Úvod

Byla hluboká noc. Dešťové kapky pomalu dopadaly na mé okno a já nemohla spát. Venku byla taková bouře, jaká může být skutečně jen v Itálii. Ano, sice není nad to, strávit několik posledních dní prázdnin ve Florencii, ale doma bych se cítila výrazně líp. Hlavou mi běhaly všemožné myšlenky. A zároveň, jakýsi šestý smysl mi našeptával, že to není jen tak obyčejná noc.

Z filozofických myšlenek mě vytrhlo zaťukání na okno. Nějaký malý tvor se snažil dostat dovnitř. Otevřela jsem a pustila tu sovu dovnitř... Počkat - sovu? To by mohlo znamenat, že mi přišla pošta... Proč by zrovna mně měla chodit pošta? A ke všemu sem, tak daleko od domova? Nervózně jsem sově sebrala obálku. Uvnitř byl dopis, že jsem byla přijata do Bradavic - školy čar a kouzel... Ten kus papíru jsem přečetla snad milionkrát. Stále dokola a dokola... Jako bych nemohla uvěřit, že jsem skutečně čarodějnice. Rodiče mi sice kdysi vyprávěli o Bradavicích a o všem ostatním, ale časem mi připadalo, že je to všechno jenom taková pohádka... Nebyla, není a nebude... Konečně jsem našla vysvětlení toho, proč se od svých vrstevníků tolik lišim, proč nemám žádný kamarády... Vysvětlení téměř jedenácti let jediným dopisem...

Jednoho (odhaduju listopadového) dne jsem si založila tenhle deník. V tu chvíli by mě ani ve snu nenapadlo, kolik zážitků si z Bradavic odnesu...