Prázdniny... Po tom náročnym školnim roce jsou konečně tady. Nakonec jsme tu soutěž o body vyhráli, spolu s Jamesem. On si vybral spisovatelskou sadu. Věřim, že ji určitě hodně využije, už v ní má několik básniček. Já jsem se pořád rozhodovala mezi astronomickou sadou a sadou s lektvarovym sklem. Do teď si nejsem jistá, co by se mi líbilo víc, ale je pravda, že ty různý nádoby rozhodně líp využiju. Ale času na rozhodování mám ještě dost, teď už něco k prázdninám...
Do Kotle jsem přijela dýl než většina ostatních lidí. Všechny pokoje vepředu už byly zabraný, takže nás brigádnice chtěla ubytovat až někde vzadu v prvnim patře. Mně se nějakym záhadnym způsobem povedlo nacpat se na pokoj k Jamesovi - bez jeho přítomnosti. Je to prostě jasný, když člověk řekne, že je s někym příbuznej, vždycky to zabere.
Prvních několik dní se mi plete dohromady. Hodně jsem rybařila (a vydělala si tak možná maximálně 5 galeonů?), prošli jsme s Jamesem Příčnou, pak jsem se taky procházela po Londýně (kde neni mimo cedulí: "Mimo provoz." nic novýho), prozkoumala jsem Godrikův Důl, kousek Portsmucku, nakoupila jsem několik věcí na Příčný... No prostě toho bylo fakt hodně.
Ve středu ráno jsem měla opravdu špatnou náladu. V noci jsem měla jednu z nejhorších nočních můr, který se mi kdy zdály. Chvíli jsme s Marry seděly v Kotli a pak jsem se vydala na Příčnou. Ještě jsem ani nedošla moc daleko, zhruba někam k tý růžový čajovně, a už jsem se chtěla vrátit zpátky. Stála tam Nayer, ta otravná havraspárská holka, a s ní zhruba 20letej kluk s dlouhejma červenejma vlasama, kterýho jsem okamžitě poznala. Byl to Matt. Už jsem se dávno smířila s tim, že ho nikdy neuvidim, i když to bylo opravdu těžký. A on tam stál a povídal si s otravnou prvačkou. Jelikož jsem vůbec nevěděla co od něj čekat, pokusila jsem se rychle vytratit - marně, stejně si mě všimnul.
Když pak přišel do Kotle, okamžitě se k němu nahrnuli lidi. Nejdřiv Amai, pak James a potom jsem se odhodlala i já. Člověk nikdy neví, co od lidí jako je Matt čekat. Měl narážku ve smyslu, jestli se mu už nevyhejbám... Vyprávěl nám co se za ten rok stalo, jak se nešťastnou náhodou do něčeho zaplet a pak ho snad unesli... A že je nevinnej. Otázkou zůstává, jestli mu to věřit. Koupil nám džus a pak se vytratil (nejen díky Nayer, ale i díky nějakejm brigádnicim).
Tu krev jsme samozřejmě pozdějc probrali. Tvrdí, že se s ní nikdy nic nedělo. Dobře, tohle mu věřim. Vlastně ani jinou možnost nemám, jelikož kdybych mu nevěřila, asi bych se z toho dlouhýho zamyšlení nikdy nedostala. Pak mi vyprávěl příběh a všechno se najednou zdálo bejt fajn. Jako kdyby z ničeho nic byly všechny pochybnosti někde pryč. Včera jsme si dokonce povídali úplně normálně. Došlo na různý témata, třeba i na sušenky. A pak najednou Matt odešel. Něco se tam řešilo, všimla jsem si zase tý Nayer a pak ještě jednoho kluka, o kterym jsem pozdějc zjistila, že je taky Matt, Matt Mason.
Ani nevim jak se to povedlo, ale postupně si ke mně přisedlo několik lidí - Marry, Matt Black, již zmíněnej Matt Mason, pak ještě ten Vymazávač pamětí, Darius a Ay, kterou znám z loňska. No dobře, ten Darius asi nemá ani ponětí jak vymazat paměť (dokonce na to působí až moc pohodově), ale moc dobře si ten zážitek pamatuju. Potom jsme hráli flašku. Bylo to dost zvláštní, jelikož víc než polovinu těch lidí jsem včera večer teprve poznala a hlavně jsou mnohem starší. Ale na druhou stranu jsem se opravdu bavila. Dalo by se to pojmout jako takový seznámení. Možná. Padlo hodně zajímavejch otázek a několik úkolů, který už tolik originální nebyly. Přiznávám se, připadala jsem si dost blbě, když jsem měla Mattovi Blackovi dát pusu na tvář, ale horší by bylo, kdyby se nevykecal z pusy na pusu...
Radši už to ukončim, za chvíli je ráno a měla bych se ještě trochu prospat.
Ve středu ráno jsem měla opravdu špatnou náladu. V noci jsem měla jednu z nejhorších nočních můr, který se mi kdy zdály. Chvíli jsme s Marry seděly v Kotli a pak jsem se vydala na Příčnou. Ještě jsem ani nedošla moc daleko, zhruba někam k tý růžový čajovně, a už jsem se chtěla vrátit zpátky. Stála tam Nayer, ta otravná havraspárská holka, a s ní zhruba 20letej kluk s dlouhejma červenejma vlasama, kterýho jsem okamžitě poznala. Byl to Matt. Už jsem se dávno smířila s tim, že ho nikdy neuvidim, i když to bylo opravdu těžký. A on tam stál a povídal si s otravnou prvačkou. Jelikož jsem vůbec nevěděla co od něj čekat, pokusila jsem se rychle vytratit - marně, stejně si mě všimnul.
Když pak přišel do Kotle, okamžitě se k němu nahrnuli lidi. Nejdřiv Amai, pak James a potom jsem se odhodlala i já. Člověk nikdy neví, co od lidí jako je Matt čekat. Měl narážku ve smyslu, jestli se mu už nevyhejbám... Vyprávěl nám co se za ten rok stalo, jak se nešťastnou náhodou do něčeho zaplet a pak ho snad unesli... A že je nevinnej. Otázkou zůstává, jestli mu to věřit. Koupil nám džus a pak se vytratil (nejen díky Nayer, ale i díky nějakejm brigádnicim).
Tu krev jsme samozřejmě pozdějc probrali. Tvrdí, že se s ní nikdy nic nedělo. Dobře, tohle mu věřim. Vlastně ani jinou možnost nemám, jelikož kdybych mu nevěřila, asi bych se z toho dlouhýho zamyšlení nikdy nedostala. Pak mi vyprávěl příběh a všechno se najednou zdálo bejt fajn. Jako kdyby z ničeho nic byly všechny pochybnosti někde pryč. Včera jsme si dokonce povídali úplně normálně. Došlo na různý témata, třeba i na sušenky. A pak najednou Matt odešel. Něco se tam řešilo, všimla jsem si zase tý Nayer a pak ještě jednoho kluka, o kterym jsem pozdějc zjistila, že je taky Matt, Matt Mason.
Ani nevim jak se to povedlo, ale postupně si ke mně přisedlo několik lidí - Marry, Matt Black, již zmíněnej Matt Mason, pak ještě ten Vymazávač pamětí, Darius a Ay, kterou znám z loňska. No dobře, ten Darius asi nemá ani ponětí jak vymazat paměť (dokonce na to působí až moc pohodově), ale moc dobře si ten zážitek pamatuju. Potom jsme hráli flašku. Bylo to dost zvláštní, jelikož víc než polovinu těch lidí jsem včera večer teprve poznala a hlavně jsou mnohem starší. Ale na druhou stranu jsem se opravdu bavila. Dalo by se to pojmout jako takový seznámení. Možná. Padlo hodně zajímavejch otázek a několik úkolů, který už tolik originální nebyly. Přiznávám se, připadala jsem si dost blbě, když jsem měla Mattovi Blackovi dát pusu na tvář, ale horší by bylo, kdyby se nevykecal z pusy na pusu...
Radši už to ukončim, za chvíli je ráno a měla bych se ještě trochu prospat.
Žádné komentáře:
Okomentovat