Kapitola LXXVIX - PREFEKT PORUŠUJÍCÍ MORÁLNÍ ZÁSADY

Každej den jako kdyby se přetrhla nějaká ta nitka tvořící pouta s jinejma lidma. Jako kdyby nic nemělo trvat věčně (nebo aspoň do smrti). Bylo by smutný ohlížet se za tim všim zrovna o Vánocích - jenže ono je to bohužel aktuálnější než dárky...

Po roce se opět konala návštěva Prasinek. Těšila jsem se tam víc než poprvý - snad díky nějakýmu šestýmu smyslu? Kdo ví. Každopádně... James, Marry, Jen, Annie nebo kdokoliv jinej známej nikde. Fowlerka měla strašnej problém pustit mě, ač po mně loni to potvrzení znova nechtěla. Nakonec jsem ji nějak ukecala, a tak se mi povedlo dostat za bránu školy. Sníh, mráz, divný lidi, furt ty stejný obchody... Ale pak jsem si vzpomněla na Medovej ráj. Ne, ze začátku mi to přišlo neuvěřitelný, ale opravdu tam prodával Matt. Vypadal spokojeně, usmíval se, proved mě po obchodě, trochu jsme pokecali a právě během rozhovoru mi to došlo. Nejspíš nebyl v pohodě vůbec. No po pravdě - kdy se Matt, za tu dobu, co ho znám, usmíval? Jednou? Dvakrát? Taky z něj pár informací, který moc pozitivně nezněly, vypadlo. Ještě jsme se viděli na vánočních trzích... A co si zpětně vyčítám? Asi jsem mu mohla zkusit nabídnout pomoc. Jako správná kamarádka. Přesně tak, považuju se za kamarádku Matta Blacka. Jenom doufám, že nemám moc špatný dojmy.

Přestala jsem se v roli prefektky vyžívat tolik. Možná kvůli Mattovi, možná kvůli tomu, že mě lidi nemaj rádi, možná kvůli Vánocům nebo strachu z... no z otěhotnění (ale naštěstí už je to v pohodě). Jenže to bych nebyla já. Za pár dní už se to prostě nedalo vydržet, ať byla nedávná zkušenost jakákoliv. Na tyhle zážitky prostě moc věcí nemá. Zvlášť s jistotou, že tentokrát se bát nemusim. A abych o  Jamesovi napsala i něco jinýho... Naprosto neomluvitelně porušuje základní morální zásady! Koukat mi pod sukni pod zastírákem uprostřed chodby, shodit příbor při štědrovečerní večeři na zem, aby se mi moh kouknout pod sukni... Radši bych asi měla pomlčet (však on by věděl, proč), ale tohleto... No to je prostě nemožný! Hlavně, že si před tim náramně popovídal s Priorkou, jo. A pak dělá, jako by nic. I když, nemám mu co vyčítat - klobouk nechal kloboukem (ač se netvářil moc nadšeně), dal mi k Vánocům moc pěkný šaty, skvěle... líbá a je prostě celej úžasnej. Jo a abych nekecala - on ať si mi pod sukni klidně kouká, i kdyby to bylo hrubý porušování školního řádu.

Ježiši, málem bych zapomněla... V úterý byla numerologie a Senter asi nebylo tak úplně dobře. Teda... spíš jí bylo fakt blbě, několikrát málem spadla. Pak ji James odved na ošetřovnu, no. Nešla jsem s nima, jelikož mě čekalo ještě jasnovidectví (a s nim i pochybná zkouška).

A teď ten poslední bod zápisu. Annie a... Marry. Jo, přesně tak, tyhle dvě. Annie na mě čekala před kolejí s dárkem, ve kterym byl i balíček pro Jamese. Jsem zvědavá, co na členskej odznak LPOSu poví, ale nemá přece Annie posílat sošku sovy se špuntama v uších! Potom se Annie vypařila a já se vydala zpátky do spolky za Jen. Všechno mohlo bejt v pohodě, kdyby mi po chvíli nezmizela taky. Následovala nekonečná nuda. Po večerce jsem se vydala hlídkovat a nepotkala nikoho jinýho než Marry s Annie, obě v nejlepší náladě. Nechtělo se mi k tomu nic řikat, tohle na mě prostě bylo nějak moc. Z Marry pak vypadla dost ironicky znějící věta, že já jsem přece pro každou špatnost... Áha. Stačilo. Už před nějakou dobou jsem si všimla, že se s Marry moc nebavíme, ale nedokážu, a ani nechci, si přiznat, že se naše kamarádství nejspíš pomalu rozpadá. Celý mi to přišlo jako největší rána Vánoc. Už na to nějak nemám, jsem špatná prefektka, i když mě Jen přesvědčovala o opaku.

Že bych šáhla po tý lahvičce s oranžovou tekutinou a... Ne, nebudu řešit problémy alkoholem, to nikam nevede.