Uvědomte si prosím, že vaše RP postava toto nikdy nečetla, takže informace odsud prostě nevíte, dokud si je RP nezjistíte :)

pondělí 23. května 2016

Kapitola LXXX - SELHÁNÍ

Strach, nervozita, vyčerpanost, selhání a... Manolus došel, takže taky depka. Je to zajímavý. Tyhlety zimy v Bradavicích jsou horší a horší a horší a ještě horší... Jednou hoří les, jednou famfrpálový hřiště... Prostě nic pozitivního. A ještě ke všemu - na krku mám nejen NKÚ, ale ještě pořád i dodělávání těch zkoušek.

Přiznávám se, i přes tohle všechno, školu neuvěřitelně flákám. V pondělí jsem si přispala tak, že jsem prej přišla o hodinu s bubákem. Na jednu stranu jsem ráda, ale na tu druhou... Takhle vůbec nebudu připravená, až jednou třeba na nějakýho bubáka narazim. Jak se s nim vůbec vypořádám? A v co se promění? No a to nejzajímavější... Jak vypadali bubáci mejch spolužáků?

Bubáci nebubáci, strávila jsem místo toho nějakou tu chvilku s Annie. Chtěla jsem se zašít v prefektský koupelně (protože tam žádnej Art s... kymkoliv bejt nemoh, tak co) a trochu se tam i ohřát, je tam celkem teplo. Jenže pak se moje LPOSácká kolegyně objevila - na první pohled podvyživená, unavená, celá taková divná. A už to jelo. Nejhorší konverzace, kterou jsem s Annie zažila. O čem že jsme se to bavily? Já ani nevim, nejspíš nic se strukturou. Furt chtěla odcházet, pak jsem ji překecala, ať nechodí, a pak jsme se stejně rozloučily... 

Jak tak nad tim přemejšlim, jediná hodina, která byla, jsou formule. S Thorinsonem. Teda spíš s někym, kdo tak jenom vypadal, rozhodně se tak nechoval. Když řek, že nemá smysl, abychom tam seděli bez sešitů, měla jsem sto chutí bejt na něj drzá, ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslela - stejně by to k ničemu dobrýmu nevedlo. A tak jsem se poslušně zvedla a odešla trucovat...

Za zmínku rozhodně stojí ten Amaiův trest. Ano, konečně jsem mu ho zadala. Esej na 45 stran, odevzdat o Valentýnu. A myslim si, že jsem, v rámci mejch možností, vymyslela i normální téma - jak se chovat k mladšim. Dneska Už někdy dřív mi ji Amai odevzdal. Na 19 stran s tim, že mu mám dát kdyžtak dodatečnou esej. Aha. Vůbec jsem nevěděla, co s nim mám udělat. Dokopat ho rovnou k Senter, když má ještě pár dní čas? Moc tvrdý. Vrátit mu to? Odmítal ji dopisovat. Dát mu tu dodatečnou? Nakonec jsem to udělala. Ale ne, nikdo si nebude určovat pravidla, jak bude psát tresty, takže hezky na 60 stran a... To prostě řek, že jsem se snad zbláznila a půjde si stěžovat. Já mu šanci dala. A asi nejen jednu. Kdybych celej ten případ nechala řešit Senter hned, určitě by nevyváz s esejí na 45 stran. Ale ne, já jsem ta, v hloubi duše, hodná prefektka.

Chtěla jsem bejt zlá, mít nad všema moc a konečně využít sílu odznaku a rozkazovat jim. Přísně. Za každý chození po večerce trest. Jenže už během prvních pár dní jsem si uvědomila, že takhle to asi nefunguje. Všechno, co jsem chtěla dělat, je možný nejen teoreticky, ale i prakticky. Akorát... Takhle se prostě člověk chovat nemůže. Pořád jsou tu lidi, který si chci udržet jako kamarády. Marry, Jen... 

Aby toho ale nebylo málo, k večeru jsem vylezla ze svý celodenní zašívárny (Divadelního klubu, od kterýho mám jako jedinej student na hradě klíče) a z věže nad klubem lektvarů jsem viděla kouř. Netrvalo dlouho a už se školou nes rozhlas, že hoří hřiště. No co jsem tak chtěla dělat? Jo, běžela jsem tam jak největší hrdinka světa, mezi kouřem jsem matně viděla nějaký lidi... Ale to už mě někdo chyt za ruku a já poznala Jamese. Pak zas někam odběh, byl tam strašnej zmatek. Chtěla jsem jít blíž a zkusit ten požár uhasit, jenže na mě chtěla zaútočit nějaká potvora, která nejspíš to hřiště zapálila, a kdyby mě James nestrh, kdo ví, co by se stalo. Ne, hasit hřiště asi nebude jako vysoušet ošetřovnu. 

Utekla jsem. Zbaběle jsem zdrhla na kolej a seděla. Co když se někomu něco stane? Něco fakt vážnýho? Popáleniny vyššího stupně, uhořelá končetina, zaútočí na ně ten tvor, šlápnou někam špatně, až se dostanou dovnitř toho polorozpadlýho hřiště... Hlavně se snad nestane nic Jamesovi, to bych asi nerozdejchala... Jedinej člověk, kterýmu jsem to celý vyklopila byla Jen. Akorát... To ona se už pár dní trápí a já jí nijak nepomohla... Vim, je to se mnou horší a horší, ale zejtra uvařim Manolus a třeba bude líp...

Žádné komentáře:

Okomentovat