Kapitola LXXVI - NEPOSLUŠNÍ NEBELVÍRÁCI

Jestli dneska usnu, bude to zázrak. A jestli se ráno vykopu z postele, bude to ještě větší zázrak. Člověk by si řek, že tenhle rok se stane jenom dalšim nudnym rokem v Bradavicích. Třeba taky jo. Každopádně, mám za sebou teprve prvních pár dní, a už se toho stalo opravdu hodně. Kde jsem vlastně skončila?

Jo, provázení prvaček po škole. Ráno po mně překvapivě chtěly odvíst na snídani, potom jsem je odvedla zase zpátky na kolej, že počkáme určitou dobu, pokud nepřijdou profesoři a pak je tu provedu. Minuty plynuly, už se ten jistej čas pomalu blížil, a James ani Shyam nikde. Naštěstí se objevil Thorinson, po kterym ještě několik lidí něco chtělo. A světe, div se, mezitim bylo moje několikaměsíční přání vyslyšeno - James najednou stál ve dveřích, za chvíli už seděl u stolu, a dokonce mi přistála pusa na tváři. Kdyby tam nebyl Thorinson (ty prvačky by mi asi nevadily), nezůstalo by to u polibku na tvář. James za tu dobu, co jsme se neviděli, tak trochu... vyrost? Vyspěl? Já nevim, jak je to vhodný slovo. Ale chová se furt stejně. Takže abych to tak shrnula - provádět s nim prváky po hradě, bylo prostě něco, o čem jsem si mohla ještě v noci nechat jenom zdát.

O několik minut pozdějc jsme už procházeli chodby hradu a strávili jsme tim dohromady celý odpoledne. Jsem si téměř stoprocentně jistá, že nebejt tam ten můj skvělej kluk, sama bych ty prváky nezvládla. Skoro celou dobu mluvil on (taky jsem mu to na začátku nabídla), připadalo mi, že ani po zdolání několika pater nepřestává používat různejch vtipů a ironie (kabinet Blackburnů byl jenom začátek) a tak jsme došli až na pozemky. Cestou jsme vlastně ještě stihli potkat Annie, projít tajnou chodbou, ztratit jednu prvačku, dojít do kuchyně a zavzpomínat si na zážitky před kabinetem Filche. Samozřejmě tam ještě pořád nějakej nepořádek z hnojůvky byl - kdo ví, jestli se jedná o ten asi tři roky starej. Abych se vrátila k zastávce na pozemcích - tady si James neodpustil největší proslov, jakej jsem od něj kdy slyšela. Ne Deníku, tentokrát v tom žádná ironie neni. Zapovězenej les, úrazy v něm a Nebelvír, to bohužel prostě patří dohromady. Snad se žádná z těch nicnetušících prvaček po večerce nevydá právě na to místo, kde jeden Nebelvírčan přišel o život, jiný utrpěli újmu na zdraví a ty další je zachraňovali...

Na kolej jsme se vrátili až kolem večerky. Konečně to pro ten den skončilo, všechny ty povinnosti... Omyl. Ve chvíli, kdy mi James podával kytku, jsem si myslela, že už nás nechaj všichni bejt, vždyť jsme se takovou dobu neviděli... Na koleji zase dělal problémy David. Hned první den jsem byla rozhodnutá dát mu ten trest, ale asi těžko to můžu udělat, když přede mnou jenom utíká. Ještě tak zbaběle - pod zastírákem. Takže to dopadlo tak, že se James pokoušel Davidovi domluvit. Nepovedlo se mu to, to je na tom to nejsmutnější.

Další den jsem na to všechno zase zůstala sama. Před obědem jsme měli lektvary s novym profesorem - to už je pátej za tu dobu, co v Bradavicích studuju.  Přijde mi takovej zvláštní, ale hodnej, v neděli si k němu půjdu dodělat zkoušku. Během oběda se konala schůze studentský rady (což znamená prefektů a primusů). Profesorka Senter nám dala klíče, ukázala místnost, kde se můžeme sházet a řekla heslo od prefektský koupelny. Na tu jsem se taky co nejdřiv po obědě byla podívat. Je to tam úplně jiný než loni. Samej zlatej kohoutek, na každym jinej kámen, ručníky, křesílka, všude mramorová podlaha... A hlavně tam moc lidí nesmí, takže bych tam mohla trávit docela dost času.

Teď ještě jedno věčný téma - David. Znova jsem se ho pokusila zastavit, znova se mi to nepovedlo, a tak jsem se vydala za Senter. K mojí smůle tam nebyla, takže jsem se rozhodla odejít na kolej a moc to neřešit. Jenže tam byl Thorinson. Co bych mohla udělat jinýho, než si stěžovat? Taky nevim. Potom jsem šla hlídat vchod na kolej a mezitim přišla Alice. No že neuhádneš, koho vedla? Jasně, Davida. Nejspíš byl za ní na ošetřovně. Ale i tak, prostě ho dovedla na kolej, aby šel spát. Zanedlouho se tam objevila i Hazel. Poslechly jsme si Aliciny rady ohledně toho, jak někoho chytit. David pořád chodil ven pod zastírákem, až přišel i Thorinson, sed si před obraz a čekal, dokud se David neobjevil, doslova. Choval se dost drze, takže jsem se divila, že se Thorinson rozhod jenom poslat Buclatou dámu na párty do třetího patra. Ani nevim jak to dořešili, šla jsem radši spát.

Ráno mě však čekalo další příjemný překvapení, tak jako ty předešlý dny. Buclatá dáma si tu pařbu trochu protáhla. Nevadilo mi to, dokud jsem na to nepřišla. Postupně bylo totiž před obrazem víc a víc studentů a zřejmě čekali, že to vyřešim - mám přece ten odznak a je tak všechno na mně. Senter nikde, Thorinson nikde, tak jsem zaklepala na první kabinet od koleje (dobře, Moonstonea teď nepočítám) a nějaká profesorka Thorinsona zavolala. Nakonec jsme se Buclatý dámy dočkali, ale nebyla jsem z toho celýho moc nadšená.

Po obědě jsem se rozhodla jít na drakologii, tajná chodba byla zablokovaná. Samozřejmě mě to naštvalo. Jako by na mě ty problémy číhaly na každym rohu. Večer jsem si proto musela zlepšit náladu procházkou po hradě. Prolezla jsem několik tajných místností, prošla ty nejzašitější kouty hradu, a až v klubu lektvarů mě čekalo moc milý překvapení - David s Maxem vařící lektvar. Poslala jsem je na kolej, i když mám pocit, že to stejně nebrali moc vážně. Maxe jsem tam dokonce chtěla odvíst, ale cestou se začal míchat mezi mě a Jamese, tak jsem ho tak nějak nechala zmizet. Prošla jsem ještě hrad, nikdo nikde nebyl (mimo tý zajímavý primusky, která má za mazlíčka nějaký podivný oranžový stvoření).

Tim to pro mě ještě neskončilo. Původně příjemnej večer na koleji se změnil v moji nejhorší noční můru. Nikdy jsem se těhlech hádek moc výrazně neúčastnila, jenže teď to bylo jiný. Údajně tam po sobě všichni kouzlili, David si prej začal, překřikovali se, každej musel říct svůj nejchytřejší názor... Až už mě to všechno přestalo bavit. Takhle jsem si za celý ty čtyři roky ještě nezanadávala. Holkám jsem se snažila vnutit ještě nějaký kecy, ale ignorovaly mě. No co už, pokusim se nějak rozumě domluvit Davidovi. Chvíli jsem ho poslouchala, až přišla Marry. Byla to víc jak hodina po večerce a ona si přijde s výmluvou, že nějaký Emily bylo špatně?! A to jí to mám jako věřit?! Dovršila to oslovovánim "Bručounku" a tim, jak mě odtáhla na chodbu. Asi se mě snažila uklidnit, ale nepovedlo se jí to. Neměla jsem v plánu se jí zpovídat, ona by to stejně nemohla pochopit. Taky jsem loni nechápala, když se James choval tak, jak se choval. Teď už to chápu.

Jestli se podobný věci budou dít každej den, moje psychika to asi dlouho nevydrží. No, psala jsem to dlouho, za chvíli budu muset vstát. Snad to nebude jenom další den plnej řešení nějakejch problémů...