Kapitola LXIII - CO JE PRAVDA?

Prázdniny... Po tom náročnym školnim roce jsou konečně tady. Nakonec jsme tu soutěž o body vyhráli, spolu s Jamesem. On si vybral spisovatelskou sadu. Věřim, že ji určitě hodně využije, už v ní má několik básniček. Já jsem se pořád rozhodovala mezi astronomickou sadou a sadou s lektvarovym sklem. Do teď si nejsem jistá, co by se mi líbilo víc, ale je pravda, že ty různý nádoby rozhodně líp využiju. Ale času na rozhodování mám ještě dost, teď už něco k prázdninám...

Do Kotle jsem přijela dýl než většina ostatních lidí. Všechny pokoje vepředu už byly zabraný, takže nás brigádnice chtěla ubytovat až někde vzadu v prvnim patře. Mně se nějakym záhadnym způsobem povedlo nacpat se na pokoj k Jamesovi - bez jeho přítomnosti. Je to prostě jasný, když člověk řekne, že je s někym příbuznej, vždycky to zabere. 

Prvních několik dní se mi plete dohromady. Hodně jsem rybařila (a vydělala si tak možná maximálně 5 galeonů?), prošli jsme s Jamesem Příčnou, pak jsem se taky procházela po Londýně (kde neni mimo cedulí: "Mimo provoz." nic novýho), prozkoumala jsem Godrikův Důl, kousek Portsmucku, nakoupila jsem několik věcí na Příčný... No prostě toho bylo fakt hodně.

Ve středu ráno jsem měla opravdu špatnou náladu. V noci jsem měla jednu z nejhorších nočních můr, který se mi kdy zdály. Chvíli jsme s Marry seděly v Kotli a pak jsem se vydala na Příčnou. Ještě jsem ani nedošla moc daleko, zhruba někam k tý růžový čajovně, a už jsem se chtěla vrátit zpátky. Stála tam Nayer, ta otravná havraspárská holka, a s ní zhruba 20letej kluk s dlouhejma červenejma vlasama, kterýho jsem okamžitě poznala. Byl to Matt. Už jsem se dávno smířila s tim, že ho nikdy neuvidim, i když to bylo opravdu těžký. A on tam stál a povídal si s otravnou prvačkou. Jelikož jsem vůbec nevěděla co od něj čekat, pokusila jsem se rychle vytratit - marně, stejně si mě všimnul.

Když pak přišel do Kotle, okamžitě se k němu nahrnuli lidi. Nejdřiv Amai, pak James a potom jsem se odhodlala i já. Člověk nikdy neví, co od lidí jako je Matt čekat. Měl narážku ve smyslu, jestli se mu už nevyhejbám... Vyprávěl nám co se za ten rok stalo, jak se nešťastnou náhodou do něčeho zaplet a pak ho snad unesli... A že je nevinnej. Otázkou zůstává, jestli mu to věřit. Koupil nám džus a pak se vytratil (nejen díky Nayer, ale i díky nějakejm brigádnicim).

Tu krev jsme samozřejmě pozdějc probrali. Tvrdí, že se s ní nikdy nic nedělo. Dobře, tohle mu věřim. Vlastně ani jinou možnost nemám, jelikož kdybych mu nevěřila, asi bych se z toho dlouhýho zamyšlení nikdy nedostala. Pak mi vyprávěl příběh a všechno se najednou zdálo bejt fajn. Jako kdyby z ničeho nic byly všechny pochybnosti někde pryč. Včera jsme si dokonce povídali úplně normálně. Došlo na různý témata, třeba i na sušenky. A pak najednou Matt odešel. Něco se tam řešilo, všimla jsem si zase tý Nayer a pak ještě jednoho kluka, o kterym jsem pozdějc zjistila, že je taky Matt, Matt Mason.

Ani nevim jak se to povedlo, ale postupně si ke mně přisedlo několik lidí - Marry, Matt Black, již zmíněnej Matt Mason, pak ještě ten Vymazávač pamětí, Darius a Ay, kterou znám z loňska. No dobře, ten Darius asi nemá ani ponětí jak vymazat paměť (dokonce na to působí až moc pohodově), ale moc dobře si ten zážitek pamatuju. Potom jsme hráli flašku. Bylo to dost zvláštní, jelikož víc než polovinu těch lidí jsem včera večer teprve poznala a hlavně jsou mnohem starší. Ale na druhou stranu jsem se opravdu bavila. Dalo by se to pojmout jako takový seznámení. Možná. Padlo hodně zajímavejch otázek a několik úkolů, který už tolik originální nebyly. Přiznávám se, připadala jsem si dost blbě, když jsem měla Mattovi Blackovi dát pusu na tvář, ale horší by bylo, kdyby se nevykecal z pusy na pusu...

Radši už to ukončim, za chvíli je ráno a měla bych se ještě trochu prospat. 

Kapitola LXII - POPRVÝ, PODRUHÝ A POTŘETÍ

Sedim tady v pokoji nad sbalenejma kuframa a přemítám o celym školnim roku. I když... vlastně jenom o uplynulym tejdnu... A nebo jenom o včerejšku? Nevim, nemám tušení, co sem napsat. Ne že by se toho stalo zrovna málo...

Zkoušky. Začínali jsme hned v pondělí první hodinu a rovnou s jasnovidectvim. Samozřejmě, tenhle předmět beru spíš jen tak ze srandy, ale i tak jsme se museli nějakou tu teorii naučit. Moje jediný štěstí bylo, že jsme nemuseli věštit z orbity a stačil jí jenom test. To nejlepší? Mám Véčko. 

Stejně tak proběhly i další zkoušky - na některý jsem šla, na některý ne a z některejch ještě nejsou známky zapsaný. Po tom všem utrpení jsem se dopracovala ke čtyřem Véčkům a jsem za ně fakt ráda - hlavně za to z lektvarů!

Když se zamyslim dál, dostávám se až ke kouzlům... Kdo by to byl do mě řek, že se zvládnu ještě do zkoušky z obrany doučit druhý Lambertovo? Byla to dlouhá a náročná cesta, ale díky Shyamovi tohleto problematický kouzlo umim. A teď to ještě musim naučit *jedno slovo přeškrtané*. Taky jsem se dopracovala k iluzi králika a Shyam je tentokrát ten, díky komu vim, že je to takhle dobře... No, uvidim. Zkoušky z formulí a obrany si půjdu dodělat v září...

Včera večer jsme s Jamesem dopisovali poslední eseje - ty eseje, který nás měly zachránit. Vlastně nás ty eseje zachránily, ale tak trochu před něčim jinym než před prohrou. Nebo si to tak jenom přebírám? Těžko říct... Každopádně, James mi bohatě vynahradil to, že jsme spolu poslední dobou netrávili tolik času. Nejsem si moc jistá tim, jak bych to tu rozepsala, ale... je to prostě o důvěře. Celej ten náš vztah. Založenej na dlouhodobym kamarádství, který přerostlo ve velkou lásku... *na tomto místě je kaňka* Už s tim zase začínám... *dopsáno drobnějšim písmem*

Teď se vrátim k dnešku. Ráno bylo takový... výjimečný. Jiný než ty ostatní. A to se nic zvláštního nestalo. Jediný co mě čekalo, bylo odevzdání těch našich esejí Moonstoneovi. Každýmu z nás, mně a Jamesovi, dal 3 body a Véčko... To neni možný, James měl tu esej mnohem lepší a hlavně se nepřepsal a nenapsal podobnou blbost jako to, že je bezoár jed. Dopoledne jsem strávila balenim. Po obědě byla zkouška z numerologie, pro všechny ročníky společná. Ještě aby kvůli jedinýmu člověku dělali speciální zkoušku, že jo. A právě během týhle dvouhodinovky se stalo něco nemožnýho. Ještě ráno jsme prohrávali a najednou... Bylo v nádobě s rubínama mnohem víc než v tý se safírama. Následovalo hromadný připravování na to, že podruhý co jsem na týhle škole vyhrajem pohár. Nastrojila jsem se do svýho jedinýho svátečního ohozu, doplnila jsem to šperkama od Jamese a hodinkama od Kris a vydala jsem se na nebelvírskej sraz v nebelvírský spolce. 

Pokračovali jsme na hostinu. Po tom, co do velký síně přišel ředitel, nám oznámil, že všichni budou oblečený v uniformách... Následovalo hromadný převlíkání do uniforem. Totiž hromadný nebelvírský převlíkání do uniforem. Pak už se toho moc nedělo. Rozdali nám vysvědčení, vyhlásili vítěze poháru a byla večeře. Červenýmu pití jsem se pro jistotu vyhla a nalila jsem si něco, co mi připomínalo máslovej ležák. Všechno se zdálo bejt v pohodě, až do tý doby, než jsme se dozvěděli o nepořádku před naší kolejí - pasti, starý jídlo, hnojůvky... Vevnitř to nebylo o moc lepší - navíc rozházený papíry. A to nejhorší? Dokonce se vloupali Shyamovi do pokoje. Zajímalo by mě, kdo to udělal...

Je hrozně zvláštní, že už jsem na hradě strávila tři roky. Tolik se toho za tu dobu stalo... Letos je tu naposled Nicol a myslim si, že se mi po ní bude stýskat. I když... Nikdy jsem se s ní nebavila tolik jako s Mattem. Ne, asi bych měla jít spát...

Kapitola LXI - LOU

Nemám na to. Nemám na to, abych famfrpálkou někoho majzla po hlavě. A to sakra všude hrdě rozhlašuju, že hraju na postu odrážeče! Když se člověk nevyvzteká fyzicky a slovama mu to nestačí, většinou jde k Jimbovi a sesílá na něj opravdu krásný kletby... Pomohlo to? Omyl. Takže jsem musela otevřít zase tuhle knížku...

Kdybych první část tejdne nestrávila s Jamesem, pravděpodobně bych ani neměla co pozitivního napsat. Nevim, mám v něj nějak čim dál větší důvěru, takže až na jednu věc (která zůstane snad navždycky mezi mnou a Marry) mu řikám tak nějak všechno. A počítám s tim, že naopak je to aspoň podobně. Ono totiž... 

V neděli se prej hrála flaška - já ji úspěšně prospala. A v pondělí se Marry i James tvářili nějak zaraženě. Chvíli vedli nic neříkající konverzaci a pak se James zved, že prej se půjdeme projít. Fajn, kdyby tohle udělal někdy jindy, brala bych to úplně normálně, ale za celej ten rok mě jen tak nevytáh ven... Před kolejí mi začal vyprávět, co se vlastně dělo. Věřila jsem mu, že mi tam nevykládá nějaký výmysly, ale furt mi nesedí, proč nechtěli, aby mi to řek ten druhej... No, budu si muset poslechnout asi i Marryinu verzi.

Pak jsme se domluvili na plánu, že mi jako řikal něco úplně jinýho. Ten den to po mně nikdo vědět ani nechtěl, takže poslední věc, která se stala, bylo líbání uprostřed velký síně. Totiž, očekávala jsem, jak tam bude přecpáno, když to bylo v době oběda, ale nikdo tam nebyl... Až v úterý se to s tou flaškou dořešilo. Jedinej problém byl, že jsem většinu těch informací zapomněla a ani mi to na Marry nešlo moc zahrát, ztrácela jsem se v tom...

Ve středu jsme se dopoledne zvládly zabavit jednoduše. Úkol na jasnovidectví. Marry tvrdila, že mě Proctter za to, že mám u většiny symbolů napsaný smrt, nebezpečí a podobný věci, nejspíš pochválí. K našemu zklamání, žádná hodina jasnovidectví nebyla. Jenom si nás ve čtvrtek zavolala do kabinetu a dala nám látku... Přežily jsme, těžko uvěřit.

Pomalu se blížim ke konci. Kouzla... Největší překážka v tom, abych prošla do dalšího ročníku... Horší je, že k tomu, abych jednou byla lektvarolog, budu potřebovat co nejlepší známky - ideálně Véčka. Začíná to bejt zlý. James mi s tim poradit neumí, Shyam taky ne a nikoho dalšího se mi ptát nechce... Kdyby tu byl Matt, nejspíš bych se to všechno naučila hned - nešla mi destabilita, poradil mi, najednou mi šla, nešlo mi první Lambertovo, poradil mi, zase mi to šlo... Může si o něm každej tvrdit co chce, můžou si o něm v Dennim Věštci taky psát co chtěj, můžou se mi všechny vzpomínky míchat do sebe, ale za jednim názorem si budu stát stejně - takovej jasnovidec, kterej je ale největší realista, jakýho jsem zatim poznala, se jen tak nenajde...

A konečně to, kvůli čemu jsem původně chtěla tenhle deník roztrhat, místo psaní... Ano, Lou. Objevila se tu po hrozně dlouhý době - už si ani nevzpomínám, kdy mě naposled vraždila pohledem. Přivedla ji Star s tim, že jsme přišli o 20 bodů... Výborně, Havr jsme zase dohnali, ale nikdo z toho nebyl moc nadšenej... A v pátek... Nás připravila o 50 bodů... Je to ještě vůbec možný? Dá se opravdu za dva večery připravit kolej o 70 bodů? Už prvně jsme se za ní vloupaly - s Marry, Katie a Wennys - s famfrpálkama v ruce... Bohužel, mezi tim usnula. Když se to opakovalo, Marry tam naštěstí nebyla. Mám totiž ten dojem, že by jí tou famfrpálkou na jednu ránu zabila.

Včera se to řešilo se Shyamem, kterej celej den marně sháněl Thorinsona nebo Senter... Nakonec, po tom, co nám přišly výsledky z numerologie, za Senter šel... Zjistilo se, že Lou byla ve Zmijozelu a bude se to řešit s ředitelem... Ale jsme dobrý, včera jsme zase získali kupu bodů...

Asi jdu ještě dospat a psychicky se tak připravit na další den. Už jenom dvě eseje, sehnat Proctter a bude hotovo.