Ještě, že existuje lektvar na duševní posílení. Ještě, že jsem schopná ho uvařit. Ještě, že jsem na něj měla přísady. Ještě, že mi James půjčil učebnici ze třeťáku. Ještě, že Marry napadlo nějakej lektvar použít. A ještě, že se snad nikomu nic nestalo...
No, prostě... Konečně mě jednou David dokope k tomu, abych napsala tu esej na dějiny, ale díky jeho šestýmu smyslu to stejně nedopíšu... Navrh, že půjde do kuchyně pro něco k jídlu a když se nevracel skoro půl hodiny, začínalo nám bejt divný, kde je. Nakonec přines nejen jídlo, ale i zprávu, že v Mrzimoru hořelo. To na mě bylo moc. Evidentně nikdo další s lidma z Mrzimoru nekamarádí. A nebo jsem to trochu přeháněla? Je mi z toho blbě až do teď. Artaira jsem od pondělí neviděla, takže si nemůžu bejt jistá, jestli se mu třeba něco nestalo.
Nechápu, jak je to možný, ale ať se mě snažil kdokoliv ujistit, že jsou všichni v pořádku, nebrala jsem je vážně. Ovšem když to řek Matt, docela jsem se uklidnila. Zatim jsem se ještě nesetkala se situací, kdy by neměl pravdu. Takže doufám, že ji měl i tentokrát...
V podstatě dělám každej den furt to samý. Ráno jdu na snídani, pak se stavim zalejt ve skleníku kytky (nejen sobě, ale i Artairovi) a nakonec tak jako tak skončim ve spolce. Už mě takovej způsob trávení času začíná trochu hodně nudit, ale nakonec se mi povedlo potkat nějaký lidi.
Třeba Jamese jsem nutně potřebovala sehnat už hodně dlouho. Ku podivu se mi to povedlo. Řekla jsem mu to tak jak to je, že je to součástí plánu a on se netvářil zrovna dvakrát nadšeně. Ostatně se mu nedivim. Taky to byl on, kdo mi půjčil svoji učebnici na lektvary a jsem mu za to opravdu vděčná.
Opět jsem si hodně povídala s Mattem. Stává se mi často skoro furt, že nepotkávám nikoho jinýho ani u snídaně, ani u oběda, ani u večeře a dokonce ani ve spolce, než jeho. Ostatně, neni divu, jelikož (jak on sám poznamenal) spolka je vždycky plná - podle mě přeplněná až k prasknutí. Skoro se bojim, co budu dělat přístí rok, až budu bezvýznamně sedět na koleji a žádnej Matthew Black, kterej by taky neměl co na práci, se tam neobjeví. Je škoda, že už letos končí.
Ale to neni důvod, proč to sem píšu. Myslim, že mu můžu říct hodně věcí. Věřim, že to nebude nikde vykládat. Vyprávěla jsem mu o všem možnym - od Artaira až po Eama... Potřebovala jsem někomu říct pravdu. Někomu mimo Artaira a Lou. Sice to okolí zakopalo pod koberec, ale i po tři čtvrtě roce mě nepřestalo tížit to, že jsem lhala Marry...
Tady to ale nekončí. Matt buď umí číst myšlenky, má šestej smysl, špehoval pod zastírákem ve spolce a nebo prostě ostatní viděj všechno jinak, trochu přibarveně. Má dojem, že to, co je mezi mnou a Jamesem neni jen kamarádství, aspoň z jeho strany. Nikdy nepochopim, jak na to přišel. Nebyl ani u tý flašky, kdy James řikal, že si rozumíme, ani u tý druhý, kdy řikal *začmáráno*... Co si o tom mám myslet? Jestli to tak vidí víc lidí Matt neni první, kdo to tak vidí - a pak se divim, že jsem byla na seznamu obviněných...
No, ještě dopsat eseje. procvičit kouzla a v pondělí na zkoušku z Přeměňování...
Žádné komentáře:
Okomentovat