Kapitola LXXXVIII - ZTRACENÝ STÍNY LPOSU

Chladná tichá místnost plná kamenů - v podlaze, na stěně, na stropě... Přesně tady jsme ještě rok zpátky s Annie chtěly ubytovat náš miniaturní nábytek, sošku sovy a hlavně nekonečně dobrou náladu dvou bláznivejch prefektek. Možná spíš primusek. Že nevěříš, Deníku? Tak věř. Mám taky ten odznak. A Annie bych tady teď potřebovala víc, než kdykoliv dřív. Ale o tom někdy jindy, zkusim shrnout, co se za ten rok událo...

Bohužel, vyrábění rohožek na míru, i to už je za náma. Buď si ji Alert vzal, někdo ji ukrad, nebo dokonce visí na stěně v kabinetu Proctter. Doufejme v první variantu - nerada dělám něco jen tak, bez účelu a využití.

Možná právě proto jsem si Annie vzala jako moudrou (aneb tu, se kterou se nikdy nenudim) rádkyni a růžovovlasou pomocnici na prodej na trhu. Mělo to úspěch, fakt mě to bavilo. Jenže pak jsem se dozvěděla, že Medovej ráj se prodává... Medovej ráj? Matt... Ten skvělej prefekt, kterýmu nebudu nikdy sahat ani po paty. Nemám totiž tak skvělý brnění jako on! Ptala jsem se na něj Thorinsona, má přece v kabinetu jeho fotku. Ale nic. Asi už nadešel ten čas, kdy jsme se viděli naposled. Dva roky zpátky v Medovym ráji. Jednou to přijít muselo. A dost mě to vzalo. V jistou dobu bejval mojí největší podporou. Prostě... kamarád.

Rok ale šel dál. K Vánocům jsem vyfasovala sadu pro fotografa. Opravdu moc krásný věci. Jenže stalo se něco, co jsem fakt nechtěla. Dárek od rodiny, koleje, Grimes, Annie a Jen... Přitom já jich rozdala tolik! Přesně tohle si člověk zaslouží, když přátele zpravidla neopouští a vyhoví jim v čemkoliv. Berou to asi jako samozřejmost. Ale to už je jedno. Zavzpomínám na Maxe a můžu skočit z astronomický věže. Jenom by se mi asi stejskalo po Annie.

Jistej Paul Woods si ze mě udělal tak trochu bodyguarda. Chraň mě před Amaiem, ale nebudu poslouchat ani tebe! No to určitě. Teď už jsme usmířený, ale loni, to bylo něco jinýho. Měla jsem s nim co dělat, aby mě poslouchal a splnil aspoň nějakej trest. 

Na konci roku jsem se konečně pustila do dodělávání NKÚ. Ty komisaři, to bylo něco hroznýho, snažili se nachytat mě úplně na všem. Ale prošla jsem se dvěma N a zbytkem V. Asi se mi splní sen a lektvaroložka přece jenom budu.

Nejzábavnější částí roku byla ale ta hostina H. Proč? Alert měl na ní skončit s růžovejma vlasama! Všechno šlo podle plánu - Brzorůžovlásek na hostinu dorazil, já šla odlákat pozornost pod záminkou dveří u klubu lektvarů, Annie si stoupla někam pod zastírákem a chystala se vykonat to, co jsme plánovaly snad celou věčnost. Jenže... Trefilo to profesorku Leadenrose, která seděla hned vedle něj. Měla jsem pocit, že nás tam všechny zabije - mě, Annie, a hlavně Blackwooda. Kdyby Annie trefila Alerta, tak jsme všichni mrtví, pravda.

LPOS ale ještě neskončil. Přihlásily jsme se s Annie na kurz přemisťování, a když jsme zkoušku s odřenýma ušima složily, byl čas na oslavu. Nestihly jsme ji. Teda.... Stihly. Ale nějaký prváci nám ukradly košíky, takže to moc záživný nebylo.

Asi bych měla končit, kolej na mě čeká. I když mi je jasný, že Amai by byl radši, kdybych se už nikdy neobjevila a k tomu zanechala odznak primuse na rozloučenou. Ať se tou závistí, namyšleností a největšíma japonskejma specialitama třeba udáví - na každýho jednou dojde...