkačkovejch barev se dala na černo modrou a obarvila si vlasy na černo...

Fajn a co dělá Artair? Sedí doma u okna a kouká někam do někam? Nevěřim tomu, podle mě má lepší věci na práci. Ale stejská se mi po něm...

Uvědomila jsem si, že s mym talentem na souboje musim něco udělat. Sice nejsou životně důležitý, ale nechci vypadat tak nemotorně, když si s někym ten souboj dám. Přesně vim, za kym se vydám s prosbou o pomoc. Existuje asi jeden jedinej člověk, kterej mi pomoh nejen s kouzlenim a nikdy se mi za moje neschopnosti nesmál."

Na nedaleké kostelní věži právě odbila třetí hodina. Svíčka pomalu dohořívá, kazeta se přehrává už poněkolikáté dokola... Měsíc svítí přímo do okna ložnice a vrhá po zdech strašidelné stíny...

"Měla bych někdy napsat Mattovi. Možná to bude znít neuvěřitelně směšně, po tom, co jsem s nim několik posledních měsíců trávila tolik času a brala ho jako někoho, komu se dá věřit, ale... Jak to vlastně bylo tenkrát s tou krví? Potřebuje ji prej pro nějaký studium lékouzelnictví či k čemu? A neni to blbost? Nemoh by jen tak čirou náhodou použít svoji krev? Asi už nemá smysl zabejvat se tim, jenže k čemu všemu se dá tahle červená tekutina využít? Nějaký rituály? Lektvary? Něco spojenýho s dotyčnym člověkem? Nebezpečnýho? Mám strach..."

Červený brk naposledy zaskřípal, hlava jí spadla na černý klobouk a dívka usnula. Měsíc už díky velkému černému mraku nebyl vidět. Po několika minutách dohořela i svíčka a jediným zdrojem světla se tak staly hvězdy třpytící se na teď už černé obloze. Temnou atmosféru dokreslovaly nejen tóny linoucí se z kazeťáku, ale především kapky krve na pergamenu...